19 Az 13/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 13/2025- 32 - text  7 19 Az 13/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: N. S. H. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem 602 00 Brno, Milady Horákové 13 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025 č. j. OAM-375/BA-BA01-HA15-2025, o udělení mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). 2. Žalobce namítal, že žalovaný v rámci svých úvah zcela opomíjí fakt, že není zřejmé, jak by se měl domáhat ochrany u orgánů Vietnamu a teprve po neúspěšnosti této ochrany se vrátit do České republiky a žádat o mezinárodní ochranu. Je zřejmé, že se nemůže při ohrožení ze strany lichvářů obrátit na příslušné orgány Vietnamu bez toho, že by se sám ohrozil. Za této situace je závěr žalovaného, že se musí nejprve obrátit na orgány Vietnamu, nesprávný. Úvahy žalovaného, že občané Vietnamu mají možnost obrátit se s žádostí o pomoc na příslušné státní orgány a domoci se ochrany své osoby a svých práv jsou pouze teoretické a nezabývají se tím, jaká je skutečná možnost domáhat se účinně ochrany svých práv pro oběti lichvy v praxi. Žalovaný opomíjí vysokou míru korupce ve Vietnamu. Přestože se příslušné orgány Vietnamu snaží korupci potírat, její míra je nesrovnatelně vyšší než v České republice. Jeho zástupci je známo, že lichváři, u kterých se občané Vietnamu zadlužili, mají vždy krytí ze strany policie, takže možnost domáhat se ochrany je vyloučena. Naopak v případě informování policie se situace oběti lichvy výrazně zhorší. Poznamenal, že většina žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří jsou občany Vietnamu a ze země uprchli před lichváři, tuto situaci považují za všeobecně známou a v azylovém řízení ji nezmiňují, stejně tak neučinil ani on. Podstatné je, že v průběhu řízení sdělil, že se jeho rodina neobrátila o pomoc na policii, protože ta by jim s výhrůžkami stejně nepomohla, v takových situacích nic nezmůže. Namítal, že žalovaný se měl s touto skutečností vypořádat a minimálně pohovor s ním doplnit v tom směru, aby vysvětlil, z jakého důvodu měl obavy hlásit nátlak ze strany lichvářů policii. Žalovaný musí mít vědomost o tom, že občané Vietnamu z obavy před lichváři raději odcházejí do zahraničí a že k tomu musí mít důvod v nějaké systémové nemožnosti domáhat se ochrany v zemi původu. Zpráva MZV ČR č. j. 100348-6/2025-MZV/LPTP ze dne 21. 1. 2025, z níž žalovaný vycházel, obsahuje všeobecné informace ohledně právní úpravy půjček ve Vietnamu, legislativy týkající se lichvy apod., ovšem nejsou v ní obsaženy žádné informace ohledně skutečné vymahatelnosti práva pro oběti lichvy, pokud se obrátí na policii, která sama s lichváři spolupracuje. Žalovaný měl v tomto smyslu dokazování doplnit, aby pro své rozhodnutí měl k dispozici nejen informace o vietnamské právní úpravě, ale i informace o skutečné vymahatelnosti práv z této úpravy vyplývající. Odpovědi MZV ČR neobsahují žádné informace o míře korupce státních orgánů ve Vietnamu a o možné spolupráci lichvářů s policií na úkor oběti lichvy. Žalobce vyslovil názor, že mu měla být udělena minimálně doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. 3. V doplňujícím podání žalobce namítal, že rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné také z toho důvodu, že z něho není seznatelné, jak žalovaný rozhodl o příslušnosti České republiky k meritornímu rozhodnutí o jeho žádosti o mezinárodní ochranu, jak určil příslušnost České republiky na základě kritérií uvedených v kap. III. Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013. Poukázal na to, že z napadeného rozhodnutí a rovněž z rozhodnutí o jeho zajištění plyne, že měl povolení k pobytu v Maďarsku platné do 29. 10. 2026 a z území Maďarska přicestoval do České republiky dne 17. 3. 2025. