10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 11/2024- 47 - text  7 19 Ad 11/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V. K. zastoupen JUDr. Markem Křížem, Ph.D. advokátem sídlem 733 01 Karviná – Fryštát, Masarykovo nám. 91/28 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2024 č. j. X, ve spojení s rozhodnutím žalované ze dne 20. 11. 2024 č. j. X, o zvýšení starobního důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované ve spojení s opravným rozhodnutím, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 7. 8. 2023 č. j. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce uvedl, že uplatnil žádost o starobní důchod dne 16. 11. 2022, a to před dosažením důchodového věku s požadovaným datem přiznání od 1. 2. 2023. Následně podal dne 30. 1. 2023 žádost o zvýšení starobního důchodu za 2 vychované děti, tj. o částku 1 000 Kč. Starobní důchod mu byl přiznán v celkové výši 24 425 Kč měsíčně ke dni 1. 2. 2023. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že na základě dodatečně předložených dokladů se mu započítává zvýšení procentní výměry za 2 vychované děti podle § 34a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, o 1 000 Kč. Zároveň však konstatuje, že provedený zápočet nemá vliv na výši přiznaného starobního důchodu. Ačkoliv žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí pracuje s částkou výchovného, tak do výsledného výpočtu ji nezahrnula. 2. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaná v průběhu správního řízení nesprávně vypočetla výši jeho starobního důchodu, neboť k již vypočtené částce nepřipočetla částku 1 000 Kč za 2 vychované děti. Žalobce odkázal na příslušnou právní úpravu a uvedl, že sama žalovaná v napadeném rozhodnutí připustila, že výchovné mu náleží. Jenom mu jej nepřičetla ke konečné výši starobního důchodu, a to z důvodu odkazu na zákon č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznaných v roce 1995. Žalovaná v rozhodnutí o námitkách provedla výpočet výše procentní výměry, kterou stanovila na částku 12 666 Kč. K této částce následně přičetla 1 000 Kč, což zvýšilo procentní výměru na 13 666 Kč. Potom žalovaná upozornila na ust. § 4 odst. 1 zákona č. 76/1995 Sb., dle kterého platí, že jestliže výše procentní výměry přesahuje částku 5 100 Kč, bude se starobní důchod vypočítávat právě z částky 5 100 Kč. Žalovaná však s částkou 5 100 Kč porovnávala částku 13 666 Kč, tj. částku, v níž už je započteno i výchovné, a nikoliv částku 12 666 Kč. Následně pak částku 5 100 Kč zvyšovala o veškeré valorizace a další zvyšování důchodu, ať už se jednalo o procentuální navýšení nebo navýšení o pevně stanovenou částku. Výsledná výše procentní výměra tak dle žalované činí 20 385 Kč, což při připočtení základní výměry znamená, že výše starobního důchodu k 1. 2. 2023 činí 24 425 Kč. S uvedeným postupem žalované žalobce nesouhlasí. 3. Dle žalobce odůvodnění rozhodnutí o námitkách je vnitřně rozporné. Žalovaná v odůvodnění demonstruje, jak by se starobní důchod zvyšoval, nebýt zákona č. 76/1995 Sb., zejména ust. § 4 odst. 1. Zde procentní výměru ve výši 12 666 Kč navyšuje postupně o všechna zvyšování důchodu, přičemž částku 1 000 Kč, co by výchovné, navýší až nakonec. Tzn., že výchovné by se v takovém případě ve výši starobního důchodu projevilo a výše procentní výměry se tak zastavila na částce 50 760 Kč. Žalobce namítal, že v jeho případě však žalovaná postupuje z nepochopitelných důvodů odlišně, a to tím způsobem, že k částce 12 666 Kč nejprve připočte výchovné, potom poměří výslednou částku s částkou 5 100 Kč a následně zvyšuje starobní důchod o jednotlivá navýšení, avšak už bez částky výchovného, jelikož s částkou výchovného se již „vypořádala“ ještě před poměřováním. Dobře je to patrné i z rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2023. Starobní důchod mu byl zvýšen o stejné částky či procenta, jako v případě zvyšování z částky 12 666 Kč, vyjma právě částky výchovného. Takový postup je dle žalobce chybný a zcela odporuje smyslu právní úpravy. Výchovné není ve skutečnosti ničím jiným než dalším zvýšením starobního důchodu, což lze vypozorovat i v samotném odůvodnění rozhodnutí žalované, kde je to zapsáno jen jako další „položka“ u částek představujících zvyšování. 