19 Az 55/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 55/2025- 25 - text  8 19 Az 55/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. B. státní příslušnost Moldavská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025 č. j. OAM-893/BA-BA06-VL18-PZ-2025, o prodloužení doby trvání zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění prodloužena do 20. 12. 2025. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neurčité a právně vadné. Žalovaný jeho situaci paušalizuje, rozhodnutí není dostatečně individualizované. Poukázal na to, že v řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebyla zjištěna její zjevná nedůvodnost ani nepřípustnost a byla standardně posouzena. Žádost o udělení mezinárodní ochrany sice podal až v zařízení pro zajištění cizinců, což však samo o sobě nemůže jít k jeho tíži. Mezinárodní ochrana mu sice nebyla udělena, ovšem proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu a věc bude řešena Krajským soudem v Ostravě. Důvody samotné žádosti budou podrobeny opětovnému přezkumu. Tím jsou proto zpochybněny původní důvody jeho zajištění. Žalovaný v napadeném rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění navíc pouze spekuluje o možném teoretickém vývoji a jeho chování bez jakýchkoli důkazů, což nelze vypustit. 2. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil v rámci prodloužení doby zajištění možnost uložení zvláštního opatření podle § 47 odst. 2 zákona o azylu. Argumentoval-li žalovaný v napadeném rozhodnutí, že na území České republiky nemá žádné osobní vazby, nemá zde hlášenou adresu pobytu, které by zaručovaly jeho setrvání a kde by pobýval na náklady České republiky, tedy rovněž bez jakékoliv finanční odpovědnosti za pobyt, a že nic nezaručuje, že by skutečně v pobytovém středisku zůstal a poskytoval nadále součinnost v rámci správního řízení, je dle žalobce čistá fabulace a spekulace žalovaného. Uvedl, že je připraven vyčkat do skončení azylového řízení v pobytovém středisku. Volného režimu v pobytovém zařízení nemá zájem zneužívat a nechce na území České republiky pobývat ilegálně. Bydlení v pobytovém středisku tak skýtá i záruku, že mu bude doručována pošta, bude tedy kontaktní a nebude se vyhýbat správním úkonům, se správními orgány hodlá plně spolupracovat a vyčká rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu. Na území České republiky má navíc rodinné příslušníky. Dle jeho názoru jsou dány důvody, aby bylo využito zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval, stejně tak z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu. Kromě jiného také zdůraznil, že v policejním protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 29. 7. 2025 žalobce uvedl, že na území České republiky nemá žádný majetek ani pohledávky, nesdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie, nemá zde rodinu a ani zde nemá žádné jiné vazby. V Moldavsku má sestru, u které by mohl bydlet. Prohlásil, že neví o žádném důvodu, proč by nemohl vycestovat a že v případě správního vyhoštění vycestuje dobrovolně. Prohlásil, že v Moldavsku mu nehrozí žádné nebezpečí a je to bezpečná země. V České republice nemá nikde nahlášenou adresu, byl ubytovaný někde na ubytovně v Karlových Varech, přesnou adresu neznal. Na území České republiky tedy nebyl kontaktní, není možné mu kamkoliv cokoliv doručovat nebo ověřit jeho adresu. Žalovaný rovněž konstatoval, že Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 12. 2025 ve věci sp. zn. 20 Az 41/2025 žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného, jímž žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana, zamítl. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 5. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 29. 7. 2025 č. j. KRPA-239732-13/ČJ-2025-000022-ZSV bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1 a bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., a § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 téhož zákona, o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a to na dobu 3 roků. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států byla stanovena ode dne, kdy cizinec vycestuje z Evropské unie a smluvních států. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 29. 7. 2025 č. j. KRPA-239732-15/ČJ-2025-000022-ZSV bylo rozhodnuto o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a to za účelem správního vyhoštění, jelikož by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla podle § 124 odst. 3 stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že dne 29. 7. 2025 byl kontrolován na adrese P. – N. M., N. P. X, před restaurací McDonald's a předložil rumunský doklad SERIA TA NR 840319. Při bližším prozkoumání dokladu pojala hlídka podezření, že by se mohlo jednat o padělaný doklad, což bylo následně potvrzeno. Žalobce byl zaevidován v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) s platností do 30. 7. 2028, zadávajícím státem Česká republika. Dále mu bylo uloženo správní vyhoštění z členských států Evropské unie na dobu 3 let na základě rozhodnutí ze dne 29. 7. 2025 č. j. KRPA-239732-13/ČJ-2025-000022-ZSV. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění. V policejním protokolu o podání vysvětlení ze dne 29. 7. 2025 žalobce jako účastník správního řízení vypověděl, že na území Schengenského prostoru vstoupil naposledy někdy po 10. 3. 2024, kdy přijel autobusem z Moldavska přes Rumunsko a následně 11. 3. 2024 přijel do České republiky na základě biometrického pasu Moldavska. Cestovní doklad má v Karlových Varech, kde momentálně žije. Je si vědom toho, že v Schengenském prostoru může pobývat po dobu 90 dnů po vstupu na základě biometrického pasu. Dále sdělil, že se domníval, že zde může pobývat na základě rumunského občanského průkazu. Na dotaz, kde a jakým způsobem si rumunský doklad totožnosti opatřil, odpověděl, že jej koupil přes internet v předchozím roce za 500 euro. Doklad si osobně převzal někde v Praze od neznámé osoby. Myslel si, že se jedná o pravý doklad a nic mu nebylo divné. V Karlových Varech bydlí na ubytovně, adresu nezná. Jako doručovací adresu označil adresu v Moldavsku. V České republice pracuje brigádně na stavbách. Má jen finanční prostředky na vycestování a pobyt na území. Peníze na finanční záruku k dispozici nemá. Je svobodný a bezdětný. Na území České republiky nemá žádný majetek ani pohledávky, nesdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie, nemá zde rodinu a ani zde nemá žádné jiné vazby. V Moldavsku žije jeho sestra, u které by mohl bydlet. Prohlásil, že neví o žádném důvodu, proč by nemohl vycestovat a v případě správního vyhoštění vycestuje dobrovolně. V Moldavsku mu nehrozí žádné nebezpečí a je to bezpečná země. 6. Dne 6. 8. 2025 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. 7. Dne 11. 8. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. OAM-893/BA-BA06-BA06-Z-2025, jímž rozhodl o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Doba trvání zajištění byla podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovena na 110 dnů, tedy do 23. 11. 2025. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 8. 2025 a žalobce proti němu nepodal žalobu. 8. Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2025 č. j. OAM-893/BA-BA06-ZA01-2025 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 10. 2025. Dne 16. 10. 2025 žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Z informačního systému zdejšího soudu plyne, že rozsudkem ze dne 5. 12. 2025 č. j. 20 Az 41/2025-30 byla žaloba zamítnuta. Rozsu