1 Afs 438/2017 — Nejvyšší správní soud

25 Af 41/2021- 43 - text  8 25 Af 41/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: B. B. zastoupený advokátkou Mgr. Magdalénou Poncza sídlem Českobratrská 2, 702 00 Ostrava proti žalovanému Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2021, č. j. 12623-7/2021-900000-317, ve věci spotřební daně takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 10. 2021 domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel (žalovaného) ze dne 10. 8. 2021, č. j. 12623-7/2021-900000-317 (dále jako „rozhodnutí o odvolání“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jako „celní úřad“) ze dne 18. 10. 2016, č. j. 46985-15/2016-570000-11 (dále jako „prvostupňové rozhodnutí“) a kterým bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí; současně se žalobce domáhá zrušení prvostupňového rozhodnutí. 2. Žalobce provozoval na základě povolení Celního ředitelství Ostrava ze dne 10. 3. 2010 daňový sklad ev. č. CZ0400557S001. Dne 18. 10. 2016 celní úřad prvostupňovým rozhodnutím zrušil toto povolení s odůvodněním, že na základě finanční analýzy č. AP/FA/CZ900000/16/00172, provedené dne 8. 2. 2016 a platné do 30. 9. 2016, byl žalobce shledán finančně nestabilním, v důsledku čehož nesplňuje podmínku ekonomické stability podle § 43c odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jako „zákon o spotřebních daních“). O odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl žalovaný prvně rozhodnutím ze dne 10. 10. 2017, č. j. 36545-8/2017-900000-302 (dále jako „rozhodnutí o odvolání č. 1“), kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí celního úřadu potvrdil. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2018, č. j. 22 Af 151/2017-41, bylo k žalobě žalobce rozhodnutí o odvolání č. 1 zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že finanční analýza byla zpracována na základě podkladů za roky 2012, 2013 a 2014, což nevypovídá o plnění podmínky ekonomické stability k 18. 10. 2016, kdy bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 3 Afs 130/2018-30, zamítl kasační stížnost žalovaného, přičemž vyložil, jaké podklady lze považovat za dostatečně aktuální pro objektivní posouzení podmínky ekonomické stability a stvrdil, že celní orgány vycházely z údajů zastaralých. O odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí proto znovu rozhodoval žalovaný. Napadeným rozhodnutím ze dne 10. 8. 2021, č. j. 12623-7/2021-900000-317 (rozhodnutím o odvolání), žalovaný opětovně zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí, a to nově s odůvodněním, že žalobce k okamžiku prvostupňového rozhodnutí nesplňoval a dodnes nesplňuje základní podmínku pro vydání a trvání povolení k provozování daňového skladu, kterou je existence užívacího práva provozovatele k prostoru vymezenému v povolení, což je důvodem pro zrušení povolení podle § 43m odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních; zároveň uzavřel, že původní důvod pro zrušení povolení (ekonomická nestabilita žalobce) se ukázal lichým. II. Žalobní body 3. Žalobce má za to, že rozhodnutí o odvolání a prvostupňové rozhodnutí jsou nezákonné. 4. Předně žalobce namítá rozpor prvostupňového rozhodnutí s principem proporcionality a zásadou zákonnosti. Namítá, že celní úřad vydáním prvostupňového rozhodnutí nešetřil práva a právem chráněné zájmy žalobce a použil nepřiměřené prostředky, které neadekvátním způsobem zatížily žalobce, aniž by jich bylo třeba k dosažení cíle správy daní, přičemž takto postupoval v rozporu se zákonem. Uvedl, že postupy správce daně vůči němu vykazují mnoho nestandardností, navíc po zrušení rozhodnutí o odvolání č. 1 přistoupil žalovaný k velmi nestandardnímu postupu a dle názoru žalobce cíleně hledal další důvody, které měly za každou cenu vést k potvrzení prvostupňového rozhodnutí (žalobce v žalobě doslovně uvádí, že žalovaný cíleně a v rozporu se zákonem hledal další důvody, které měly vést za každou cenu „ke zrušení prvostupňového rozhodnutí“ – vzhledem ke smyslu námitky a účelu samotné žaloby má soud za to, že správně chtěl žalobce uvést „k potvrzení prvostupňového rozhodnutí“). 