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyslovil názor, že vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu věci. Zdůraznil, že subjektivní nedůvěra vůči vnitrostátním orgánům neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany státu. V případě, že informace o zemi původu ukazují opodstatněnost této nedůvěry, nelze po žadateli o mezinárodní ochranu požadovat, aby vyčerpal prostředky vnitrostátní orgány. Nicméně žádné takové informace z aktuálních zpráv, z nichž žalovaný vycházel, nevyplynuly. K námitce, že z rozhodnutí není zřejmé, na základě čeho žalovaný určit příslušnost České republiky k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu s tím, že žalobce měl povolen pobyt v Maďarsku do 29. 10. 2026, žalovaný odkázal na materiály policie ve spise a na rozhodnutí o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 1. 4. 2025. Z něho se podává, že důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že dne 24. 3. 2025 byl kontrolován na adrese Ostrov u Stříbra č. p. 10, kdy předložil cestovní pas Vietnamské socialistické republiky označeného čísla a dále kartu k pobytu Maďarska č. X s platností do 29. 10. 2026. Lustrací bylo zjištěno, že cizinec je veden v Schengenském informačním systému (SIS) z důvodu odepření vstupu a pobytu na území členských států, žádající stát Maďarsko. Dále bylo zjištěno, že jím předložený doklad povolení pobytu v Maďarsku je v SIS veden jako věc hledaná za účelem jeho zabavení. Také bylo lustrací zjištěno, že nedisponuje žádným povolením k pobytu na území České republiky, čímž vzniklo podezření, že cizinec se nachází na území ČR neoprávněně. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Žalovaný dále uvedl, že se dotázal na oddělení Dublinského střediska a z jeho sdělení plyne, že v současné době neprobíhá přemísťování žadatelů o azyl do Maďarska s ohledem na aktuální judikaturu, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 3 Azs 38/2024 ze dne 17. 4. 2025, který připouští možnost systémových nedostatků. 5. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že o tom, který stát je příslušný k projednání žádosti o mezinárodní ochranu, rozhoduje žalovaný podle pravidel stanovených v Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013. Vyjádření žalovaného je pro něho nesrozumitelné. Není zřejmé, proč se žalovaný pravděpodobně až po podání žaloby dotázal na oddělení Dublinského střediska. Na žádné takové sdělení neodkazuje ani v napadeném rozhodnutí. V rozhodnutí neodkazoval ani na žádný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Je povinností žalovaného v samotném rozhodnutí podrobně odůvodnit, proč rozhodl, že k projednání jeho žádosti je příslušná Česká republika a nikoli Maďarsko. Zároveň měly být součástí spisu podklady, ze kterých vycházel, aby se k nim mohl vyjádřit. 6. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, rozhodl o žalobě bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. 7. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že dne 30. 3. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V žádosti a v rámci údajů a pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že z vlasti vycestoval na základě cestovního pasu s platným pracovním vízem do Maďarska. Cestovní pas si vyřídil sám a vízum do Maďarska mu pomohl vyřídit zprostředkovatel, který jej podvedl. Z Vietnamu vycestoval letecky 4. 12. 2024 do Maďarska, kam přiletěl dne 5. 12. 2024. V Maďarsku pobýval do 16. 3. 2025. Dne 17. 3. 2025 přicestoval vozidlem taxislužby do České republiky. Z Vietnamu vycestoval kvůli práci v Maďarsku, aby splatil své dluhy ve vlasti a uživil rodinu. Při odjezdu z vlasti neměl žádné potíže. V zemi původu neměl ani žádné problémy se státními orgány či bezpečnostními složkami a nebyl tam trestně stíhán. Rovněž neměl žádné potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. V případě návratu do země původu se obává, že nebude mít finance, aby zabezpečil svou rodinu a splatil dluhy. Neví, co mu ve Vietnamu hrozí, když nebude splácet dluhy. Domnívá se, že pokud nebude mít peníze na úhradu dluhů, mohl by být i napaden nebo jeho rodina.