19 Az 50/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 50/2025- 28 - text  6 19 Az 50/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: N. H. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2025 č. j. OAM-957/BA-BA01-VL15-PŘZ-2025, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o propuštění ze zajištění a o znovu posouzení podmínek zajištění ve smyslu § 46a odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) tak, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Dobu trvání jeho zajištění žalovaný opětovně stanovil podle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 14. 12. 2025. Žalobce namítal, že v jeho případě lze účinně uplatnit zvláštní opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Zdržoval by se v bytě, který je v jeho vlastnictví na adrese „X“. Tam bude pro správní orgán možné jej kdykoli kontaktovat. Žalobce žalovanému vytkl, že možností uložení alternativy se zabýval v napadeném rozhodnutí pouze obecně a formalisticky, přičemž odůvodnění rozhodnutí vykazuje znaky mechanického přebírání a šablonovitosti. Žalobce poukázal na to, že nikdy nemařil rozhodnutí správního orgánu ve věci pobytu a zavázal se, že bude se správním orgánem řádně spolupracovat a dostaví se na předvolání či výzvu. V žalobě ujišťoval, že jeho cílem je vést řádný a klidný život na území České republiky, respektovat její právní řád a přispívat k dodržování všech povinností, které mu vyplývají z právního postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Dále uvedl, že po celý čas se správním orgánem spolupracuje, žalovanému sdělil jméno a příjmení, datum a místo narození, místo trvalého pobytu, státní příslušnost. Při zadržení nekladl žádný odpor, na kladené otázky při pohovoru odpovídal pravdivě a celkově během celého řízení v rámci svých značně omezených možností poskytoval součinnost. Pokud tedy žalovaný tak lpí na jeho nezákonném vstupu a pobytu na území České republiky, pak by obdobným způsobem měl zohlednit také skutečnost, že s žalovaným v dobré víře plně spolupracoval. To však žalovaný neučinil. V rozhodnutí o zajištění nevzal v potaz ani tu skutečnost, že s manželkou měl ve společném jmění byt na adrese X (číslo nemovitosti žalobce neoznačil). Po smrti manželky se stal výlučným vlastníkem nemovitosti. Vzhledem k tomu, že s manželkou neměli děti, musí se o nemovitost starat sám, neboť nemá na koho jiného se obrátit. Dále uvedl, že je mu již 63 let, jeho zdravotní stav není dobrý, během pobytu v zařízení pro zajištění cizinců došlo ke znatelnému zhoršení zdravotního stavu. Z těchto důvodů by jeho další pobyt v zařízení mohl představovat vážné riziko pro jeho zdraví. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval, stejně tak na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž také citoval. Žalovaný zdůraznil pobytovou historii žalobce, nerespektování právních předpisů České republiky, poukázal také na to, že žalobce na území České republiky v minulosti páchal trestnou drogovou činnost, za což byl odsouzen ke 3 letům odnětí svobody, přičemž ani jeho nejasná finanční situace, kdy navíc v České republice v současné době nemůže ani pracovat, nenavozuje jistotu v plnění všech jeho povinností spojených se zvláštním opatřením, např. povinnost pravidelně dojíždět a hlásit se ministerstvu ve smyslu § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Dle žalovaného žalobce neuvedl žádné argumenty, které by představovaly alespoň nějakou indicii pro závěr, že by zvláštní opatření skutečně dodržoval. Žalobce v České republice o mezinárodní ochranu požádal v zařízení pro zajištění cizinců poté, co byl zajištěn a stál před reálnou hrozbou správního vyhoštění. 3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 20. 8. 2025 č. j. KRPA-263096-12/ČJ-2025-000022-ZSV byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že dne 20. 8. 