19 Az 33/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 33/2025- 32 - text  7 19 Az 33/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V. D. P. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen Mgr. Petrem Škopkem, advokátem sídlem 269 01 Rakovník, Dukelských hrdinů 59/II proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025 č. j. OAM-602/BA-BA07-VL18-PZ-2025, o prodloužení doby trvání zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) rozhodnuto, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání zajištění byla prodloužena do 28. 10. 2025. Žalobce namítal, že o mezinárodní ochranu nežádal už dříve, protože o této možnosti nevěděl. Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nesdělil žádné objektivní překážky vycestování do Vietnamu a pouze tvrdil, že v zemi původu má dluhy. Žalobce poukázal na to, že v rámci pohovoru dne 26. 6. 2025 uvedl, že z Vietnamu se rozhodl vycestovat do Rumunska v prosinci roku 2023 s platným cestovním pasem a rumunským vízem z důvodu vysokého dluhu u mafiánů, kteří mu vyhrožovali. Pokud by se vrátil bez finančních prostředků, dostane se do problémů s věřiteli a jeho život bude ohrožen. Na policii se s výhrůžkami neobrátil, ani nevyhledal jinou pomoc, neboť se domnívá, že by věřitelé ublížili jeho rodině a rodičům, kteří žijí ve vlasti. Žalobce uvedl, že pokud by byl propuštěn ze zajištění, má přislíbenou materiální pomoc od vietnamské komunity a nebyl by nucen nelegálně pracovat. Po propuštění ze zajištění by byl kontaktní na adrese X, jak vyplývá z potvrzení o zajištění ubytování. Kontaktní by byl rovněž prostřednictvím svého zástupce. V jeho případě tak nehrozí, že by po propuštění ze zajištění se stal nedostupným pro případný výkon rozhodnutí o vyhoštění. Zdůraznil, že i při zadržení spolupracoval s Policií ČR a následně se žalovaným. Argumentuje-li žalovaný tím, že nedisponuje cestovním dokladem a jeho ztrátu nijak neřešil, žalobce v žalobě tvrdil, že byl-li by propuštěn ze zajištění, obstaral by si nový cestovní doklad na konzulátním oddělení Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v Praze. Za nesprávný považuje rovněž závěr žalovaného, že na území České republiky nemá žádné rodinné vazby a že tedy nemá žádnou motivaci zde zůstávat pro potřeby řízení o udělení mezinárodní ochrany. V žalobě ujišťoval, že je motivován zůstat na území České republiky do doby, než bude rozhodnuto o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany a o případné kasační stížnosti. Pokud by soud jeho žalobě vyhověl a na území České republiky by se již nenacházel, jeho návrat do České republiky by byl obtížný. Žalobce připustil, že sice žádost o udělení mezinárodní ochrany podal v zařízení pro zajištění cizinců, ovšem dle jeho názoru neexistují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. V této souvislosti opětovně zdůraznil, že je zadlužen u členů organizované zločinecké skupiny, kteří mu vyhrožovali. Má obavu obrátit se na orgány veřejné moci v domovském státě, protože by věřitelé ublížili jeho rodině. Žalobce vyslovil názor, že v jeho případě měl žalovaný aplikovat § 47 zákona o azylu a uložit mu zvláštní opatření. Zopakoval, že pro případ propuštění má přislíbenou materiální pomoc od vietnamské komunity a má kontaktní adresu, kterou by po propuštění využíval, navíc je právně zastoupen. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. V napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož rovněž citoval. V písemném vyjádření také odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný vyslovil přesvědčení o tom, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Rozhodl v souladu se zákonem a platnou judikaturou. Zdůraznil, že s ohledem na předchozí pobytovou historii, jak je popsána v napadeném rozhodnutí a platnou judikaturu, nelze přijmout tvrzení žalobce, že bude pobývat na adrese, kterou mu poskytne vietnamská komunita. Z postupu žalobce je zřejmé, že jeho propuštěním ze zajištění by byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany, a že s ohledem na absenci jakýchkoli vazeb v České republice, absenci dokladů, jeho nelegální pobyt a výkon zaměstnání, nerespektování správního vyhoštění a jeho dosavadní jednání a chování vůči správnímu orgánu a jeho povinnostem účastníka správního řízení, nelze očekávat jeho součinnost v průběhu aktuálního řízení o mezinárodní ochranu bez nutnosti omezení osobní svobody. Proto správní orgán shledal naplnění podmínek stanovených § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46 odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 22. 5. 2025 č. j. KRPA-165880-14/ČJ-2025-000022-ZSV byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů za účelem správního vyhoštění. Důvodem zajištění byla skutečnost, že dne 22. 5. 2025 byl hlídkou OPKPE vyzván k prokázání totožnosti, přičemž předložil pouze plnou moc a doklad o zajištění ubytování. Následnou lustrací bylo zjištěno, že cizinec neprochází žádnou evidencí, a tím vzniklo podezření, že se nachází na území České republiky neoprávněně. Z tohoto důvodu byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění. Žalobce byl vyslechnut orgány policie jako účastník správního řízení dne 22. 5. 2025 a kromě údajů o své totožnosti a státní příslušnosti sdělil, že do České republiky přicestoval vozidlem taxi asi dne 28. 2. 2025 z Rumunska, kam přiletěl z Vietnamu 15. 12. 2024 na rumunské vízum za účelem zaměstnání. V Rumunsku práci nenašel, a proto přicestoval do České republiky. Tvrdil, že cestovní doklad ztratil někdy v březnu 2025. O azyl v minulosti nikde nežádal, nezaregistroval se k pobytu na území České republiky a svého protiprávního jednání v souvislosti s neoprávněným pobytem na území České republiky si je vědom. Uvedl, že pracuje brigádně pro své krajany na různých místech v Praze i mimo Prahu. Je ženatý, má dvě děti, rodinní příslušníci žijí ve Vietnamu. Na území České republiky nemá žádný majetek ani pohledávky a závazky a nežije zde nikdo z jeho rodiny. S občanem Evropské unie společnou domácnost nesdílí. Nemá zde žádné rodinné, kulturní ani jiné vazby. Peníze na vycestování nemá. Neexistuje žádná překážka vycestování, kromě dluhů, které doma má a musí je splatit. Vietnam je bezpečná země, a pokud by tam neměl dluhy, vrátil by se domů. 5. Ze správního spisu se dále podává, že dne 27. 5. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. 6. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 5. 2025 č. j. OAM-602/BA-BA07-BA03-Z-2025 žalovaný rozhodl o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání o zajištění byla stanovena do 13. 9. 2025. Žalovaný v uvedeném rozhodnutí vycházel ze zjištění z informací poskytnutých příslušnými složkami Policie České republiky, jak jsou tyto citovány výše, dále ze zjištění, že žalobce 27. 5. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné konkrétní důvody jejího podání. Správní orgán posoudil všechny zjištěné skutečnosti, týkající se žalobce a jeho dosavadního pobytu na území České republiky, relevantní ve smyslu § 46a zákona o azylu. Konstatoval, že žalobce na území České republiky pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu a pokud by nebyl zadržen policií, zjevně by ve svém nelegálním pobytu v České republice pokračoval. Přiznal, že pracuje brigádně pro krajany v Praze i mimo Prahu, a tedy kromě neleg