19 Az 25/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 25/2025- 36 - text  4 19 Az 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V. V. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika naposledy pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem 602 00 Brno, Milady Horákové 13 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2025 č. j. OAM-818/ZA-ZA15-D07-Z-2025, ve věci zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce podle § 46a odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 23. 8. 2025 s možností dalšího prodloužení. Žalobce namítal, že nemohl odcestovat do Rumunska za účelem dokončení řízení o jeho předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, kterou žalovaný vedl pod č. j. OAM-840/ZA-ZA11-2024, protože žalovaný Rumunsku nepředal žádné podklady k jeho žádosti o mezinárodní ochranu, takže Rumunsko řízení nemůže dokončit. Z jeho strany se tak nejedná o vyhýbání se přemístění, ale o snahu dosáhnout meritorního přezkoumání důvodů, pro které žádá o mezinárodní ochranu. Z toho důvodu se dne 22. 7. 2025 dostavil k žalovanému za účelem podání nové žádosti o mezinárodní ochranu na území České republiky. Dále žalobce namítal, že doba zajištění do 23. 8. 2025 byla žalovaným stanovena svévolným a nepřezkoumatelným způsobem. Není zřejmé, jak na základě úvah uvedených v napadeném rozhodnutí žalovaný vypočítal nezbytnou dobu zajištění až do 23. 8. 2025. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dle přesvědčení žalovaného je z napadeného rozhodnutí jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Současně poznamenal, že 13. 8. 2025 byl žalobce transferován v rámci Dublinského řízení do Rumunska. 3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46 odst. 8 zákona o azylu, neboť žádný z účastníků nenavrhl nařízení jednání, a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 22. 7. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na ú zemí České republiky. Poprvé žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany 27. 6. 2024. Řízení o ní bylo vedeno pod č. j. OAM-840/ZA-ZA11-2024. Rozhodnutím č. j. OAM-840/ZA-ZA11-D10-2024, které nabylo právní moci 13. 1. 2025 byla žádost žalobce posouzena jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť státem příslušným k posouzení podané žádosti bylo Rumunsko. Proti rozhodnutí správního orgánu podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 21 Az 3/2025. Krajský soud v Brně žalobu 18. 3. 2025 zamítl. Kasační stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta pro nepřijatelnost dne 30. 5. 2025. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 22 Azs 63/2025. Od 9. 5. 2025 žalobce přerušil se správním orgánem veškerý kontakt až do dne 22. 7. 2025, kdy v Přijímacím středisku Zastávka podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Namísto vycestování se uvedeného dne dostavil do Přijímacího a pobytového střediska Zastávka k podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ze spisu plyne, že po ukončení řízení ve věci první žádosti o udělení mezinárodní ochrany se žalobce nedostavil ke správnímu orgánu k vyřešení otázky jeho přemístění do členského státu odpovědného k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany ani sám nevycestoval. Ze spisu se rovněž podává, že žalobci byly vydány dva výjezdní příkazy s platností do 8. 4. 2025 a do dne 22. 7. 2025. 5. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění, ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže bude přemístěn do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie a existuje-li vážné nebezpečí útěku, zejména pokud se již v minulosti vyhnul provedení přemístění, nebo se pokusil o útěk anebo vyjádřil úmysl nerespektovat pravomocné rozhodnutí o přemístění do státu vázaného předpisem Evropské unie nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. 6. Podle ust. § 47 odst. 1 téhož zákona, zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené. 7. Podle ust. § 47 odst. 2 téhož zákona, ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany. 8. Krajský soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl v posuzované věci dostatečně zjištěn a odpovídá okolnostem daného případu ve smyslu § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu. Žalovaný vyšel ze zjištění, že žalobce poté, co dne 13. 1. 2025 nabylo právní moci rozhodnutí správního orgánu č. j. OAM-840/ZA-ZA11-D10-2024 o nepříslušnosti České republiky za vyřízení první žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a poté, co Krajský soud v Brně 17. 3. 2025 zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, nerespektoval předchozí dva výjezdní příkazy vydané správním orgánem s platností do 8. 4. 2025 a do dne 22. 7. 2025, od 9. 5. 2025 přerušil se správním orgánem veškerý kontakt, jeho pobyt byl neznámý, a to až do data 22. 7. 2025, kdy namísto vycestování podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Výsledek správního řízení žalobce nerespektoval, přitom správnímu orgánu nesdělil žádné podstatné důvody, pro které by nemohl do Rumunska, státu příslušného k posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, odcestovat. Soud souhlasí s žalovaným, že v případě žalobce nelze rozumně předpokládat, že by náhle své jednání změnil a respektoval by zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu a se správním orgánem by spolupracoval. Ve shodě s žalovaným i soud shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce dle § 46a odst. 1 písm. d) zákona o azylu. Nedůvodnou soud shledává i námitku žalobce ohledně lhůty zajištění, kterou správní orgán stanovil do 23. 8. 2025. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že lhůta zajištění byla stanovena v délce 30 dnů do 23. 8. 2025, kterou žalovaný odůvodnil tím, že v příštích dnech bude odeslána žádost o jeho přemístění do Rumunska. Standardní lhůta pro realizaci přemístění je nejdříve po uplynutí jednoho týdne po oznámení záměru přemístění odpovědnému členskému státu. Správní orgán musí počítat s možností komplikací při přemístění, které by mohly vyžadovat až desetidenní lhůtu na novou žádost o přemístění, a to např. ze zdravotních důvodů žalobce, negativním vyjádřením letecké společnosti k termínu přemístění, obsazenou maximální možnou kapacitou transferů na daný den v odpovědném členském státě a další. Na tomto místě soud opětovně poznamenává, že žalobce až do 22. 7. 2025 s žalovaným přerušil veškerý kontakt, jeho pobyt byl neznámý, a tedy nebylo možno činit úkony pro realizaci jeho přemístění. Důvody délky zajištění žalovaný podrobně popsal na str. 4 napadeného rozhodnutí. Soud považuje rozhodnutí za náležitě odůvodněné, aby bylo možné přezkoumat, zda žalovaný nepřekročil meze správního uvážení nebo správní uvážení nezneužil. 9. Soud uzavírá, že žádné z žalobních tvrzení o pochybení žalovaného neshledal důvodným. 10. Vydáním napadeného rozhodnutí tedy nedošlo k porušení žádného ustanovení správního řádu ani zákona o azylu. Soud proto žalobu vyhodnotil jako zcela nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné další náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou tý