2 As 217/2020 — Nejvyšší správní soud

65 A 12/2023- 59 - text 7 65 A 12/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: R. H. P. s.r.o., IČO X sídlem N. F. 1332/23, X P. 1 zastoupená advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph. D. sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2022, č. j. KUOK 113892/2022, ve věci řízení o změně ochranného pásma vodních zdrojů, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města Olomouce, Odbor životního prostředí (dále jen „magistrát“) vydal dne 25. 5. 2020 opatření obecné povahy, kterým bylo vyhlášeno ochranné pásmo pod názvem „O., a.s. – změna ochranného pásma vodního zdroje II. stupně – rozšíření“. Opatření obecné povahy nabylo účinnosti 10. 6. 2020. Předmětem ochranného pásma je vodní zdroj společnosti O. a.s., přičemž právo k odběru podzemních vod z tohoto vodního zdroje náleží výhradně právě uvedené společnosti. Ochranné pásmo II. stupně bylo rozšířeno o pozemky v k. ú. H. u O., H. a B. Výrokovou částí II. tohoto opatření obecného povahy byly dle § 30 odst. 10 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nově stanoveny činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, které nelze v pásmu provádět, a to mj. jakákoliv výstavba, která přímo nesouvisí s jímáním, čerpáním a úpravou podzemní vody. 2. Žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, kterých se dotýká rozšířené ochranné pásmo vodního zdroje. Žalobkyně přitom v dotčené lokalitě na svých pozemcích plánuje vilovou a bytovou výstavbu společně s komerčními prostory pro prodejnu potravin a další služby. 3. Dne 14. 4. 2022 magistrát obdržel návrh žalobkyně na změnu ochranného pásma vodního zdroje II. stupně, a to konkrétně návrh na změnu rozsahu činností, které jsou ve stávajícím ochranném pásmu zakázány či omezeny. Usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. SMOL/230403/2022/OZP/VH/Pos, magistrát podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), řízení zastavil z důvodu zjevné právní nepřípustnosti žádosti pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. Magistrát dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila (a splnit ani nemohla) požadavek vyplývající z § 28 odst. 2 vyhlášky č. 183/2018 Sb., o náležitostech rozhodnutí a dalších opatření vodoprávního úřadu a o dokladech předkládaných vodoprávnímu úřadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 183/2018“), tj. předložení povinné přílohy k žádosti o změnu ochranného pásma, a to dokladu, že je oprávněnou osobou podle § 8 odst. 2 vodního zákona (osoby disponující povolením k nakládání s vodami). 4. Napadeným rozhodnutím následně žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a usnesení magistrátu potvrdil. II. Argumentace stran 5. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž žalobní body soud shrnuje následovně. 6. Předně žalobkyně rozporovala samotný závěr o nedostatku její aktivní procesní legitimace k podání žádosti o změnu ochranného pásma. Již ve svém odvolání namítala, že povinnost doložit, že je oprávněnou osobou, je uvedena pouze ve vyhlášce č. 183/2018, přičemž tato vyhláška je pouze prováděcím právním předpisem vodního zákona. V samotném vodním zákoně žádná uvedená povinnost stanovena není. Podzákonný právní předpis nesmí stanovit povinnosti nad rámec zákona. Proto ani vodoprávní úřad nemůže po účastnících řízení vyžadovat povinnosti, které v zákoně stanoveny nejsou. Z ustanovení § 30 odst. 6 vodního zákona dle žalobkyně neplyne žádná povinnost, na jejímž základě by bylo možné po žalobkyni žádat jakýkoliv doklad o tom, že je oprávněnou osobou dle § 8 odst. 2 vodního zákona. Omezení možnosti podat návrh na změnu opatření obecné povahy z vodního zákona samotného nelze jakkoliv dovodit. Takový výklad jde zjevně proti účelu zákona a úmyslu zákonodárce. S odkazem na čl. 79 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR žalobkyně žádá, aby soud posoudil soulad vyhlášky č. 183/2018 s vodním zákonem a případně ji při rozhodování o věci neaplikoval. Žalobkyně má za to, že vyhláška č. 183/2018 v rozporu s obecnými pravidly stanovuje povinnosti zcela nové, aniž by v souladu se svojí funkcí dále rozváděla a specifikovala zákonné ustanovení. Žalobkyně tak neměla povinnost předložit povinnou přílohu k žádosti o změnu ochranného pásma, pročež měl magistrát o předmětu žádosti rozhodnout. 