20 Az 29/2025 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 29/2025- 23 - text  7 20 Az 29/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: V. D. D. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty sídlem Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2025, č. j. OAM-539/BA-BA01-VL18-PZ-2025, ve věci prodloužení zajištění cizince, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce včasnou žalobou ze dne 4. 9. 2025 brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2025, č. j. OAM-539/BA-BA01-VL18-PZ-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, přičemž dobu trvání zajištění podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil do 24. 9. 2025. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. II. Napadené rozhodnutí a skutečnosti, které mu předcházely 2. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce dne 12. 5. 2025 v České republice požádal o mezinárodní ochranu. Tuto žádost podal v úzké časové návaznosti na rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 6. 5. 2025, č. j. KRPA-146065-16/ČJ-2025-000022-ZSV, a na rozhodnutí o zajištění dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ze dne 6. 5. 2025, č. j. KRPA-146065-18/ČJ-2025-000022-SV. V tomto správním řízení žalobce výslovně uvedl, že si chce v České republice najít práci a že v případě návratu do vlasti mu nic nehrozí. 3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 5. 2025, č. j. OAM-539/BA-BA01-BA06-Z-2025, zajistil žalobce ve smyslu § 46a zákona o azylu, a to do 29. 8. 2025 (110 dní). 4. Žalobce dne 21. 5. 2025 poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedl, že je bez náboženského přesvědčení, není a nikdy nebyl politicky aktivní. Je ženatý a má dvě děti, které žijí společně s manželkou. Z Vietnamu vycestoval 28. 7. 2024 letecky do Číny a odtud do Maďarska. Dne 10. 2. 2025 jel na návštěvu do České republiky, kde byl kontrolován a dostal výjezdní vízum do 12. 2. 2025. Pas u sebe neměl. Hned 13. 2. 2025 se vrátil do Maďarska, kde zůstal do dubna 2025, a poté odjel automobilem do České republiky. Dne 5. 5. 2025 byl opět kontrolován a zadržen. Vízum v Maďarsku měl platné do 2. 10. 2024. Cítí se zdráv, bez žádných omezení. Není a nebyl nikde trestně stíhán či odsouzen. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že si ve Vietnamu půjčil hodně peněz s vysokým úrokem. Při vycestování do Maďarska mu bylo slíbeno, že tam bude mít pobyt a práci, což nebyla pravda. O mezinárodní ochranu v České republice požádal z důvodu, že doufá, že zde bude mít legální pobyt a bude zde moct pracovat a vydělávat peníze ke splácení dluhu ve Vietnamu. 5. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 22. 5. 2025 žalobce uvedl, že Vietnam opustil dne 28. 7. 2024, u sebe měl cestovní pas a vízum do Maďarska. Jednalo se o pracovní vízum, které zařídila pracovní agentura. Důvodem pro opuštění vlasti byl velký dluh, proto se rozhodl jet do zahraničí za prací a vydělat si více peněz. Uvedl, že má problém se do Vietnamu vrátit, neboť není schopen tam splatit dluhy, a proto bude jeho život ohrožen. Z tohoto důvodu žádá o mezinárodní ochranu. Obává se, že bude ublíženo fyzicky jemu i jeho rodině. Rodině zatím nic nehrozí, neboť se lichvář domnívá, že žalobce v cizině vydělává peníze, které pak lichváři vrátí. Tohoto nebezpečí se obává, jelikož již u něj doma byli a vyhrožovali mu (ústně) zabitím. Na policii to nesměl nahlásit, neboť by situaci zhoršil. Pokud by dluh splácel, nebezpečí by mu nehrozilo. Do Maďarska se vrátit nechce, neboť tam není žádná práce. O mezinárodní ochranu dříve nežádal, jelikož o této možnosti nevěděl. 6. Dne 1. 7. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí, č. j. OAM-539/BA-BA01-HA15-2025, jímž žalobci neudělil mezinárodní ochranu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k příslušnému soudu. 7. