2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

60 A 89/2021- 100 - text  9 60 A 89/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: J. S. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Bohdanem Haltmarem, LL.M. sídlem Masarykovo náměstí 19/18, 789 01 Zábřeh proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov sídlem P. O. Box 1, 789 53 Mírov o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalované spočívajícím v nepřeřazení žalobce do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace v červnu 2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Žalobce ke dni podání žaloby vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Mírov a byl zařazen do II. prostupné skupiny vnitřní diferenciace (dále jen „PSVD“). Žalobou se domáhal ochrany před nezákonnými zásahy žalované, které měly spočívat jednak v nezařazení žalobce do I. PSVD, a dále v užívání tzv. systému negativních poznatků. 2. Zdejší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2022, č. j. 60 A 89/2021-43 žalobu odmítl ve vztahu k zásahu spočívajícímu v užívání systému negativních poznatků a zamítl ve vztahu k zásahu spočívajícímu v nepřeřazení žalobce do I. PSVD. Rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 10 As 250/2022-33 (dále jen „zrušující rozsudek NSS“) NSS zamítavý výrok rozsudku zdejšího soudu zrušil, neboť dospěl k závěru, že zdejší soud zatížil řízení vadou, když neprovedl dokazování u ústního jednání, a proto uložil zdejšímu soudu, aby se tímto zásahem znovu zabýval, nařídil jednání a provedl dokazování. Kasační stížnost proti odmítavému výroku NSS zamítl. Proto se soud bude dále zabývat toliko zásahem spočívajícím v nepřeřazení žalobce do I. PSVD. 3. Z žaloby a následných podání vyplývá, že žalobce se dne 25. 6. 2021 od vychovatele Z. při vyhodnocení plnění programu zacházení dozvěděl, že jej plní pouze částečně, neboť dne 22. 4. 2021 porušil vnitřní řád věznice tím, že neměl řádně ve skřínce uložen civilní oděv, který byl pověšen přes konstrukci postele. Tato skutečnost byla zjištěna při kontrole cel za přítomnosti ředitele věznice Mgr. M., vedoucího oddělení výkonu trestu Ing. Z. T. a vrchního inspektora Bc. B. a následně zaznamenána formou tzv. negativního poznatku do Vězeňského informačního systému (dále jen „VIS“). Proto vychovatel Z. žalobci sdělil, že nebude podán návrh na jeho zařazení do I. PSVD. Žalobce se následně obrátil se stížností na ředitele věznice a na Generální ředitelství vězeňské služby, leč neuspěl. 4. Žalobce poukázal na to, že do I. PSVD mohl být přeřazen podle čl. 28 odst. 4 vnitřního řádu Věznice Mírov (dále jen „vnitřní řád“) poté, co by dvě hodnotící období řádně plnil program zacházení, přičemž hodnotící období trvá v případě žalobce 6 měsíců. V prvním období žalobce zcela vyhověl, ve druhém nikoliv, a to právě kvůli údajnému prohřešku spočívajícímu v neuložení civilního oděvu. Podle žalobce se však tento skutek vůbec nestal. Dne 22. 4. 2021 žalobce v přítomnosti ředitele věznice ani vedoucího oddělení výkonu trestu nebyl, není mu známo, že by tito navštívili celu, na které pobýval a nikdo jej na údajný prohřešek neupozornil. Podle žalobce měli být při prošetření tohoto údajného prohřešku vyslechnuti odsouzení ubytování na stejné cele, což nebyli. Stejně tak nebyli vyslechnuti vychovatelé devátého oddělení ani nebyly zhlédnuty kamerové záznamy. Zejména jimi by bylo prokázáno, že žalobce nebyl na své cele v době, kdy na ní měli být přítomni ředitel věznice a vedoucí oddělení výkonu trestu. V důsledku nezařazení do I. PSVD nemohl žalobce čerpat výhod, které jsou s tím spojeny. Proto žalobce navrhl, aby soud určil, že nezařazení žalobce do I. PSVD bylo nezákonné. K prokázání tvrzení, že se předmětná událost dne 22. 4. 2021 nestala, navrhl výslech vychovatele Z. a kamerový záznam. 5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a uvedla, že celou záležitost na základě stížnosti prošetřila a po zevrubném dokazování dospěla k závěru, že skutek popisovaný žalobcem se dne 22. 4. 