3 Afs 155/2019 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 1/2022- 26 - text  7 65 Ad 1/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Michala Jantoše a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: H. Z. V. B. s. r. o., IČO X sídlem Z. n. 773, X V. B. zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Peštukou sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 7. 2022, č. j. 48000/016150/22/020/TR ve věci pojistného na sociální zabezpečení. takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora vymezeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 5. 2022, č. 86/693/22/889, jímž byla žalobkyni podle § 4 až § 9 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, uložena povinnost uhradit dlužné pojistné ve výši 203 374 Kč a penále z dlužného pojistného ve výši 59 158 Kč. 2. Žalobkyně jako přebírající uzavřela dne 5. 6. 2020 s předávajícím H. T. C. s. r. o. rámcovou dohodu o převzetí provozovny hotelu, v níž si strany ujednaly dohodou specifikované převzetí provozovny hotelu a restaurace H. Z. na adrese Z. n. 773, X V. B. V čl. II. odst. 3 dohody je stanoveno, že „stávající zaměstnanci a další osoby v obdobném poměru k předávajícímu budou v H. nadále působit i u přebírajícího, a to na základě samostatného projednání převzetí H. mezi těmito osobami, přebírajícím a předávajícím.“ Dále byl smluven převod smluv nezbytných pro provoz hotelu, koupě věcí a pohledávek nezbytných pro provoz hotelu atp. 3. Žalobkyně si uplatnila za kalendářní měsíce červen až srpen 2020 snížení vyměřovacího základu zaměstnavatele dle zákona č. 300/2020 Sb., o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o prominutí pojistného“). Správní orgán I. stupně provedl ve dnech 15. 3. a 7. 4. 2022 u žalobkyně kontrolu plnění povinností zaměstnavatele v oblasti nemocenského pojištění, důchodového pojištění a odvodu pojistného na sociální zabezpečení, při níž bylo zjištěno, že nárok na prominutí pojistného za uvedené měsíce žalobkyni nevznikl, neboť jako zaměstnavatel vznikla až po 31. 3. 2020. Nebylo tak možné naplnit podmínky pro prominutí pojistného dle § 2 odst. 1 písm. b) a c) zákona o prominutí pojistného, jelikož nebylo možné porovnat počet zaměstnanců v pracovním poměru účastných nemocenského pojištění za měsíce červen až srpen 2020 s počtem zaměstnanců v pracovním poměru účastných nemocenského pojištění k poslednímu dni měsíce března 2020. Nebylo také možné porovnat za uvedené měsíce úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru s úhrnem vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za měsíc březen 2020. Správní orgán I. stupně následně vydal platební výměr, proti kterému žalobkyně brojila odvoláním, o němž rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím. II. Argumentace stran 4. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za příliš formalistické, rozporné s teleologickým výkladem § 2 odst. 1) písm. b) a c) zákona o prominutí pojistného, a v důsledku toho za nezákonné. Konkrétně namítá následující. 5. Žalobkyně naplnila podmínky pro prominutí pojistného dle § 2 odst. 1 zákona o prominutí pojistného. Odkázala na ustanovení dohody o převzetí provozovny [čl. 1 odst. 1, písm. c), d), e), čl. II odst. 3 a 5]. Žalobkyně v červnu 2020 fakticky převzala od předchozího zaměstnavatele v příslušném rozsahu provozovnu H. Z. V. B. za účelem jejího zachování a dalšího fungování, když se dosavadní zaměstnavatel rozhodl utlumit a ukončit činnost. Podstatné je, že zaměstnanci předchozího zaměstnavatele, kteří byli k 31. 3. 2020 zaměstnanci ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o prominutí pojistného, byli ve smyslu téhož ustanovení v pracovním poměru k žalobkyni a účastnili se nemocenského pojištění. Účel dohody o převzetí byl naplněn, žalobkyně zachovala fungování provozovny, převzala dosavadní zaměstnance, resp. uzavřela nové pracovní smlouvy s těmi, kteří chtěli pokračovat po separátním ukončení spolupráce se společností H. T. C. s.r.o. Tento postup se od postupu dle § 338 zákoníku práce odlišuje pouze formou ve vztahu k zaměstnancům, do obsahu je totožný, fakticky zůstávají pracovní poměry bez přerušení zachovány. 