4. Nedává mu smysl, proč by se v jeho případě mělo nejprve přičíst 1 000 Kč co by výchovné a teprve následně mělo dojít k porovnání s částkou 5 100 Kč, když veškeré další valorizace a zvyšování důchodu se provádí až po porovnání prvotní procentní výměry s částkou 5 100 Kč. Je toho názoru, že žalovaná postupovala tímto způsobem zcela účelově, aby se vyhnula výplaty výchovného v částce 1 000 Kč. Žalobce uzavřel, že k připočtení částky výchovného musí zcela jednoznačně dojít až nakonec, tj. po připočtení všech ostatních valorizací. Jenom tak může skutečně dojít k naplnění smyslu právní úpravy. Žalobce dále poznamenal, že po celou dobu přijímání dané novely zákona nebylo nikde řečeno, že pobíratelé tzv. hornického důchodu nemají nárok na výchovné. Postupem žalované jsou právě oni zcela nepřiměřeně a neodůvodněně trestáni. Uvedený postup žalované tak hrubým způsobem narušuje zásadu rovnosti, dle které by všechny subjekty měly mít rovný přístup k výplatě výchovného. Žalobce rovněž poukázal na to, že jeho známým panu P. a panu C. byl starobní důchod přiznán takovým způsobem, že částka výchovného se v něm fakticky projevila, tj. výše starobního důchodu byla fakticky zvýšena o 1 000 Kč. Žalobce poznamenal, že celou situaci projednával s pracovnicí ČSSZ, která mu kromě jiného sdělila, že pokud by požádal o starobní důchod s účinností ke dni 16. 11. 2022, tj. ke dni podání žádosti, tak by se starobní důchod o výchovné i fakticky zvýšil, a to i přesto, že by důchod ještě nemohl být vyplácen. Tuto informaci však neměl. Dne 16. 11. 2022 to bylo poprvé v jeho životě, co se dostavil na správu sociálního zabezpečení. Už tehdy si chtěl „vyřídit“ i výchovné, avšak ze strany pracovnice OSSZ byl ubezpečen, že na to má ještě čas. Namítal, že žalovaná jej mimo jiné ani neupozornila na údajnou změnu zákona k 1. 1. 2023 a následně mu tuto změnu ani nevysvětlila. Neupozornila ho ani na možnost přiznání důchodu ke dni podání žádosti, o čemž neměl nejmenší tušení. Zároveň jej uvedla v omyl, když mu vzkázala, že na žádost o výchovné má ještě dost času. 5. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na příslušnou právní úpravu, z níž citovala a připomenula, že žalobci starobní důchod přiznala od jím požadovaného data 1. 2. 2023 rozhodnutím z 21. 4. 2023. Žalobcem zmínění známí evidentně spadali pod režim přechodných ustanovení zákona č. 323/2021 Sb. Ne tak žalobce. Žalovaná dále uvedla, že po právu vyšla z dikce ustanovení § 34a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění a zvýšila procentní výměru žalobcova starobního důchodu stanovenou ke dni jeho přiznání o 1 000 Kč (za dvě vychované děti). Ovšem i tato zvýšená procentní výměra podléhá omezení normovanému v § 37c odst. 2 zákona (v rozhodném znění), jež zní: Procentní výměra starobního důchodu pojištěnce, jehož důchodový věk je stanoven podle odstavce 1, se zvyšuje ode dne přiznání tohoto důchodu podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento důchod. Zvýšení podle věty první však spolu s procentní výměrou důchodu nesmí přesáhnout nejvyšší výměru, která se stanoví tak, že nejvyšší částka výše důchodu podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, se zvýší podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává starobní důchod. Zvýšení podle věty první a druhé se stanoví tak, jako kdyby starobní důchod byl přiznán ke dni 31. prosince 1995. [Nejvyšší výměru reprezentuje částka 5 100 Kč zvýšená (valorizovaná) podle předpisů, které nabyly účinnost v období od 1. ledna 1996 do dne, jenž předchází dni, od něhož se starobní důchod přiznává.] 6. Žalovaná poznamenala, že navzdory žalobcově zřejmé nespokojenosti je nasnadě spíše otázka, zda žalovaná vůbec mohla konat odlišně, a tudíž svévolně vykládat příslušnou právní úpravu (slovy žalobce „k připočtení částky výchovného musí zcela jednoznačně dojít až nakonec“), notabene za situace, kdy prostor k aplikační úvaze jí dán (zákonem) zde očividně nebyl. Rovněž tak žalované nebylo svěřeno posuzování souladu zákonů s ústavním pořádkem či jejich náhled prizmatem spravedlnosti aj. (k tomu srov. žalobcem dovozovanou „nerovnost ve výplatě starobníh