8 As 59/2010 — Nejvyšší správní soud

61 A 6/2024- 35 - text  11 61 A 6/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobkyně: N. P. zastoupená advokátem Mgr. Davidem Buzkem sídlem Jablunkovská 853/46, 737 01 Český Těšín proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024 č. j. MSK 65142/2024, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou doručenou krajskému soudu dne 22. 8. 2024 domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024 č. j. MSK 65142/2024, kterým byly zrušeny výroky 4. a 5. rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 4. 2024 č. j. SMO/199063/24/DSČ/Dol a v této části bylo řízení zastaveno, a dále bylo napadeným rozhodnutím ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno, tj. ve výrocích 1)-3), jimiž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, § 125c odst. 1 písm. b) a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. Žalobkyně v žalobě vymezila tyto žalobní body: 1) Žalobkyně namítla porušení zásady in dubio pro reo, jelikož neexistují jednoznačné důkazy svědčící o tom, že vozidlo řídila pod vlivem alkoholu, když dechové zkoušky, na nichž správní orgán I. stupně založil své rozhodnutí, byly zpochybněny odborným lékařským vyšetřením. Správní orgány neodstranily rozpory mezi výsledky těchto zkoušek, stejně jako znalecký posudek, jehož závěry jsou částečně nesprávné a částečně spekulativní. Znalkyně dovodila z analýzy druhé dechové zkoušky, časového odstupu od krevní zkoušky a maximální rychlosti odbourávání alkoholu, že za uvedenou dobu mohlo u žalobkyně dojít k odbourání přibližně 0,21 g/kg alkoholu v krvi. Podle žalobkyně by pak ale výsledek krevní zkoušky měl činit 0,1 g/kg, což neodpovídá protokolům o vyšetření, a to nasvědčuje, že výsledky dechových zkoušek jsou nesprávné. Znalkyně v posudku výsledek 0,1 g/kg výslovně neuvedla, ale konstatovala, že hodnota nižší než 0,09 g/kg je při lékařském vyšetření uváděna jako 0, a proto není rozpor mezi výsledky obou vyšetření. Žalobkyně to považuje za spekulativní, nepodložený a nesprávný názor, neboť v takovém případě by v laboratorním protokolu musela být uvedena zjištěná hodnota, když byla vyšší než 0,09 g/kg. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31. 8. 2017 č. j. 2 As 218/2017-22, z něhož dovodila, že ani hodnota 0,09 g/kg není (vždy) laboratoří vykazována jako nulová. Dále žalobkyně uvedla, že znalecký posudek neodpovídá na otázku, zda je možné, že žalobkyně v době řízení vůbec nebyla pod vlivem alkoholu, tzn. že alkohol vůbec nebyl žalobkyní před jízdou požitý, ačkoliv žalovaný jako zadavatel posudku takovou alternativu znalkyni zadal. Žalobkyně též namítla zpoždění lékařského vyšetření, kdy odběr krve proběhl až za hodinu od zastavení vozidla žalobkyně Policií ČR, čímž došlo k porušení § 67 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“). K tomu odkázala na rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2012 č. j. 9 As 120/2011-166. Dle žalobkyně správní orgány také ignorovaly důkazy svědčící v její prospěch, když např. v úředním záznamu policie popisujícím její chování bylo „chování ovládané, koordinovaný pohyb, chůze jistá“ apod. Podle žalobkyně tak neexistují podklady pro jednoznačný závěr, že spáchala přestupek pod bodem 2) výroku prvostupňového rozhodnutí, tj. že řídila vozidlo pod vlivem alkoholu. 2) V druhém žalobním bodě žalobkyně namítla, že správní orgány obou stupňů nepřihlédly k institutu zahlazení ve prospěch žalobkyně při ukládání sankcí v přestupkovém řízení, k čemuž odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 3. 5. 2013 č. j. 60 A 1/2013-49, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 2912/2013 a v něm odkazované závěry rozsudku NSS ze dne 28. 2. 