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nespadá mezi zranitelné osoby, které nemohou být zajištěné v zařízení pro zajištění cizinců. Neshledal ani možnost uložení zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu. Žalobce uvedl, že k pobytu na území České republiky není oprávněn a nachází se zde nelegálně. Nemá zde žádné závazky ani majetek. Žalovaný se dále v souladu s § 46a odst. 5 zákona o azylu zabýval délkou doby, na kterou bude zajištění prodlouženo. Vzal v úvahu přednostní posouzení podané žaloby ve věci mezinárodní ochrany a dospěl k závěru, že celková doba pro prodloužení zajištění žalobce v současné době činí 21 + 5 dní, tedy celkem 26 dní. III. Žaloba 8. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný dostatečně neposoudil v rámci prodloužení doby zajištění možnost uložení zvláštního opatření. Mezi tato zvláštní opatření se řadí povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany zdržovat se v pobytovém středisku určeném žalovaným nebo povinnost osobně se hlásit žalovanému ve stanovené době. Žalobce má zájem vyčkat na skončení řízení o mezinárodní ochraně v pobytovém středisku Havířov či Jezová. Bydlení v pobytovém středisku tak skýtá záruku, že mu bude doručována pošta a bude kontaktní, nebude se vyhýbat správním úkonům, soudu a bude plně spolupracovat. Žalobce nemá v úmyslu odcházet z pobytového střediska a zůstat na území České republiky nelegálně, naopak chce respektovat právní předpisy České republiky. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. 9. Na závěr žalobce poukázal na mimořádnost institutu zajištění cizince a připomněl, že délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli, a že zajištění musí být účelné. Žalobce má za to, že je u něj na místě aplikace mírnějších opatření před jeho zajištěním a jeho prodloužením. Veřejný zájem na dodržování právních předpisů stěží vyvažuje újmu, kterou mu jeho zajištění způsobuje. IV. Vyjádření žalovaného 10. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z území členských států na dobu 30 měsíců. Žalobce přiznal, že pracuje na tržnici SAPA. Žalobce tedy kromě nelegálního pobytu rovněž vykonával na území České republiky nelegálně pracovní aktivity, tedy nerespektoval kromě pobytových pravidel ani pravidla zaměstnávání cizinců na území České republiky. Žalobce před zajištěním rovněž nikdy nežádal o mezinárodní ochranu, neuvedl žádné objektivní překážky jeho vycestování do vlasti ve vztahu ke státním orgánům nebo bezpečnostním složkám země jeho původu, naopak prohlásil, že nemá žádnou překážku k vycestování a ve vlasti mu nic nehrozí. Jmenovaný nemá nikde nahlášenou adresu, v současné době bydlí na ubytovně v Praze kousek od SAPY, přesnou adresu ani nezná. Na území České republiky tedy není kontaktní, není možné mu cokoliv doručovat nebo ověřit jeho adresu. Žalobce uvedl, že v České republice chtěl být minimálně ještě jeden měsíc a poté chtěl odjet zpět do Maďarska, zjevně opět nelegálně. Je tedy zřejmé, že rozhodně neměl v úmyslu požádat v České republice o udělení mezinárodní ochrany, a nedá se ani očekávat, že by v případě jeho nezajištění v zařízení pro zajištění cizinců byl k dispozici žalovanému a nevycestoval například právě do Maďarska. Žalovaný již v rozhodnutí o zajištění správně stanovil, že u žalobce není předpoklad, že by dodržoval zvláštní opatření a existovala důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění, nebo případnému výkonu správního vyhoštění. S ohledem na skutečnost, že se blížil konec doby zajištění stanovené příslušným rozhodnutím, nicméně ještě nedošlo k uplynutí maximální možné doby zajištění ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu, tedy 180 dní, žalovaný posoudil, zda je nutné přikročit k prodloužení zajištění žalobce nad aktuálně stanovenou dobu. 11. K uložení zvláštních opatření žalovaný sdělil, že z napadeného rozhodnutí a celého spisového materiálu, předchozího rozhodnutí o zajištění, je zřejmé, že žalovaný posoudil individuální situaci žalobce na základě všech relevantních informací vyplývajících ze správního spisu a v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalovaný má za to, že nelze aplikovat mírnější opatření, dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016, na který se žalobce odvolává, protože opět zde není předpoklad, že by dodržoval zvláštní opatření a existuje zde důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění. Žalobce v žalobě tvrdil, že může pobývat v pobytovém středisku, kde bude kontaktní. Toto obecné tvrze