6. Žalobkyně dále namítala nesprávný (příliš formalistický jazykový) výklad zákona o prominutí pojistného ze strany správních orgánů. Dle žalobkyně je nutné vycházet z teleologického výkladu a hodnotit naplnění podmínek pro prominutí pojistného v souladu se smyslem a účelem dotčeného zákona, jímž bylo i dle důvodové zprávy zachování pracovněprávních vztahů zaměstnanců. V souladu se smyslem zákona o prominutí pojistného zůstala zachována pracovní místa a nedošlo k negativním dopadům do příjmů státu na sociálním pojištění a k dalším výdajům. Z tohoto pohledu je bezpředmětné, že původní zaměstnavatel ukončil registraci zaměstnanců k sociálnímu pojištění a příspěvku na politiku zaměstnanosti k 4. 6. 2020 a žalobce zaměstnance zaměstnal k 5. 6. 2020. Fakticky nedošlo k přerušení jejich pracovní činnosti a jejich registraci v systému sociálního zabezpečení, v této souvislosti tak správní orgány nedostatečně vyhodnotily předloženou dokumentaci. Sám žalovaný zmínil, že otázka práv a povinností z oblasti sociálního zabezpečení není přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů dotčena, tj. nebyla by dotčena ani kdyby žalobkyně realizovala přechod práv a povinností podle zákoníku práce. To znamená, že pro naplnění podmínek zákona o prominutí pojistného nemuselo dojít k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle zákoníku práce. V případě aplikace § 2 odst. 1 písm. b) zákona o prominutí pojistného správní orgány nesprávně dovodily, že zaměstnanci musejí být k 31. 3. 2020 zaměstnaní výlučně u toho zaměstnavatele, který požádá o prominutí pojistného dle uvedeného zákona. Zákon o prominutí pojistného v § 2 odst. 1 písm. b) požaduje, aby zaměstnanci byli konkrétního zaměstnavatele v posledním dní kalendářního měsíce, za nějž je promíjeno pojistné. Dané ustanovení dále hovoří o „těchto zaměstnancích“, je tak možné dovodit, že podmínka § 2 odst. 1 písm. b) je splněna i tehdy, pokud tito zaměstnanci pracovali k 31. 3. 2020 na stejném místě u jiného zaměstnavatele a v mezičase se jejich poměr změnil na pracovní poměr u jiného zaměstnavatele. Odmítnutí nároku žalobkyně by těžilo z legislativní mezery. K tomu žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu o nepřípustnosti příliš formalistického výkladu právních předpisů, který představuje rozpor se spravedlností. 7. Žalobkyně rovněž namítla, že správní orgán I. stupně s ohledem na uvedené rozhodl ve zjevném rozporu se zásadou proporcionality, resp. se zásadou subsidiarity a nutnosti nalézt řešení odpovídající okolnostem případu. Po zákonodárci nelze chtít předvídání všech možných variant situací a je povinností orgánu veřejné správy tehdy, neposkytuje-li zákon jednoznačnou odpověď na možné eventuality, vyložit jej ve všech souvislostech a hledat smysl. 8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout a zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Zdůraznil, že z důvodové zprávy k zákonu o prominutí pojistného je zřejmé, že se podpora týká zaměstnavatelů, kteří zaměstnance zaměstnávali v roce 2020 v době přijetí restrikcí z důvodu pandemie COVID 19 (březen 2020) a rovněž v období po jejich uvolnění (červen až srpen 2020). Výhody prominutí pojistného nelze tak poskytnout zaměstnavateli, který nezaměstnával v době zavedení restrikcí v souvislosti s pandemií v březnu roku 2020 zaměstnance v trvalém pracovním poměru s účastí na nemocenském pojištění. III. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Podstatou projednávané věci je posouzení právní otázky, zda žalobkyně splnila podmínky pro prominutí pojistného za kalendářní měsíce červen až srpen 2020 stanovené v § 2 zákona o prominutí pojistného za situace, kdy začala zaměstnávat zaměstnance až dne 5. 6. 2020. 11. Skutkový stav věci zjištěný správními orgány přitom žalobkyně nerozporovala. Pro posouzení věci je tak potřeba vycházet ze skutečnosti, že dotčení zaměstnanci, ve vztahu ke kterým si žalobkyně