4 Azs 151/2015 — Nejvyšší správní soud

20 A 7/2024- 61 - text  16 20 A 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: M. L. zastoupen Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou sídlem Krátký lán 138/8, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2024, č. j. MSK 155207/2023, ve věci dopravního přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadl u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) žalobou ze dne 19. 2. 2024 rozhodnutí ze dne 8. 1. 2024, č. j. MSK 155207/2023, jímž žalovaný k odvolání žalobce částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Karviné ze dne 16. 10. 2023, č. j. SMK/141160/2023, (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). 2. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že z nedbalosti dne 28. 6. 2023 kolem 09:40 hodin v Karviné na tř. 17. listopadu řídil motorové vozidlo tovární značky Iveco, RZ X, v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy byl ještě pod jeho vlivem, a kdy dechovou zkouškou vykonanou analyzátorem alkoholu v dechu bylo zjištěno, že měl 0,25 g/kg (opakovaná zkouška 0,26 g/kg) alkoholu v krvi, +/- 0,24 g/kg, min. tedy 0,01 g/kg alkoholu v krvi. 3. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 4 000 Kč a podle § 125c odst. 6 písm. b) téhož zákona zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně brojil žalobce odvoláním, na základě kterého žalovaný snížil uloženou pokutu na 3 000 Kč, ve zbytku odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. II. Žaloba 5. Žalobce v žalobě nejprve namítal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nedostatečně individualizováno, protože se v něm hovoří o vyšší míře ovlivnění alkoholem, přestože u žalobce byla zjištěna koncentrace alkoholu v krvi pouze ve výši 0,01 promile. Správní orgán I. stupně zřejmě posuzoval jinou věc, která se týkala vyšší míry ovlivnění alkoholem s jiným skutkovým základem. Žalovaný označil v napadeném rozhodnutí argumentaci správního orgánu I. stupně za nepřiléhavou a pokutu snížil, žalobce tak má za to, že správní orgán I. stupně nehodnotil jeho případ. 6. Žalobce dále brojil proti tomu, že v napadeném rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněna výše žalovaným uložené pokuty. Pokud žalovaný upravil výši uložené pokuty s tím, že v konečném důsledku nepanovaly v neprospěch žalobce žádné další okolnosti, měl pokutu snížit na samou spodní hranici, tedy na 2 500 Kč. Pokuta v částce 3 000 Kč je podle žalobce nezákonná a nepřezkoumatelná. 7. Žalobce dále brojil proti výpočtu, jehož výsledkem je koncentrace 0,01 g/kg alkoholu v krvi. Postup při přepočtu hodnoty, zobrazené měřidlem, na minimální jistou koncentraci alkoholu v krvi, není v rozhodnutích správních orgánů přesvědčivě odůvodněn. Správní orgán I. stupně od výsledku měření odečetl chybu přepočtového faktoru dle metodiky ČMI (0,2 promile) a toleranci měření dle ověřovacího listu ve výši 0,04 promile, tento údaj si však z tabulky vybral správní orgán I. stupně náhodně, přestože v ověřovacím listu jsou uvedeny i jiné hodnoty. Z napadaného rozhodnutí není seznatelné, jak byl proveden přepočet, tj. jaké odchylky správní orgány odečetly, a proč. Nadto podle žalobce není odkazovaná metodika ČMI součástí spisu, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. 8. Žalobce dále namítal, že ve správním řízení nebyl prokázán a ani odůvodněn materiální znak přestupku. Jednání žalobce může být formálně subsumováno pod skutkovou podstatu předmětného přestupku, společenská škodlivost však prokázána nebyla, a to ani vzhledem ke konkrétním okolnostem, na které žalovaný poukazoval v napadeném rozhodnutí. 