5 Afs 115/2006 — Nejvyšší správní soud

65 A 8/2022- 58 - text  7 65 A 8/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: P. M., s. p., IČO X sídlem D. 932/11, X B. proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: Obec S. sídlem S. 50, X S. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2022 č. j. KUOK 88009/2022 ve věci odstranění zjištěných závad vodního díla, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2022 č. j. KUOK 88009/2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace stran 1. Magistrát města Olomouce, Odbor životního prostředí (dále jen „magistrát“) po provedeném vodoprávním řízení, zahájeném k žádosti Obce S., osoby zúčastněné na řízení, která požadovala vyčištění a opravu dna a opěrných zdí v havarijním stavu koryta vodoteče D. v intravilánu obce S. – L., dospěl na základě § 48 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, k závěru, že vlastníkem vodního díla „Úprava koryta vodního toku D.“ je vlastník pozemku, tj. Česká republika s právem hospodařit s majetkem státu náležejícímu žalobci. Na základě tohoto závěru magistrát rozhodnutím ze dne 9. 6. 2022, č. j. SMOL/158295/2022/OZP/VH/Pos (dále jen „rozhodnutí magistrátu“) uložil žalobci k odstranění zjištěných závad spočívajících v opravě poškozeného vodního díla „Úprava koryta vodního toku D.“ v celém rozsahu (od stupně nad silničním mostem na pozemku parc. č. X v k. ú. S. po konec úpravy opevnění na pozemku parc. č. XA v k. ú. L.) vodní tok D.á, ř. km cca 4,2 až 4,4 následující opatření včetně stanovení termínu plnění: Posouzení stávajícího technického stavu opevnění a dna koryta vodního toku D. odborně způsobilou osobou včetně navržení technického způsobu řešení opravy poškozeného vodního díla do 3 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí; projednání návrhu technického řešení opravy vodního díla s vodoprávním úřadem a obcí S. do 1 měsíce od posouzení; zpracování projektové dokumentace odpovídající navrženému technickému řešení a podání žádosti o vydání příslušného povolení. 2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. Žaloba 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí magistrátu. Namítal, že v obou rozhodnutích shledává zásadní argumentační rozpory, které mají za následek nesrozumitelnost jejich výroků. 4. Žalobce konkrétně namítal, že oba správní orgány vycházely pouze z domněnek o skutečném stavebníkovi, přičemž k takovému závěru nebyl doložen žádný relevantní podklad. Své závěry čerpaly pouze ze zmínky v místní kronice obce. Žalobkyně naopak převodními listinami doložila, že eviduje předané podklady ze strany Zemědělské vodohospodářské správy (dále jen „ZVHS“) v rámci transformace, a to k úpravě koryta vodního toku evidované pod kódem 025-1963-2 označující úpravu tvořenou prefabrikáty – převážně betonovými – panely, jejíž realizace proběhla v roce 1963. Dle žalobkyně nelze bez dalšího dovozovat, že se jedná o stavbu vodního díla, která je předmětem sporu. 5. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou, že původní stavba z roku 1963 byla přebudována jiným stavebníkem později, čímž došlo ke změně odlišení vlastnictví. Stejně tak správní orgány nevěnovaly žádnou pozornost skutečnosti, že Obec S. vystupovala po určitou dobu jako vlastník vodního díla v tom smyslu, že činila kroky k provedení opravy. 6. Žalobce rozporoval rovněž závěr, že pozemek parc. č. X je v jeho vlastnictví. Je-li pominut fakt, že žalobce pouze hospodaří s majetkem státu, náhledem do katastru nemovitostí je pravdivost tohoto závěru vyloučena, neboť uvedený pozemek je ve výlučném vlastnictví Obce S. Měla-li by být stavba předmětného vodního díla součástí pozemků, na kterých se nachází, činí tato skutečnost bez dalšího rozhodnutí žalovaného nesprávným. 7. Žalobce konečně namítal nesprávný závěr o povaze opěrných zdí. Opěrné zdi slouží v zásadě sousedním pozemkům, na nichž je umístěna např. stavba, nebo také mohou sloužit jako pochůzí plochy, jako je tomu částečně i v nyní projednávaném případě. Smyslem těchto staveb je zabránit sesuvu půdy z důvodu možného zvýšeného tlaku na těchto pochůzích/zastavěných plochách, čímž slouží těmto pozemkům. Dle této úvahy by měla být předmětná stavba součástí těchto pozemků, které jsou však ve vlastnictví obce. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V otázce vlastnictví vodního díla se žalovaný ztotožňuje s názorem magistrátu. Nad rámec argumentace obsažené v napadeném rozhodnutí uvedl, že pozemek parc. č. X v k. ú. S. je ve vlastnictví Obce S., avšak z předložené spisové dokumentace je zřejmé, že převážná část stavby vodního díla se nachází na pozemku parc. č. XA v k. ú. L. Na pozemku parc. č. X v k. ú. S. se nachází pouze nepatrná část této stavby, která však současně tvoří jeden funkční celek, pročež lze předpokládat, že má i jednoho vlastníka. Žalovaný dále uvedl, že osoba zúčastněná na řízení sice vystupovala po určitou dobu jako vlastník vodního díla, avšak z předložené spisové dokumentace je zřejmé, že takové jednání bylo čistě účelové. Žalobce nepředložil žádné důkazy ke svému tvrzení o přebudování stavby vodního díla jiným stavebníkem později oproti jí převzaté evidenci. Žalovaný navíc takovou možnost považuje vzhledem k ostatním okolnostem za nepravděpodobnou. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 9. Osoba zúčastněná na řízení rovněž navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že se neprokázalo, že by byla vlastníkem vodního díla (že by vodní dílo jakýmkoliv způsobem nabyla) a že vše nasvědčuje tomu, že vlastníkem je stát s právem hospodaření pro žalobce. Ztotožnila se jak s rozhodnutím magistrátu, tak s rozhodnutím žalovaného. II. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 11. Krajský soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí žalovaného, neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu bránící soudu v jeho přezkumu v intencích uplatněných žalobních námitek představuje natolik závažnou vadu, pro kterou by krajský soud musel rozhodnutí žalovaného bez dalšího zrušit. 12. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost je takové rozhodnutí, z něhož nelze seznat, jak správní orgán vůbec rozhodl. Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů (rozsudky NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71, nebo též ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45). Podstatou nepřezkoumatelnosti, ať již pro nesrozumitelnost, nebo pro nedostatek důvodů, je, že rozhodnutí trpí takovými nedostatky, které neumožňují seznat obsah napadeného rozhodnutí nebo jeho důvody, tedy věcně ho přezkoumat. 13. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (srov. např. rozsudky NSS ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 – 91, ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 – 71, ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 – 45). Zároveň platí, že vypořádání s námitkou účastníka nemusí být nutně učiněno výslovně, je-li z obsahu odůvodnění implicitně seznatelné (k tomu viz např. rozsudky NSS ze dne 6. 9. 2018, č. j. 9 As 210/2018-36 či ze dne 3. 7. 2018, č. j. 7 As 150/2018-36, jež shodně zdůrazňují, že zrušit rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost lze pouze z těch nejzávažnějších vad rozhodnutí, pokud rozhodnutí správního orgánu nelze meritorně přezkoumat). 14. Z uvedeného je zřejmé, že se v nyní projednávaném případě o nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost nejedná, neboť jak z napadeného rozhodnutí, tak z rozhodnutí magistrátu je seznatelné, jak magistrát i žalovaný rozhodli. Tato žalobní námitka je navíc zcela obecná, neboť žalobce nekonkretiz