6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

60 A 60/2021- 61 - text 1260 A 60/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: B. a. s., IČO X sídlem Z. 254/6, X O. zastoupena advokátem JUDr. Lukášem Slaninou sídlem Plzeňská 3350/18, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábř. 390/42, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2021, č. j. KUOK 49970/2021, ve věci dodatečného povolení terénních úprav, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Věc se týká dodatečného povolení terénních úprav v rámci záměru Š. 2 spočívajícího v provedení úprav terénu jeho navýšením v rozmezí od 0,2 m do 5,2 m odpadem (zemina a kamení) vzniklým při realizaci jiných staveb o celkovém objemu 129 345 m³, tj. cca 220 000 tun zeminy. Záměr Š. 2 navazuje na záměr Š. 1 již realizovaný na základě veřejnoprávní smlouvy, v tomto případě šlo o zařízení provozované podle § 14 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“). Žalobkyně očekává, že etapy (dále předpokládána i etapa Š. 3) navazující na Š. 1 budou správními orgány hodnoceny stejným způsobem, v rámci záměru Š. 2 však obdržela nesouhlasná závazná stanoviska orgánů nakládání s odpady ze dne 23. 9. 2020, ochrany vod ze dne 24. 9. 2020 a ochrany přírody ze dne 19. 10. 2020 (dále jen „ZS odpady, ZS voda a ZS příroda“), na jejichž základě byla její žádost o dodatečné povolení dále vymezených terénních úprav v rámci záměru Š. 2 zamítnuta. Všechna uvedená závazná stanoviska prvostupňových orgánů byla následně potvrzena nadřízenými orgány [nadřízený vodoprávní úřad potvrdil ZS voda dne 17. 2. 2021, nadřízený orgán ochrany přírody potvrdil ZS příroda dne 24. 2. 2021 a nadřízený orgán odpadového hospodářství potvrdil ZS odpady dne 23. 2. 2021 (dále jen „potvrzující ZS“)]. 2. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Šternberk, odboru stavebního (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 12. 2020, č. j. MEST 157050/2020. Uvedeným rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s §§ 129 odst. 3 a 7 a 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „stavební zákon“), zamítl žádost o dodatečné povolení nepovolených terénních úprav na pozemcích parc. č. X (orná půda), XA (orná půda), XB (orná půda), XC (orná půda), XD (orná půda), vše v katastrálním území Š., včetně jejich dokončení. Žalobkyně se domáhala rovněž zrušení nesouhlasných závazných stanovisek, na jejichž základě bylo rozhodováno. II. Argumentace stran 3. Žalobkyně předně rozporovala, že by záměr Š. 2 měl být posouzen jako stavba skládky namísto terénních úprav s využitím odpadní zeminy. Žalobkyně s odkazem na vyjádření ministerstva životního prostředí, odboru odpadů poukázala na to, že relevantní pro posouzení různých činností při nakládání s odpady je v zásadě jistá přínosnost daného využití produktu. Vliv záměru na životní prostředí (a s tím spojená potřeba regulace) v případě zeminy splňující stanovená kritéria by byl totožný jak v případě odpadu, tak v případě vedlejšího produktu. Žalobkyně poukázala na to, že zákon o odpadech v příloze č. 4 mezi způsoby odstraňování odpadů uvádí pod kódem D 1 Ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (např. skládkování). Skládkování je tedy v zákonné úpravě uvedeno pouze jako jedna z možností odstranění odpadu uložením na povrch terénu, čímž se správní orgán v ZS odpady nijak nezabýval a své stanovisko tak dle žalobkyně nedostatečně odůvodnil. Žalobkyně dále považuje za zmatečný náhled správního orgánu I. stupně, který na jednu stranu v ZS odpady připouští řešení odstraněním odpadu cestou terénních úprav, avšak zároveň ji vylučuje tím, že by šlo o skládku, která vyžaduje zabezpečení. Žalobkyně je přesvědčena, že její činnost je využitím odpadu splňujícím znaky užitečnosti, dochází k využití zeminy splňující podmínky pro vstupní materiál, a přístup správního orgánu I. stupně považuje za příliš formalistický, bez dalšího se vymykající zavedené praxi. V případě daného záměru jde o navýšení terénu na bonitně nekvalitní půdě, což se může užitečně promítnout též do budoucí zemědělské činnosti vlastníků pozemků, resp. kvality půdy. 4. Žalobkyně