20 Az 17/2025 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 17/2025- 36 - text  10 20 Az 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: S. T. V., státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika naposledy pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 21 Vyšní Lhoty, zastoupený Mgr. Petrem Škopkem, advokátem sídlem Dukelských hrdinů 59/II, 269 01 Rakovník proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného dne 23. 6. 2025, č. j. OAM-589/ZA-ZA11-D07-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 6. 2025, č. j. OAM-589/ZA-ZA11-D07-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že ji shledal nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Dále určil, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je dle článku 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Dublinské nařízení“), Bulharská republika. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a žádá, aby ho krajský soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Dne 22. 5. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. 3. Žalobce dne 4. 6. 2025 poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Sdělil, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, národnosti Kinh. Je bez náboženského vyznání, nemá žádné politické přesvědčení, nebyl politicky aktivní. Je svobodný, děti nemá. Z vlasti vycestoval letecky v říjnu 2024 do Bulharska za účelem zaměstnání. V Bulharsku setrval přibližně rok do dubna 2025, poté vlakem vycestoval do České republiky. Cestovní pas nemá, protože zůstal u zprostředkovatele. Jedná se o jeho první cestu do Evropské unie. Měl oprávnění k pobytu v Bulharsku platné do roku 2025, jiná víza mu nebyla udělena. Jedná se o jeho první žádost o mezinárodní ochranu. Je zdravý, léky neužívá. O mezinárodní ochranu žádá z důvodu dluhu ve Vietnamu. Jiné problémy tam neměl. 4. V protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 4. 6. 2025 žalobce uvedl, že v Bulharsku pracoval ve stavebnictví, bydlel tam na ubytovně. Pracoval déle, než bylo smluveno. Namísto 8 hodin pracoval 10-12 hodin včetně víkendů. Měl zajištěné jídlo, ale porce byly malé. Na ubytovně bydlel v osmi lidech v jednom pokoji. Z těchto důvodů Bulharsko opustil. Měl informaci, že v České republice je lepší výdělek. Jiné problémy v Bulharsku neměl. Žalobce byl poučen o tzv. Dublinském systému. Uvedl, že pokud mu nebude udělena mezinárodní ochrana v Bulharsku, musel by se vrátit do Vietnamu, kde má dluh. Platnost pobytového oprávnění v Bulharsku je asi do října 2025, ale možná mu už oprávnění zrušili. V České republice či v Evropě žádné sociální vazby nemá. Rozhodnutí o vrácení do Bulharska bude respektovat. O mezinárodní ochranu požádal, protože mu to poradili známí. Chtěl by v České republice zůstat, sehnat si práci, vydělat peníze a splatit dluhy. Žalobce využil práva zpětného přetlumočení, žádné námitky k zápisu nevznesl. 5. Tentýž den rozhodl žalovaný o zajištění žalobce dle § 46a odst. 1 písm. d) zákona o azylu. Dobu trvání zajištění stanovil do 16. 7. 2025. 6. Žalovaný do spisu založil Informaci OAMP ze dne 31. 5. 2024 – Bulharsko, Azylový systém. Řízení o mezinárodní ochraně, azylová legislativa, zranitelné osoby, dublinský systém, azylová střediska, přijímací podmínky, zajišťování a azylové a dublinské statistiky. 7. Součástí správního spisu je souhlas Bulharské republiky s převzetím příslušnosti k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 11. 6. 2025. 8. Následně žalovaný dne 23. 6. 2025 vydal napadené rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že žalobce byl v době podání žádosti o mezinárodní ochranu držitelem oprávnění k pobytu vydaného Bulharskou republikou dne 4. 11. 2024, jehož platnost byla Bulharskou republikou ukončena dne 30. 4. 2025. Je tak nezbytné aplikovat kritérium dané čl. 12 Dublinského nařízení. Žalovaný tak požádal Bulharsko dne 5. 6. 2025 o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, kterou žalobce podal v České republice. Bulharská republika uznala svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný se proto zabýval skutečností, zda v případě Bulharska existují závažné důvody se domnívat, že tam dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení. Vycházel zejména z dokumentu OAMP z 31. 