7. Žalobkyně dále obsáhle namítala nezákonnost a věcnou nesprávnost stávajícího opatření obecné povahy co do rozsahu činností, které jsou v ochranném pásmu zakázány nebo omezeny. Dále namítala také chybný a nevhodný proces pořizování dotčeného opatření obecné povahy. Jeho návrh byl zveřejněn na úřední desce v době, kdy v ČR byla platná přísná proticovidová opatření a občané měli velmi omezenou možnost pohybu, a tedy i možnost se s úřední deskou seznámit. 8. Žalobkyně dále namítala porušení § 68 odst. 3 správního řádu a v jeho důsledku nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Konkrétně se žalovaný žádným způsobem podrobněji nezabýval tím, zda je rozšíření ochranného pásma v rozsahu zákonné a zda je rozsah zakázaných/omezených činností stanoven správně a zda je takové významné omezení přípustné a odůvodněné. Žalovaný navíc žádným způsobem neřešil námitky žalobkyně, že určité plánované stavby může žalobkyně realizovat takovým technologickým postupem, který zajistí řádnou ochranu vodního zdroje. Žalovaný rovněž žádným způsobem neposuzoval tvrzený zásah do vlastnického práva žalobkyně a jejího práva na podnikání. Neposuzoval, zda je ochranné pásmo stanoveno tak, aby zároveň zcela zbytečně nezasahovalo do práv jiných osob. Žalovaný sice uvedl, že již uplynula lhůta pro možnost vedení přezkumného řízení, které by mu umožnilo věcný přezkum napadeného opatření obecné povahy, dle žalobkyně však tato skutečnost nezbavuje žalovaného povinnosti se k jejím námitkám vyjádřit. Žalovaný pak ani dostatečně neodůvodnil, proč se domnívá, že uložení povinností na základě samotné vyhlášky je správným postupem a proč měl magistrát vyžadovat po žalobkyni doklad o tom, že je osobou oprávněnou podle § 8 odst. 2 vodního zákona. 9. Žalobkyně namítala i zásah do vlastnických a dalších hmotných práv jiných osob. Žalobkyně v řízení dokládala prohlášení dalších vlastníků a jejich souhlas s návrhem žalobkyně. Svůj nesouhlas s řešením dle napadeného rozhodnutí přitom vyjádřilo i město Olomouc. Dle žalobkyně jsou jí konkrétně označené další osoby rovněž osobami oprávněnými k podání návrhu na změnu ochranného pásma vodních zdrojů stejně jako žalobkyně. 10. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Uvedl, že v rámci řízení o vydání změny ochranného pásma byli všichni vlastníci dotčených nemovitostí informováni, že mohou v rámci veřejného projednání uplatnit své připomínky v souladu s § 172 odst. 5 správního řádu. Žádné připomínky magistrát ve stanovené lhůtě ani při veřejném projednání neobdržel. Žalobkyně v důsledku své pasivity promarnila své zákonné možnosti na změnu podmínek ochranného pásma. Závěry předloženého hydrogeologického posudku měly být projednány v rámci řízení o rozšíření ochranného pásma. Předmětem žalobou napadeného rozhodnutí nebyl zásah do již stanoveného opatření obecné povahy, byť se to jeví jako hlavní cíl žalobkyně. Žalovaný je názoru, že ustanovení § 30 odst. 6 vodního zákona definuje subjekty, které mohou podat návrh na stanovení/změnu ochranného pásma. Prováděcí právní předpis pouze stanoví doklady, které prokáží, že žadatel o stanovení/změnu ochranného pásma vodních zdrojů je osobou oprávněnou takovou žádost podat. Žalovaný se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že podzákonný právní předpis v daném případě ukládá povinnosti nad rámec vodního zákona. Co se týče žalobkyní uváděného příkladu ochranného pásma vodní nádrže Švihov na Želivce, žádost o změnu podmínek ochranného pásma podal oprávněný subjekt, tj. vlastník vodního díla. Žalovaný však znovu zdůraznil, že předmětem nyní projednávané věci nebyl zásah do již stanoveného opatření obecné povahy. K namítanému nevhodnému postupu při pořizování dotčeného opatření obecné povahy žalovaný uvedl, že magistrát postupoval v souladu se správním řádem a vodním zákonem. Obsah úřední desky je zveřejňován rovněž způsobem umožňujícím dálkový přístup, tzn. elektronicky, což bylo v období pandemie prioritním způsobem jednání. K namítanému zásahu do vlastnických práv dalších osob žalovaný uvedl, že z úřední činnosti je mu známo, že ani tyto další osoby nejsou osobami oprávněnými podle § 8 odst. 2 vodního zákona. K namítané nepřezkoumatelnosti pak žalovaný uzavřel, že veškeré námitky žalobkyně by byly vypořádány v případě, pokud