9. Podle žalobce nebyla ani dodržena předmětná metodika ČMI, policisté postupovali v rozporu s návodem k obsluze analyzátoru dechu. Pozitivní výsledek je podle žalobce potřeba opakovaně potvrdit s patnáctiminutovým odstupem, policisté však zkoušku opakovali po 11 minutách. Pokud postačuje pouze 5 minut podle zmiňované metodiky, měla tato být součástí spisu a měla být provedena k důkazu. Návod k obsluze analyzátoru také zakazuje jeho použití v blízkosti antény mobilního zařízení a žalobce měl přitom svůj mobilní telefon v náprsní kapse. Žalobce v den zkoušky dosti říhal, což podle návodu může výsledek testu dále ovlivnit, tuto argumentaci žalovaný odmítl jako nepodloženou spekulaci, podle žalobce však nelze předmětné tvrzení takto vypořádat. K tomu žalobce odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 217/2015-47, podle kterého0 v případě, že není daná skutečnost postavena najisto ve správním řízení, může žalobce dokonce až v žalobě přijít s novým tvrzením o skutkovém průběhu. 10. Konečně žalobce namítl, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. V řízení zůstalo neobjasněno, zda se žalobce odmítl podrobit odběru biologického materiálu. Žalobce tvrdí, že odběr požadoval. Ve spise je založena výzva k podrobení se odběru, v příloze k úřednímu záznamu je uvedeno, že žalobce naopak odběr odmítl, samotný úřední záznam o lékařském vyšetření nehovoří. Podklady ve spise si odporují a zakládají nevěrohodnost policistů, kteří prováděli měření analyzátorem dechu. 11. V závěru žaloby žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 12. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že v něm byly žalobní námitky převážně vypořádány. 13. K námitce týkající se nedostatečné individualizace rozhodnutí žalovaný uvedl, že z pouhého jednoho nesprávného konstatování správního orgánu I. stupně nelze dovozovat, že byl projednáván nesprávný přestupek. Z obsahu rozhodnutí je zjevné, že předmětem řízení byl právě přestupek žalobce, veškeré další v rozhodnutí uvedené skutečnosti tomu napovídají. Nadto vada hodnocení dotčené přitěžující okolnosti byla žalovaným v odvolacím rozhodnutí odstraněna. 14. Výše uložené pokuty byla odůvodněna v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně, žalovaný v neprospěch žalobce hodnotil skutečnost, že má již 14 záznamů o přestupku v kartě řidiče. Nebyl zde dán důvod snížit pokutu na samou dolní hranici zákonné sazby. 15. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se pak nachází konkrétní označení Metodiky Českého metrologického institutu – pracovní postup č. 114-MP-C008-08 při měření alkoholu v dechu, podle které bylo postupováno tak, že žalobci byla z naměřené hladiny alkoholu 0,25 g/kg odečtena odchylka 0,24 g/kg (složená z hodnot 0,2 g/kg, což je možná chyba přepočtového faktoru, a hodnoty 0,04 g/kg, což je maximální dovolená chyba analyzátoru alkoholu v dechu). Podle žalovaného má být soudu z úřední činnosti známo, že odečítaná odchylka při dechových zkouškách činí vždy 0,24 g/kg. Žalovaný má tak za to, že neměl povinnost provádět předmětnou metodiku jako důkaz, neboť se jedná o interní pokyn pro policii a správní orgány a tyto skutečnosti jsou již známou praxí, která vyplývá rovněž z ustálené judikatury soudů. 16. Materiální stránka přestupku byla jednoznačně naplněna, a to s ohledem na zásadu nulové tolerance alkoholu za volantem, kdy i v případě hodnoty 0,01 g/kg se řidič považuje za ovlivněného alkoholem. Nízká hodnota hladiny alkoholu v krvi žalobce tak není důvodem pro vyslovení závěru o nenaplnění materiální stránky přestupku. Žalovaný k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45. 17. K námitce nedodržení předepsaného postupu při dechové zkoušce žalovaný odkázal na již zmíněnou Metodiku Českého metrologického institutu – pracovní postup č. 114-MP-C008-08. Námitky žalobce spočívající v údajném umístění mobilního telefonu v náprsní kapse či říhání před dechovou zkouškou neshledal žalovaný jako důvodné, neboť žalovaný kromě takového tvrzení nikterak neprokázal, že by k takovým okolnostem skutečně došlo, přestože měl možnost tyto skutečnosti uvést kupříkladu do oznámení přestupku, a ani policisté se o nich nezmiňují v úředních záznamech. 18. K poslední námitce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, kde uvedl, že se žalobce odbornému měření dechovým analyzátorem podrobil, odmítnutí podrobit se odbornému lékařskému vyšetření žalobci v řízení kladeno za vinu nebylo. Ze zbytku spisové dokumentace je pak zřejmé, že žalobce k žádnému takové