5. 2024, ze kterého vyplývá, že bulharský azylový systém je plně koherentní s azylovým systémem České republiky a potažmo se standardy Evropské unie. Na úrovni Evropské unie nebylo vydáno žádné závazné rozhodnutí pro členské státy Evropské unie nebo Rady Evropy, které by jednoznačně deklarovalo systematické nedostatky v Bulharsku. Rovněž Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nevydal žádné stanovisko požadující, aby se členské státy zdržely transferu žadatelů o mezinárodní ochranu do Bulharska, jak to učinil v případě Řecka. Státní moc Bulharské republiky dodržuje právní předpisy a lidská práva a je schopna zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů i ze strany nestátních subjektů. Bulharsko ratifikovalo a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, je rovněž považováno za bezpečnou zemi původu. Žalobci byla dána možnost se s podklady pro rozhodnutí seznámit. Tohoto práva však nevyužil. Žalovaný nenašel důvody pro aplikaci čl. 17 Dublinského nařízení a shledal tak žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu za nepřípustnou a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil. III. Žaloba 9. Žalobce v žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena jeho práva jakožto žadatele o udělení mezinárodní ochrany. 10. Konkrétně uvedl, že žalovaný neúplně zjistil skutkový stav pro svůj závěr, že v případě Bulharské republiky neexistují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovalo možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení. Současně je odůvodnění tohoto závěru nepřezkoumatelné. 11. Žalobce k tomu poukázal, že žalovaný vycházel „zejména“ z dokumentu Informace OAMP – Bulharsko ze dne 31. 5. 2024, přičemž z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, z kterých dalších dokumentů žalovaný vycházel. Nadto informace v uvedené zprávě jsou pouze obecné a popisné ohledně průběhu azylového řízení v Bulharsku. Žalobce vychází z toho, že životní podmínky v Bulharské republice jsou oproti bohatším členským zemím Evropské unie jako Česká republika zcela rozdílné, jak vyplývá i ze zkušeností žalobce, jež uváděl při svém pohovoru s žalovaným dne 4. 6. 2025, když žalobce v době, kdy v Bulharské republice pracoval, měl zajištěné jen malé porce jídla a pokoj musel sdílet s osmi dalšími lidmi. Byť žalobce při své výpovědi před žalovaným explicitně neupozorňoval na konkrétní systémové nedostatky, dle žalobce se žalovaný s ohledem na danou výpověď žalobce měl podrobněji zabývat minimálně materiálními podmínkami žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v Bulharské republice jako je ubytování v azylových střediscích, poskytování stravy a další hmotné pomoci. Rovněž má za to, že zmiňovaná Informace OAMP ze dne 31.5.2024 již v současné době s ohledem na časový odstup není aktuální. 12. Žalobce dále uvedl, že žalovaný vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu také ohledně neaplikování čl. 17 Dublinského nařízení na nynější případ. Při úvaze o možné aplikaci čl. 17 Dublinského nařízení měl žalovaný vzít v úvahu, že žalobce neměl na území Bulharské republiky pouze problémy spočívající v neshodách se zaměstnavatelem, ale že na území Bulharské republiky žalobce objektivně čelil nedostatku jídla a nemožnosti důstojného ubytování. Současně žalovaný měl vzít v úvahu i tu skutečnost, že se žalobce sice nachází na území České republiky relativně krátkou dobu, většinu času v zařízeních pro zajištění cizinců, přičemž nebyl stíhán pro trestný čin ani projednáván pro jiný delikt, jehož by se dopustil na území České republiky (s výjimkou jednání nelegálního vstupu a nelegálního pobytu). Žalovaný také nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobce má důvěru v právní sytém České republiky a ve spravedlivé posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a také k tomu, že zde má žalobce již svého právního zástupce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc není zřejmé, jakou faktickou možnost přístupu