2021 odehrál tak, jak bylo zaznamenáno ve VIS. Proto žalobce nesplnil podmínky pro přeřazení do I. PSVD. 6. U jednání žalobce setrval na tvrzení, že se skutek nestal, a dále doplnil, že i kdyby byl prokázán opak, bylo jeho nepřeřazení do I. PSVD nepřiměřené s ohledem na nízkou závažnost prohřešku. Žalovaná setrvala na svých vyjádřeních a doplnila, že kdyby se žalobce choval řádně, nemusel by řešit nepřeřazení do I. PSVD. B. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal postup žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době žalovaných zásahů podle § 87 odst. 1 část věty za středníkem zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Podle § 82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 9. Pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. je nezbytné splnit pětici kumulativních podmínek: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem správního orgánu v širším smyslu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. poskytnout (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65; č. 603/2005 Sb. NSS). 10. Z § 41 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o VTOS“) vyplývá, že program zacházení se zpracovává na základě komplexní zprávy o odsouzeném s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti a příčiny trestné činnosti. Program zacházení obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na odsouzeného, metody zacházení s odsouzeným směřující k dosažení cíle a způsob a četnost hodnocení. Pravidelnou součástí programu zacházení je určení způsobu zaměstnávání odsouzeného, případně jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti, směřující k vytvoření předpokladů pro jeho soběstačný život v souladu se zákonem. 11. Podle § 36 odst. 1 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o VTOS“) platí, že věznice na základě komplexní zprávy zvolí program zacházení, který pro odsouzeného považuje za vhodný. Přitom sleduje zejména minimalizaci identifikovaných rizik, která měla nebo mají souvislost s trestnou činností, popřípadě mohou mít vliv na páchání trestné činnosti v budoucnu. 12. Podle § 38 odst. 1 písm. d) vyhlášky VTOS platí, že úspěšnost plnění programu zacházení v oblasti cílů, jednotlivých aktivit, pořádku a kázně se vyhodnocuje zpravidla jednou za šest měsíců ve věznici se zvýšenou ostrahou. Na základě odst. 2 téhož ustanovení musí být odsouzený prokazatelně seznámen s výsledky jeho vyhodnocení. 13. Podle § 39 odst. 5 vyhlášky VTOS platí, že plnění programu zacházení, charakteristika osobnosti odsouzeného a možnosti jeho resocializace jsou vedle chování, jednání, postojů ke spáchanému trestnému činu a výkonu trestu jednou z rozhodujících skutečností při zařazování odsouzeného do prostupných skupin vnitřní diferenciace. Odst. 6 téhož ustanovení stanoví, že prostupné skupiny vnitřní diferenciace tvoří ucelený systém pozitivní motivace odsouzených. Ve vnitřním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace tak, aby odsouzený mohl být během výkonu trestu na základě změn v přístupu, v charakteristice osobnosti odsouzeného, v možnosti jeho resocializace, plnění programu zacházení, plnění povinností a chování a jednání v souladu, či nesouladu s vnitřním řádem postupně zařazován do jednotlivých skupin. Odst. 7 dále stanoví, že o zařazení a o změně zařazení odsouzeného do prostupné skupiny vnitřní diferenciace rozhoduje ředitel věznice nebo jeho zástupce na základě doporučení odborných zaměstnanců (§ 8 odst. 1), zpravidla při hodnocení programu zacházení. 14. Právní úprava PSVD je poměrně stručná a lze z ní dovodit jen to, že PSVD je motivačním faktorem, jehož cílem je pozitivně motivovat odsouzené, aby plnili stanovený program zacházení, řádně plnili své povinnosti a v důsledku toho požívali výhody, které jsou v jednotlivých třídách PSVD stanoveny. O zařazení do konkrétní třídy PSVD rozhoduje ředitel věznice na návrh odborných zaměstnanců. Bližší úprava PSVD je vyhrazena interním předpisům věznic. Konkrétně v nyní řešené věci je rozhodující čl. 28 vnitřního řádu, který vymezuje podmínky, jenž musí odsouzený splnit, aby mohl být zařazen do konkrétní třídy PSVD. Jednotlivé výhody plynoucí ze zařazení do jednotlivých