5. Dokazování bylo provedeno v rozporu se zákonem. Žalobce tvrdí, že žalovaný provedl dokazování, aniž by o tom žalobce informoval, a aniž by byla zachována jeho práva stran možnosti účasti na výslechu jednatele společnosti Ko-Le-Po, spol. s r. o., pana Josefa Kostky. Žalovaný dle žalobce vychází ve svém rozhodnutí z nezákonně provedené výpovědi z roku 2016, aniž by žalobci umožnil být této výpovědi přítomen, a aniž by si zjištěné informace v poslední době ověřil. Relevantním důkazem dle žalobce nejsou ani smlouvy, které byly ze strany celního úřadu dezinterpretovány. 6. Žalobce dále namítá, že žalovaný nepostupoval správně při vyhodnocení otázky jeho užívacího práva k prostorům, ve kterých provozuje daňový sklad. Odkazuje přitom na odstavec 39 a 41 odůvodnění rozhodnutí o odvolání, z nichž dovozuje, že ještě v roce 2014 celní úřad nezjistil žádná pochybení u žalobce stran chybějícího užívacího práva, nicméně současně žalovaný tvrdí, že toto užívací právo žalobci zaniklo již v roce 2011. Žalobce uvádí, že u něj byly alespoň jednou ročně celním úřadem prováděny kontroly. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalovaného ohledně neexistence užívacího práva k prostorům, ve kterých je provozován daňový sklad, jednalo by se ze strany celního úřadu o zásadní pochybení během kontrol, když si celní úřad informaci ohledně trvání užívacího práva neověřoval. 7. V řízení došlo k porušení zásady dvojinstančnosti. Žalobce uvádí, že tím, že je napadené rozhodnutí založeno na jiných skutkových okolnostech, mu byla odepřena možnost podrobit tato zjištění revizi nadřízeného orgánu. Tím, že žalovaný namísto toho, aby vrátil řízení do fáze před celním úřadem, sám pokračoval v odvolacím řízení, v rámci něhož prováděl nová dokazování a hodnotil nová zjištění, byl žalobce připraven o možnost revize názorů orgánu prvního stupně odvolacím orgánem, čímž mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. 8. Závěrem žalobce upozornil na základní zásady správy daní ve vztahu k daňovému subjektu, zejména na zásadu zákonnosti, zdrženlivosti a přiměřenosti, zásadu vstřícnosti a slušnosti, zásadu rychlosti řízení, spravedlivého očekávání, hospodárnosti a zásadu spolupráce, kterých však žalovaný nedbal, a proto je dle žalobce třeba hodnotit postup žalovaného jako nezákonný. 9. V rámci repliky ze dne 10. 1. 2022 žalobce namítl, že žalovaný postupoval nezákonně, neboť nevyzval v souladu s § 43m zákona o spotřebních daních žalobce ke splnění podmínek pro vydání povolení a stanovit mu lhůtu. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jelikož považuje žalobní body za neopodstatněné. 11. Žalovaný zdůraznil, že v daňovém řízení neplatí zásada koncentrace řízení a řízení je vedeno zásadou plné apelace připouštějící skutkové a právní novoty. Uvedl, že práva žalobce v řízení byla zachována. Žalovaný seznámil žalobce s doplněnými podklady a se změnou právního názoru výzvou ze dne 9. 7. 2021, č. j. 12623-5/2021-900000-317, kterou mu doručil 14. 7. 2021 a ve které se žalobce dozvěděl o jiném důvodu pro zrušení povolení včetně argumentace k záměně důvodů pro zrušení povolení a významu institutu zakotveném v § 115 odst. 2 daňového řádu. Žalobce měl možnost vyjádřit se k postupu žalovaného i k novým skutkovým zjištěním a k jejich hodnocení, včetně možnosti navrhnout doplnění dokazování, o čemž byl poučen. Žalobce na výzvu nereagoval. 12. Ve vztahu k námitce, že dokazování bylo provedeno v rozporu se zákonem, žalovaný předně upozornil, že žalobce vůbec nezpochybnil ztrátu užívacího práva k prostoru daňového skladu. Jde-li o tvrzené zkrácení práv žalobce při výslechu jednatele společnosti Ko-Le-Po, spol. s r. o., pana Kostky, žalovaný uvedl, že tento výslech v řízení nebyl proveden, jelikož jej žalovaný považoval za nadbytečný a žalobce provedení takového výslechu nenavrhl. V řízení byla jako důkaz hodnocena odpověď pana Kostky na výzvu žalovaného ze dne 7. 6. 2021 ve spojení s protokolem o ústním jednání celního úřadu s panem Kostkou ze dne 15. 12. 2016. Jdeli o tvrzenou dezinterpretaci smluv, pak žalovaný upozorňuje, že žalobce neuvádí, v čem by dezinterpretace měla spočívat a ani na výzvu, kterou žalovaný zaslal žalobci krátce před vydáním napadeného rozhodnutí, ztrátu užívacího práva nezpochybnil. 13. Žalovaný uvedl, že údaje z provedené kontroly v roce 2014 nemají vliv na vyhodnocení splnění podmínek pro povolení daňového skladu. Nadto ani při kontrole v roce 2014 nedošlo ze strany celního úřadu k pochybení, jelikož žalobce byl při kontrol