2011 č. j. 8 As 82/2010-55, publikovaný. ve Sb. NSS pod č. 2291/2011. Označená judikatura dopadá na nyní posuzovanou věc tak, že na žalobkyni je třeba pohlížet jako by nebyla shledána pravomocně vinnou za předchozí přestupek, neboť vedla po výkonu posledního správního trestu po dobu jednoho roku řádný život. Uvedené pak platí pro všechny předchozí přestupky žalobkyně. Žalobkyně namítla, že správní orgán I. stupně nesprávně přihlédl k jejím předešlým přestupkům, když nepoužil institut zahlazení, což vedlo ke stanovení nepřiměřeně přísného správního trestu. Toto pochybení žalovaný nenapravil, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné. 3. Žalovaný ve vyjádření zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž setrval na závěru, že výsledky dechových zkoušek, které samy o sobě postačují k prokázání přítomnosti alkoholu v krvi řidiče, nebyly zpochybněny následným výsledkem rozboru krve metodou plynové chromatografie, resp. mezi těmito dvěma měřeními není žádný rozpor, a to s ohledem na jejich časový odstup a probíhající eliminace alkoholu z krve. Hodnota alkoholu v krvi prokázaná dechovými zkouškami činila u žalobkyně 0,07 g/kg (dle metodiky Českého metrologického institutu-viz příloha je od hodnoty naměřené dechovým analyzátorem odečítána odchylka 0,24 g/kg). Pokud ze vzorku krve, odebraného žalobkyni více než hodinu po provedení dechových zkoušek, byla zjištěna hladina alkoholu v krvi ve výši 0,00 g/kg, pak tato skutečnost výsledky dechový zkoušek nezpochybňuje, neboť – jak je zřejmé za znaleckého posudku – tento rozdíl je způsoben eliminací alkoholu v čase. Vzhledem k rychlosti odbourávání 0,12-0,20 g/kg musel být za tu dobu veškerý prokázaný alkohol v krvi žalobkyně odbourán, a to i při nejnižší možné rychlosti eliminace. Tento závěr lze dle žalovaného učinit i bez spekulací o tom, co se „skrývá“ pod hodnotou 0 g/kg uvedenou v protokolu o lékařském vyšetření. Žalovanému je známo, že podle Metodického pokynu pro postup při laboratorním stanovení alkoholu v krvi (Věstník Ministerstva zdravotnictví č. 7/2006, čl. 5 odst. 10 písm. e) – viz příloha vyjádření) se za pozitivní průkaz požití alkoholického nápoje pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg, stanovená metodou plynové chromatografie. Je-li hodnota alkoholu v krvi rovna této hodnotě nebo nižší, je výsledek považován za negativní a v lékařském protokolu se má tedy uvádět hodnota nulová. Skutečnost, že některé laboratoře konkrétní hodnotu (i nižší než 0,20 kg) nesprávně uvádějí, je i žalovanému známa z úřední činnosti, to však nic nemění na skutečnosti, že se jedná o výsledek „negativní“. Uvedené ovšem nemá pro posouzení nyní projednávané věci žádný význam. Žalovaný nijak nerozporuje, že výsledek rozboru krve je nulový. Nicméně – přestože je NSS toho názoru, že správní orgán nemá potřebné odborné znalosti (srov. rozsudek ze dne 28. 3. 2012, čj. 9 As 120/2011-166) – lze se znalostmi matematiky základní školy jednoduše vypočítat, že pokud je rychlost eliminace alkoholu nejméně 0,12 g/kg, pak hodnota 0,07 g/kg, která byla žalobkyni nepochybně prokázána dechovými zkouškami, musela být odbourána ještě dříve, než jí byl odebrán vzorek krve. Ani negativní, tedy nulový výsledek rozboru krve (míněno skutečně nulový) proto v daném případě nemůže nijak zpochybnit výsledky dechových zkoušek, které jsou po zohlednění příslušné odchylky použitelné k prokázání přestupku žalobkyně. Z citovaného rozsudku NSS rovněž vyplývá, že v obdobných případech má znalecký posudek objasnit pouze to, zda vzhledem k eliminaci alkoholu v čase výsledky rozboru krve zpochybňují výsledky dechových zkoušek. Odpověď na tuto otázku ze znaleckého posudku jednoznačně vyplývá. Skutečnost, že žalobkyně v době řízení pod vlivem alkoholu byla, tedy prokazují výsledky dechových zkoušek, které rozbor následně odebraného vzorku krve nezpochybnil. 4. Pokud žalobkyně brojí proti postupu Policie ČR v tom směru, že jí nebyl odběr krve umožněn „ihned“, pak tato skutečnost podle žalovaného nemůže nic změnit na tom, že výsledky dechových zkoušek nepochybně prokazují ovlivnění žalobkyně alkoholem. Časový odstup jedné hodiny není v obdobných situacích nijak neobvyklý a zcela jistě nejde o exces, který by mohl vyloučit odpovědnost žalobkyně za přestupek. Skutečnost, že se ovlivnění žalobkyně alkoholem výrazně neprojevovalo navenek poruchami psychosenzomotorických funkcí, zcela odpovídá prokázané nízké hladině alkoholu v krvi, nehledě k tomu, že subjektivní tolerance alkoholu může být u různých osob odlišná. Tato skutečnost tedy sama o sobě výsledky dechových zkoušek rovněž nezpochybňuje. 5. K námitkám týkajícím se zahlazení odsouzení pro předchozí přestupky, žalovaný konstatoval, že správní orgány mohou přihlížet k předch