4 Azs 5/2003 — Nejvyšší správní soud

18 Az 31/2024- 58 - text  12 18 Az 31/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobce: I. I. státní příslušnost Republika Uzbekistán zastoupen Mgr. Alicí Jeziorskou, advokátkou sídlem Svornosti 86/2, 736 01 Havířov proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, č. j. OAM-1076/BA-BA07-ZA17-2024, o udělení mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Alici Jeziorské, advokátce, sídlem Svornosti 86/2, Havířov, se přiznává odměna za zastupování žalobce ve výši 17 100 Kč, která jí bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. IV. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu v žádné z forem předpokládaných zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II. Relevantní skutková zjištění 2. Žalobce dne 16. 8. 2024 požádal v České republice o udělení mezinárodní ochrany. 3. Ze spisu je patrné, že podání žádosti předcházelo rozhodnutí cizinecké policie ze dne 15. 8. 2024 o zajištění žalobce dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Cizinecká police téhož dne 15. 8. 2024 rozhodla o správním vyhoštění žalobce na dobu tří let. 4. Při výslechu u cizinecké policie dne 14. 8. 2024 žalobce mj. uvedl, že žádá tlumočení do ruského jazyka, ustanovené tlumočnici rozumí velmi dobře. Do České republiky přijel, aby zde jako Ukrajinec požádal o dočasnou ochranu a mohl zde pracovat; obstaral si proto cestovní pas Ukrajiny. V Uzbekistánu mu nic nehrozí, je to bezpečná země, ale není tam práce. V případě vyhoštění mu v zemi původu nic nehrozí. Protokol o výslechu vlastnoručně podepsal. 5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 8. 2024 žalobce tzv. přezajistil dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Dobu trvání zajištění žalovaný stanovil do 2. 1. 2025. 6. V prohlášení o jazyce ze dne 23. 8. 2024 žalobce požádal, aby s ním řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo vedeno v ruském, případně uzbeckém, jazyce. 7. K žádosti o mezinárodní ochranu žalobce poskytl dne 23. 8. 2024 údaje, z nichž se podává, že je uzbecké státní příslušnosti i národnosti, muslim, apolitický a schopen se dorozumět rusky a uzbecky. Je ženatý, má tři děti. Z Uzbekistánu odcestoval v červenci 2024, přes Turecko, Itálii a Německo. Do České republiky přijel v červenci 2024. Cítí se zdráv. V Uzbekistánu je proti němu vedeno řízení, byl na pět dní zadržen policií, vyslýchán a poté propuštěn. Má strach, že pokud se vrátí, tak bude policií zajištěn a uvězněn. Zajištěn byl proto, že se hlasitě modlil na veřejném místě. 8. Pohovor k žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný s žalobcem vedl dne 19. 9. 2024. Pohovor byl veden v ruském jazyce. Žalobce nevznesl žádné námitky k obsahu protokolu či tlumočení. Žalobce vypověděl, že vycestoval z vlasti, protože pracoval ve stavební firmě, kde ztratily se velké peníze. Nadřízený mu sdělil, že peníze ukradl syn prezidenta Uzbekistánu. Žalobce napsal dopis prezidentovi, následně policie zahájila vyšetřování. Policie žalobci řekla, že za ztrátu peněz bude stíhán především on. Je přesvědčen, že peníze převedl syn prezidenta. Vzdáleným známým byl osvobozen a hned odjel do Turecka. Modlitba podle muslimských zvyků na veřejnosti byla jen záminka pro jeho zadržení. Do Turecka odletěl bez problémů. Do Uzbekistánu se nemůže vrátit, bude proti němu vedeno řízení a bude uvězněn. Policie mu ústně sdělila, že porušil § 159 trestního zákoníku Uzbekistánu, což je extremismus (spojený s muslimskou vírou). Stojí proti němu skupina vysoce postavených lidí, kteří mají vliv na policii i justici Uzbekistánu. 9. Žalovavý si zajistil následující podklady pro vydání rozhodnutí: zprávu MZV USA ze dne 30. 6. 2024, Uzbekistán – Výroční zpráva o svobodě vyznání za rok 2023; Informaci MZV ČR ze dne 20. 9. 2024, Uzbekistán – Svoboda vyznání; zprávu Uzbekistán – Pozbytí občanství Republiky Uzbekistán, postavení osob bez státní příslušnosti ze dne 10. 1. 2024; Informaci MZV ČR o Uzbekistánu ze dne 1. 3. 2024 – Činnost policie ve vztahu k ochraně práv občanů; zprávu o činnost úřadu ombudsmana; informaci OAMP ze dne 13. 3. 2024 Uzbekistán: socio-ekonomické situace; Informaci OAMP ze dne 13. 3. 2024 ve věci bezpečností a politické situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. 