8 As 109/2013 — Nejvyšší správní soud

20 A 6/2025- 16 - text  7 20 A 6/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: E. K. st. příslušnost: Turecká republika zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P. O. BOX 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2025, č. j. CRP-8849-2/ČJ-2025-930310-V230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 17. 1. 2025 byl hlídkou Policie České republiky, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Frýdek-Místek v provozovně kebab (Slezské náměstí 10/41, Bílovec) kontrolován žalobce při výkonu práce. Hlídka prováděla kontrolu v civilním oděvu, policisté tak při provádění úkonu prokázali žalobci příslušnost k policii předložením služebního průkazu. Žalobce policii nepředložil cestovní doklad nebo jiný doklad totožnosti a dále také nepředložil dokument opravňující jej k výkonu pracovní činnosti, ačkoliv k tomu byl několikrát vyzván. Hlídka žalobce zajistila a s ohledem na kladení aktivního odporu ze strany žalobce taktéž použila donucovací prostředky. 2. Podle protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 18. 1. 2025 žalobce za přítomnosti tlumočníka z jazyka tureckého sdělil, že je zdráv a pochází z Turecké republiky. Do Evropské unie přicestoval v červenci nebo v srpnu 2024, a to letecky z Istanbulu do Prahy. Od roku 2015 pobývá více v České republice než v Turecku. Do České republiky přijel navštívit otce a bratra, kteří v České republice pobývají. Poté se rozhodl zde pracovat, proto přibližně před dvěma či třemi měsíci podal žádost o povolení k pobytu za účelem práce, číslo žádosti: OAM-01700/ZM-2024. S žádostí mu pomáhal advokát Michali Burcin. Sdělil, že nyní bydlí v Bílovci. Je svobodný, v Turecku má družku a dceru. Žije tam i jeho matka a sestry s bratrem. Jeho další bratr žije v Praze. V České republice okolo roku 2021 krátce pracoval, v té době měl pracovní povolení. V nynější situaci měl za to, že povolení k pracovní činnosti má, neboť podal žádost o povolení k pobytu za účelem zaměstnání. Myslel si, že po podání žádosti již může pracovat, nevěděl, že musí počkat na vyřízení žádosti. Kdyby to věděl, tak by nepracoval a vyčkal rozhodnutí o žádosti. Majiteli a provozovateli kebabu jsou jeho otec a bratr, kteří taktéž nevěděli o tom, že žalobce může pracovat pouze v případě, že disponuje zaměstnaneckou kartou. Dále uvedl, že jeho ubytování a obživu mu hradil otec. Je členem Kurdské strany, o mezinárodní ochranu v žádné zemi nežádal a do České republiky přijel na svůj cestovní pas. Nyní má pas nový. Uvedl kontakty na otce a bratra, kteří v České republice žijí, jinak zde nemá nikoho, žádné vazby. K vycestování z území České republiky má dostatek finančních prostředků a nic by mu neznemožňovalo návrat do vlasti. Jako Kurd se ovšem v Turecku necítí bezpečně. Ohrožen na životě není, mučení, nelidské či ponižující zacházení mu ve vlasti nehrozí, ani mu nehrozí zbavení svobody. 3. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor cizinecké policie, zjistila, že žalobce podal dne 8. 1. 2024 žádost o zaměstnaneckou kartu. Řízení o této žádosti bylo 18. 12. 2024 přerušeno z důvodu chybějících dokladů. Dále dne 8. 7. 2024 žalobce podal žádost o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU, přičemž tato žádost byla zamítnuta. Ministerstvo vnitra poté sdělilo, že žalobce měl povolený přechodný pobyt od 7. 7. 2021, načež přechodný pobyt žalobce ukončil na vlastní žádost dne 8. 1. 2024. Dále Ministerstvo vnitra dne 14. 2. 2025 sdělilo, že žalobce na území České republiky pobývá legálně dle fikce § 87y zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dne 17. 2. 2025 Ministerstvo vnitra vydalo závazné stanovisko ohledně možnosti vycestování cizince. 4. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru cizinecké policie, ze dne 20. 2. 2025, č. j. KRPT-17931-46/ČJ-2025-070022 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a uložena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, na jeden rok. Dobu k vycestování z území do země státního občanství nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat, nebo která ho přijme, stanovil správní orgán I. stupně na 10 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Správní orgán I. stupně shledal, že žalobce porušil § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců, protože byl na území České republiky zaměstnán bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání. Žalobce uvedené ustanovení naplnil tím, že dne 17. 