19 Az 31/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 31/2025- 20 - text  7 19 Az 31/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. M. státní příslušnost Tuniská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2025 č. j. OAM-758/VL-VL12-VL14-PŘZ-2025, o nepropuštění ze zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) rozhodl, že žalobce je nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění prodloužena do 25. 10. 2025. 2. Žalobce namítal, že žalovaný své závěry o nemožnosti aplikace § 47 zákona o azylu staví na hodnocení jeho neoprávněného pobytu v zemích EU a z toho automaticky dovodil ohrožení průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany. Takové úvahy jsou dle žalobce pouze a jen spekulativní. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaný nesprávně zvážil aplikovatelnost některého ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. V žalobě tvrdil, že nemá zájem sebemenším způsobem mařit průběh řízení o mezinárodní ochraně a nadále vyčkává rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu. Svůj pobyt, i přes nelegální dřívější pobyt v Rakousku a Itálii, má zájem legalizovat. Poznamenal, že v žádosti o mezinárodní ochranu uvedl důvody, které jsou závažné a které splňují zákonem stanovení důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Věří, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany bude řešena v tzv. plném přezkumu. 3. Žalobce dále uvedl, že má zajištěno bydlení na adrese X. Případně by mohl být umístěn v některém z pobytových středisek. Tím by byl pro správní orgány nadále dosažitelný, a tedy lze předpokládat, že bude spolupracovat a nebude zmařen cíl zajištění. Žalobce prohlásil, že pokud by bylo využito některé ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu, jistě by je dodržoval. Má za to, že veřejný zájem na dodržování právních předpisů stěží vyvažuje újmu, kterou mu zajištění způsobuje. Nehodlá páchat na území České republiky trestnou ani jinou protiprávní činnost a také nehodlá jakýmkoli jiným způsobem narušovat veřejný pořádek. Zdůraznil, že v případě existence důvodů zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, není možnost uložení zvláštních opatření vždy vyloučena. Jejich neúčinnost bude častější než v případě zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění. Vždy však bude třeba zvážit osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinnosti souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených Českou republikou nebo jinými státy EU, včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince (viz usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 20/2016-38). 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval. Zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro pokračování zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců stanovených § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Předchozí jednání žalobce, který na území České republiky vstoupil a dlouhodobě pobýval a pracoval vědomě nelegálně, a spoléhal, že ho nikdo nebude kontrolovat, a kdy za účelem vyhnout se odhalení jeho nelegálního pobytu a práce, si rovněž nechal vyhotovit i padělané rumunské doklady, kterými později prokazoval svou totožnost před bezpečnostními orgány České republiky s cílem je oklamat, jasně vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů České republiky. Dle názoru žalovaného nelze oprávněně očekávat, že v případě jeho umístění do otevřeného pobytového střediska, by se na jeho jednání cokoliv změnilo a zůstal by správními orgánu k dispozici pro provedení správního řízení ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany až do doby následného vycestování z České republiky v případě jejího zamítnutí. Žalovaný také poukázal na tu skutečnost, že žalobce po svém odjezdu z vlasti v roce 2023, měl následně prokazatelnou a přímo nabízející se možnost požádat v Evropě o ochranu, konkrétně v Itálii a Rakousku. Tuto nabízenou ochranu zcela vědomě odmítl, což rozhodně nesvědčí o jakékoliv palčivosti a relevantnosti jeho údajných problémů ve vlasti. Žalobce neuvedl naprosto žádné argumenty, které by představovaly alespoň nějakou indicii pro závěr, že by zvláštní opatření skutečně dodržoval. K tvrzení žalobce, že má zajištěno ubytování v Praze, žalovaný zdůraznil, že toto tvrzení žalobce nepodložil žádným dokladem o zajištění ubytování, přičemž už z tohoto důvodu, bez ohledu na jeho dosavadní protiprávní a účelové jednání, je umožnění ubytování v soukromí neakceptovatelné. Ostatně i sám žalobce defacto upřednostňuje ubytování v pobytovém středisku. Ani tvrzení žalobce, že by chtěl bydlet v pobytovém středisku, není důvodem k uplatnění zvláštního opatření, jak stanoví i samotná judikatura. Žalovaný rovněž obsáhle citoval z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu. 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 6. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina ze dne 7. 7. 2025 č. j. KRPJ-79353-24/ČJ-2025-160022-SV byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů za účelem správního vyhoštění Rozhodnutí o správním vyhoštění bylo v případě žalobce vydáno dne 7. 7. 2025 pod č. j. KRPJ-79353-22/ČJ-2025-160022-SV, a to na dobu 3 roků, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. 7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 7. 2025 č. j. OAM-758/VL-VL12-VL14-Z-2025, které nabylo právní moci 11. 7. 2025 byl ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání zajištění byla stanovena do 25. 10. 2025. 8. Součástí správního spisu je také protokol o výslechu žalobce ze dne 7. 7. 2025. Žalobce sdělil správnímu orgánu, že do Evropské unie se rozhodl odcestovat z důvodu špatné ekonomické situace v Tunisku, a to někdy na začátku roku 2023. Cestoval nelegálně, a to člunem do Itálie. Tam byl chycen policií a po odběru otisků byl po 3 dnech propuštěn. Poté jel vlakem do Rakouska, kde ho rovněž zadržela policie. Propuštěn byl po dvou dnech. Následně odcestoval vlakem do České republiky. V Praze si našel různé brigády, např. ve stavebnictví a pohostinství, následně si přes internet našel další práci. Neměl žádné doklady. Jeho zaměstnavatel mu nabídl, že mu doklady zařídí. Dohodli se, že si nechá vyhotovit občanský průkaz a řidičský průkaz Rumunska. Žalobce uvedl, že věděl, že se bude jednat o padělky. V Praze zůstal asi do května 2025. Protože tam nenašel žádnou pořádnou práci, odjel do Pelhřimova. Tam bydlel na ubytovně a brigádně pracoval. Na ubytovně následně proběhla policejní kontrola, které předložil padělané doklady. Policisté to odhalili a odvezli jej na policejní stanici. Žalobce sdělil, že věděl, že se na území České republiky nachází nelegálně, ale spoléhal na to, že ho nikdo nebude kontrolovat a projde mu to. Na území České republiky nikoho nemá. Do Tuniska se vrátit může, nic mu tam nehrozí. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina v předmětném rozhodnutí o zajištění žalobce ze dne 7. 7. 2025 č. j. KRPJ-79353-24/ČJ-2025-160022-SV dospěla k závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro jeho zajištění, neboť z prokázaného jednání je zřejmé, že by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo nedostačující a neúčinné, a proto za účelem realizace vyhoštění přistoupil správní orgán k zajištění žalobce a jeho umístění v zařízení pro zajištění cizinců. 9. Dne 8. 7. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 10. 7. 2025 pod č. j. OAM-768/VL-VL12-VL14-Z-2025 vydal žalovaný rozhodnutí o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání zajištění do 25. 10. 2025. Žalovaný vycházel z výše uvedených zjištění, z informací poskytnutých příslušnými složkami Policie České republiky, posoudil všechny skute