10. Žalobce se nedostavil k seznámení se s podklady rozhodnutí. 11. Žalovaný má v napadeném rozhodnutí za to, že tvrzeným důvodem žádosti o mezinárodní ochranu žalobce je jeho obava z vyšetřování ztráty finančních prostředků při podnikání spojená s obviněním z náboženského extremismu. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí žádný z azylově relevantních důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Výpověď žalobce rovněž nepovažoval za věrohodnou. III. Obsah žaloby 12. Žalobce napadl rozhodnutí o neudělení azylu včasnou žalobou, jíž rozhodnutí žalovaného rozporuje v celém rozsahu. Žalovaný porušil zásadu materiální pravdy, nezjistil přesně a úplně skutkový stav a neprovedl řádně všechna potřebná šetření. 13. Uzbekistán není schopen efektivně a v minimálním standardu poskytnout svým občanům ochranu. Žalobce byl pět dní držen policií a bylo proti němu užito fyzické násilí. Vysoce postavení lidé po něm vymáhají peníze. Nemůže se obrátit na policii; je snadno ovlivnitelná. 14. Odkazuje na to, že muslimové, kteří praktikují svou víru mimo stání kontrolu, jsou nepravdivě obviňování z náboženského extremismu, což je i případ žalobce. 15. Žalovaný si vybral pouze ty informace, na základě, kterých by mohl prohlásit výpověď žalobce za nedůvěryhodnou. 16. Žalobce je toho názoru, že splňuje podmínky minimálně pro udělení tzv. doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť je pravděpodobné, že by po návratu do vlasti mohl být vystaven mučení, nelidskému ponižujícímu zacházení či trestání. 17. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. IV. Vyjádření žalovaného 18. Vyjádřením ze dne 2. 1. 2025 žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 19. Má za to, že vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům nezbytným pro vydání rozhodnutí. Při rozhodování vzal žalovaný v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem a přihlédl k nim. Shromáždil k nim adekvátní informace o situaci zemi původu a své závěry postavil na aktuálních informacích o zemi původu k datu vydání rozhodnutí. Žalovaný je dále přesvědčen, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným, konkrétním a jasně formulovaným způsobem odůvodněno. 20. Žalobce nevypovídá souvisle a hodnověrně (naopak, v běhu času neguje sám svoji dřívější výpověď), o mezinárodní ochranu žádá, až když je zajištěn českou policií a hrozí mu deportace z území, nic ke své věci nedokládá. Jeho snaha vysvětlit svou pozici spíše odkazuje k situační taktice nežli k upřímné snaze sdělit pravdu. Po opuštění vlasti cestoval jasně za prací. Výpověď žalobce nekoresponduje ani s informacemi o zemi původu. Uzbekistán je většinově muslimským státem, sekulárním ovšem, kde bezpečnostní složky náboženství nijak neřeší, vyjma islámského militantního fundamentalismu osob, které jsou připraveny šířit islámskou víru militantně se zbraní v ruce. Což ale naprosto není případ žalobce. Samotná uzbecká policie, i přes systém spřízněností a známostí, funguje běžným způsobem, a pokud některé policejní složky selžou ve své činnosti, je zde celé spektrum mechanismů, jak se dá takovému postupu bránit. V. Jednání soudu 21. U jednání konaného dne 30. 5. 2025 strany setrvaly na svých dosavadních procesních stanoviscích. 22. Žalobce nejprve sdělil, že rozumí rusky, ale ne na 100 %. K dotazu soud Výslovně uvedl, že ustanovené tlumočnici přítomné u jednání rozumí. 23. Žalobce u jednání dodal, že po návratu do Uzbekistánu mu teprve začnou velké problémy. Ztratily se opravdu velké peníze, syn prezidenta má více firem. Musí se stavět cesty, ale syn prezidenta si tyto peníze bere. Lidé se bojí na něj cokoli říct, protože je to syn prezidenta. Ve svém okolí říkal, proč syn prezidenta nedává peníze na ty cesty, jemu se to doneslo, a žalobce byl předvolán. 24. Zástupkyně žalovaného poukázala na to, že z veřejně dostupných informací je patrné, že uzbecký prezident má pouze dceru, o synu se nehovoří. Na to žalobce reagoval tak, že je to její manžel; údajně nenašel v ruštině slovo pro značení „zetě“. VI. Posouzení věci krajským soudem 25. Krajský soud shledal žalobu přípustnou, podanou oprávněnou osobou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) a včasnou