1. 2024 vykonával pracovní činnost spočívající v obsluze a přípravě jídla v provozovně kebab v obci Bílovec a nebyl schopen předložit žádnou pracovní smlouvu, ani pracovní povolení k provádění této pracovní činnosti, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, nebo provozování dani podléhající výdělečné činnosti. Správní orgán I. stupně současně rozhodl, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující jeho vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Zároveň posoudil přiměřenost dopadů rozhodnutí dle § 174a zákona o pobytu cizinců. 5. Žalobce v odvolání ze dne 2. 3. 2025 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítal, že se z důvodu nedorozumění chybně domníval, že je po podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty oprávněn k výkonu závislé práce. V tom ho utvrdil i jeho zástupce. Správní orgán tak neposoudil absenci úmyslu žalobce porušovat právní řád. Z provedeného dokazování vyplynulo, že byl postup žalobce založen na chybném právním poradenství ze strany tehdejšího advokáta žalobce. S ohledem na žalobcovu trestní i přestupkovou zachovalost měl správní orgán I. stupně vůči němu postupovat mírněji a výchovněji, a to cestou § 50a zákona o pobytu cizinců. 6. Žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 5. 2025, č. j. CRP-8849-2/ČJ-2025-930310-V230 (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdila, neboť neshledala důvody pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaná dospěla k závěru, že správní orgán I. stupně v řízení postupoval v souladu s právními předpisy, neboť prokázal neoprávněný pobyt cizince, pro rozhodnutí si opatřil potřebné podklady a zjišťoval všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch cizince. Uložené správní vyhoštění odpovídá zjištěnému porušení zákona. K námitce žalobce žalovaná uvedla, že v protokolu žalobce uvedl, že se žalobce po příjezdu do České republiky rozhodl, že zde bude pracovat, a tak podal žádost o povolení k pobytu za účelem práce. Na Odboru azylové a migrační politiky mu bylo řečeno, že má čekat. Uvedené plyne i z vyjádření Odboru, kde je uvedeno, že žalobce na území České republiky mohl pobývat na základě podané žádosti. Žalovaná k tomu doplnila, že každý cizinec, který chce pobývat a pracovat na území cizího státu, je povinen se řádně seznámit s podmínkami pobytu na území hostitelské země. Prezentovanou nevědomost nelze v uvedené situaci zohlednit. Pokud pochybil nikoliv žalobce, nýbrž jeho zvolený zástupce, taková skutečnost pak může mír relevanci v případném uplatňování nároku na náhradu škody, nemůže mít však vliv na posouzení otázky důvodnosti rozhodnutí o uložení správního vyhoštění. III. Žaloba 7. Žalobce namítal, že porušil právní řád toliko formálně a neúmyslně, jelikož při práci v provozovně kebabu vycházel z chybných informací, poskytnutých tehdejším zástupcem, který se mylně domníval, že má žalobce volný přístup na trh práce, a to v důsledku podané žádosti, dle § 42g zákona o pobytu cizinců, v řízení o vydání zaměstnanecké karty. Fakticky byl ovšem oprávněn k zahájení pracovní činnosti až po úspěšném projednání žádosti, ke kterému ovšem nedošlo. 8. Byť žalobce plně zodpovídá za kroky svých zástupců, tak se domnívá, že správní orgán nijak nezohlednil naprostou absenci úmyslu účastníka řízení porušovat právní řád. Z provedeného dokazování vyplynulo, že byl postup žalobce založen na chybném právním poradenství ze strany tehdejšího advokáta žalobce, a tudíž měl žalobce za to, že následek jeho jednání v podobě vyhoštění je příliš přísný. Žalobce nemíní v budoucnu jakkoliv narušovat právní řád České republiky. S ohledem na trestní i přestupkovou zachovalost žalobce lze uplatnit mírnější postup, a to dle § 50a zákona o pobytu cizinců. Postup správního orgánu je tak nepřiměřeně tvrdý, neboť dle § 174a zákona o pobytu cizinců je zapotřebí při úvahách o přiměřenosti postupu zohlednit (mimo jiné) i závažnost protiprávnosti, která je tak veskrze nízká, neboť pos