19 Az 47/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 47/2025- 29 - text  8 19 Az 47/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. M. státní příslušnost Tuniská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2025 č. j. OAM-758/VL-VL12-VL14-PZ-2025, o prodloužení zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) rozhodnuto, že žalobce je zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a podle § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění prodloužena do 12. 12. 2025. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neurčité a právně vadné, má i vady skutkové. Poukázal na to, že země původu je v napadeném rozhodnutí označena nesprávně jako Turecká republika. Namítal, že podle výroku rozhodnutí byl zajištěn z důvodu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a nikoli podle § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu, přitom v odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že propuštěním ze zajištění by byla ohrožena realizace rozhodnutí správního orgánu o jeho žádosti ve věci mezinárodní ochrany. Jestliže chtěl žalovaný aplikovat zákonný důvod pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu, bylo jeho povinností uvést to ve výroku rozhodnutí. Žalobce dále namítal, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakými úvahami se žalovaný řídil při hodnocení skutkových i právních otázek při prodloužení zajištění o 48 dnů, tj. do dne 12. 12. 2025. Dle žalobce rozhodnutí neobsahuje konkrétní důvody, pro které se žalovaný v době vydání rozhodnutí nadále domnívá, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu, a to s přihlédnutím ke zjištěním učiněným v průběhu řízení ve věci mezinárodní ochrany. Závěr, že na důvodech zajištění uvedených v rozhodnutí o zajištění se nic nezměnilo, není dostačující. Žalovaný rovněž odkazuje na rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 7. 7. 2025, které však bylo odvolacím správním orgánem zrušeno. Ke dni podání žaloby tak neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce žalovanému rovněž vytkl nedostatečné odůvodnění prodloužení doby trvání zajištění. Nadto žalovaný ani nespecifikuje, v čem by byla ohrožena realizace rozhodnutí o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, protože i kdyby bylo definitivně rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany, žádná realizace tohoto rozhodnutí nepřichází v úvahu. Dle názoru žalobce by byl zřejmě přezajištěn dle zákona o pobytu cizinců. Žalobce žalovanému rovněž vytkl, že nedostatečně posoudil v rámci prodloužení doby zajištění možnost uložení zvláštního opatření podle § 47 odst. 2 zákona o azylu. K tomu uvedl, že má zajištěno bydlení na adrese P. 6, W. X. Pokud by však žalovaný považoval za vhodnější jeho pobyt v pobytovém středisku, nemá s tím žádný problém. Namítal, že žalovaný se s nemožností uložit zvláštní opatření v napadeném rozhodnutí nezabýval řádně, úvaha žalovaného je velmi stručná a opět nepřezkoumatelná. Žalobce vyslovil názor, že je u něho na místě aplikace mírnějších opatření před zajištěním a jeho prodloužením. Prohlásil, že pokud by bylo využito některé ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu, jistě by je dodržoval. Na území České republiky nehodlá páchat trestnou ani jinou protiprávní činnost a jakýmkoli jiným způsobem narušovat veřejný pořádek. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval. Pokud v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce je Turecké státní příslušnosti, jedná se pouze o chybu v psaní. Ostatní osobní údaje žalobce jsou v rozhodnutí uvedeny správně. Vyslovil názor, že v napadeném rozhodnutí uvedl konkrétní důvod, pro který se v době vydání rozhodnutí nadále domnívá, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu, a to s přihlédnutím ke zjištěním učiněným v průběhu řízení o mezinárodní ochranu. S ohledem na předchozí pobytovou historii žalobce se nelze ztotožnit s názorem žalobce, že by mohl pobývat v Praze nebo pobytovém středisku. Z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Rozhodl v souladu se zákonem a platnou judikaturou. Rozhodnutí je přezkoumatelné. 3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 4. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina ze dne 7. 7. 2025 č. j. KRPJ-79353-24/ČJ-2025-160022-SV byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů za účelem správního vyhoštění Rozhodnutí o správním vyhoštění bylo v případě žalobce vydáno dne 7. 7. 2025 pod č. j. KRPJ-79353-22/ČJ-2025-160022-SV, a to na dobu 3 roků, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 7. 2025 č. j. OAM-758/VL-VL12-VL14-Z-2025, které nabylo právní moci 11. 7. 2025 byl ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání zajištění byla stanovena do 25. 10. 2025. 6. Součástí správního spisu je také protokol o výslechu žalobce ze dne 7. 7. 2025. Žalobce sdělil správnímu orgánu, že do Evropské unie se rozhodl odcestovat z důvodu špatné ekonomické situace v Tunisku, a to někdy na začátku roku 2023. Cestoval nelegálně, a to člunem do Itálie. Tam byl chycen policií a po odběru otisků byl po 3 dnech propuštěn. Poté jel vlakem do Rakouska, kde ho rovněž zadržela policie. Propuštěn byl po dvou dnech. Následně odcestoval vlakem do České republiky. V Praze si našel různé brigády, např. ve stavebnictví a pohostinství, následně si přes internet našel další práci. Neměl žádné doklady. Jeho zaměstnavatel mu nabídl, že mu doklady zařídí. Dohodli se, že si nechá vyhotovit občanský průkaz a řidičský průkaz Rumunska. Žalobce uvedl, že věděl, že se bude jednat o padělky. V Praze zůstal asi do května 2025. Protože tam nenašel žádnou pořádnou práci, odjel do Pelhřimova. Tam bydlel na ubytovně a brigádně pracoval. Na ubytovně následně proběhla policejní kontrola, které předložil padělané doklady. Policisté to odhalili a odvezli jej na policejní stanici. Žalobce sdělil, že věděl, že se na území České republiky nachází nelegálně, ale spoléhal na to, že ho nikdo nebude kontrolovat a projde mu to. Na území České republiky nikoho nemá. Do Tuniska se vrátit může, nic mu tam nehrozí. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina v předmětném rozhodnutí o zajištění žalobce ze dne 7. 7. 2025 č. j. KRPJ-79353-24/ČJ-2025-160022-SV dospěla k závěru, že v případě žalobce jsou dány důvody pro jeho zajištění, neboť z prokázaného jednání je zřejmé, že by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření za účelem vycestování z území bylo nedostačující a neúčinné, a proto za účelem realizace vyhoštění přistoupil správní orgán k zajištění žalobce a jeho umístění v zařízení pro zajištění cizinců. 7. Dne 8. 7. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 10. 7. 2025 pod č. j. OAM-768/VL-VL12-VL14-Z-2025 vydal žalovaný rozhodnutí o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání zajištění do 25. 10. 2025. Žalovaný vycházel z výše uvedených zjištění, z informací poskytnutých příslušnými složkami Policie České republiky, posoudil všechny skutečnosti týkající se žalobce a jeho dosavadního pobytu na území České republiky, relevantní ve smyslu § 46a zákona o azylu. Žalovaný vyšel ze zjištění, že žalobce ze své vlasti vycestoval na začátku roku 2023, a to z důvodů špatné ekonomické situace v zemi. Cestoval mimo jiné přes Itálii a Rakousko, kde se dostal do kontaktu i s tamní policií, o ochranu ji však ani v jedné z těchto evropských zemí nepožádal. Na území České republiky vstoupil a dlouhodobě pobýval nelegálně, a to vědomě, přičemž spoléhal na to, že ho nikdo nebude kontrolov