2025 byla kontrolována jeho totožnost u vstupu do metra v Praze a žalobce předložil neplatný cestovní doklad VNM č. X. Platnost dokladu byla do 29. 8. 2021. V dokladu nebyl vylepen žádný vízový štítek, který by prokazoval oprávněnost pobytu žalobce. Následnou lustrací bylo zjištěno, že žalobce pobývá na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu, čímž vzniklo podezření, že se nachází na území České republiky neoprávněně. Rovněž mu bylo uloženo správní vyhoštění z členských států EU na dobu 5 let rozhodnutím ze dne 21. 8. 2025 č. j. KRPA-263096-26/ČJ-2025-000022-ZSV. 5. V policejním protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 20. 8. 2025 žalobce jiného uvedl, že v České republice měl povolený trvalý pobyt od r. 1991. V roce 2015 byl trvalý pobyt zrušen, jelikož spáchal úmyslný trestný čin, obchodoval s drogami. Tři roky byl ve výkonu trestu, propuštěn byl v r. 2016. Do Vietnamu nevycestoval. Je si vědom toho, že pobývá na území České republiky neoprávněně. Vycestovat nechce, přeje si žít a pracovat v České republice. Jeho cestovní pas pozbyl platnosti 29. 8. 2021. O vydání nového cestovního pasu nežádal, na území České republiky bydlí v Chebu na různých adresách, nemá žádnou nájemní smlouvu a není nikde kontaktní. V Praze se nacházel z důvodu práce. V České republice pracoval jako pomocný pracovník bez povolení k zaměstnání. Nikoho z rodiny zde nemá, nesdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie, nemá zde žádný majetek, pohledávky ani závazky, otec a sourozenci žijí ve Vietnamu. Ke svému rodinnému stavu sdělil, že je bezdětný, vdovec, jeho manželka zemřela v r. 2007. O mezinárodní ochranu v České republice ani nikde jinde v EU nežádal. Prohlásil, že vycestování do Vietnamu mu nic nebrání, nic mu tam nehrozí, je to pro něho bezpečná země. 6. Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2025 č. j. KRPA-263096-26/ČJ-2025-000022-ZSV byl žalobce vyhoštěn dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona o pobytu cizinců na dobu 5 let. 7. Ze správního spisu se rovněž podává, že žalobce byl na území České republiky dvakrát pravomocně odsouzen, naposledy Okresním soudem ve Znojmě v r. 2014, kdy byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 3 roky za nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. 8. Dne 27. 8. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky, v níž neuvedl žádné důvody. Dne 28. 8. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. OAM-957/BA-BA01-BA06-Z-2025 o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a dobu trvání zajištění stanovil do 14. 12. 2025. Žalovaný vycházel z výše uvedených zjištění, z informací poskytnutých příslušnými složkami Policie České republiky, posoudil všechny skutečnosti týkající se žalobce a jeho dosavadního pobytu na území České republiky, relevantní ve smyslu § 46a zákona o azylu. Žalovaný učinil závěr, že žalobce v České republice pobýval dlouhodobě minimálně od r. 1991. Do r. 2015 zde měl udělený trvalý pobyt, o který přišel z důvodu trestné činnosti. Neoprávněného pobytu si byl přitom vědom dle jeho slov, neučinil však žádné kroky k jeho legalizaci a pokud by ho nezadržela policejní hlídka, zjevně by ve svém nelegálním pobytu pokračoval a svou situaci nijak neřešil. Na území České republiky spáchal trestnou činnost drogového charakteru, v důsledku čehož byl pravomocně odsouzen, ztratil zde povolení k pobytu, což osvětluje jeho postoj k právnímu řádu České republiky a dodržování jeho povinností. Bylo mu uloženo správní vyhoštění na dobu 5 let z důvodu pobývání na území České republiky bez platného povolení k pobytu a bez platného cestovního dokladu. Před zajištěním nikdy nežádal o mezinárodní ochranu, přestože mu v tom objektivně nic nebránilo. Neuvedl žádné objektivní překážky k vycestování do vlasti. Cestovním dokladem nedisponuje, poté, co cestovní doklad v r. 2021 pozbyl platnosti, se ani nepokusil si nový náhradní cestovní doklad zajistit. Žalovaný dále učinil závěr, že žalobce