dále namítala naprosto odlišné a tedy svévolné nahlížení správního orgánu na posuzování etap Š. 1 a 2, a tedy porušení jejího legitimního očekávání. Ve své činnosti se doposud nesetkala s tím, aby byl záměr podobného charakteru posouzen jako skládka. Žalobkyně dále zdůraznila, že při přípravě záměru Š. 2 vycházela z toho, že příslušné orgány povolily záměr Š. 1, aniž by řešily např. jaká výška terénu je nutná pro „vyrovnání“ nerovné plochy. Správní orgán I. stupně v případě záměru Š. 1 bez dalšího akceptoval „užitečnost“ terénní úpravy bez ohledu na její rozměry. Žalobkyni není jasné, jak by v praxi správní orgány posoudily a rozhodly, která modulace terénu odpadní zeminou spadá do rámce využití, resp. odstraňování, tj. jaká míra úpravy terénních nerovností je přípustná z hlediska nakládání s odpadní zeminou. Žalobkyně na uvedené předvídatelnosti založila ekonomický řetězec vlastní činnosti. Přístup správního orgánu v ZS odpady považuje za narušení principu právní jistoty. Jestliže etapa Š. 1 byla hodnocena jako terénní úprava s využitím odpadu na povrchu terénu, musí být dle žalobkyně stejným způsobem hodnoceny i etapy navazující. Záměr Š. 1 byl navíc od počátku prezentován jako první fáze celkové terénní úpravy v k. ú. Š. Žalobkyně zpochybňuje, že by bylo možné konstatovat, že terén upravovaný v záměru Š. 2 je zcela rovný, tj. že by zde nebyly naplněny znaky využití odpadu, resp. to, že se jedná o vyrovnání terénních nerovností a jiné úpravy terénu. 5. Žalobkyně dále namítala, že jednotlivá závazná stanoviska ze sebe navzájem vycházejí, což odporuje složkovému přístupu a rozsahu působnosti jednotlivých dotčených orgánů státní správy, a činí závazná stanoviska nezákonnými. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že správní orgán vydávající ZS voda vzal v úvahu ZS odpady, v němž je činnost žalobkyně posouzena jako stavba. Z toho správní orgán v ZS voda vyšel a konstatoval, že žalobkyně nesplnila požadavky kladené na stavbu. Přitom žalobkyně záměr připravovala stejně jako etapu 1 jako terénní úpravu a pro ni naprojektovala podmínky ochrany vody. Žalobkyně má za to, že ZS voda nelze přezkoumat, protože nevychází z projektové dokumentace samotné, ale ze závěru správního orgánu na úseku nakládání s odpady. Obdobné platí i pro ZS příroda, kde je předjímáno, že se jedná o zbavování se odpadu tak, jak jej formulovalo ZS odpady a ani toto závazné stanovisko tedy neposuzuje záměr předložený žalobkyní, ale záměr nadefinovaný jiným správním orgánem. ZS příroda je dle žalobkyně zaměřeno zejména na subjektivní prvek a to nadbytečný rozměr záměru vycházející primárně ze ZS odpady. Přitom není zjevné, proč je posuzovaný záměr nadbytečně velký (není zde srovnání, co již je nadbytečná velikost), ani jak se krajinný ráz ve svém celkovém konceptu změní, a to v návaznosti na existující etapu Š. 1, která krajinný ráz nezasáhla. 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Jelikož skutečný obsah projektové dokumentace hovoří o skládce inertních odpadů na povrchu terénu bez nutného zabezpečení, kde použité odpady jsou umísťovány do přírodního prostředí přímo, bez ochranných těsnících bariér, které jsou předepsány při jejich ukládání na skládky, nebylo s takto navrženým záměrem možné souhlasit. V tomto případě dle žalovaného nelze apelovat ani na legitimní očekávání dle správního řádu, protože v první etapě se jednalo o zavážení podmáčených, nerovných ploch, což v případě druhé etapy není relevantní. Odpadní zemina byla uložena v blízkosti jejího vzniku na neúrodné půdě v nejhorší bonitě při dočasném odnětí pozemků ze zemědělského půdního fondu, avšak tato skutečnost neznamená, že se jedná o užitečný způsob nakládání s touto zeminou, jak se domnívá žalobkyně. Užitek pro žalobkyni nelze zaměňovat za užitečnost ve smyslu definice využití odpadů dle § 4 odst. 1 písm. r) zákona o odpadech. Z hlediska užitečnosti a účelnosti se dle žalovaného orgán odpadového hospodářství ve svém stanovisku záměru věnoval dostatečně. Z hlediska zásady blízkosti, na kterou žalobkyně upozorňuje, by dle žalovaného tato měla být v první řadě uplatněna v mezích zákona, tedy zejména při