20 Az 38/2025 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 38/2025- 28 - text  7 20 Az 38/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D., ve věci žalobce: A. H. státní příslušnost Irácká republika t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty sídlem Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupen Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem, advokátem se sídlem Vrázova 1324/40, 703 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2025, č. j. OAM-783/BA-BA01-K11-2025, o udělení mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2025 brojil žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2025, č. j. OAM-783/BA-BA01-K11-2025 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil a žádal, aby ho krajský soud zrušil. 2. Žalobce v žalobě nejprve shrnul skutkový stav. Uvedl, že jeho otec byl politicky aktivní a z politických důvodů byl v roce 2018 zavražděn. To mělo vliv na život žalobce, neboť jej v letech 2021 a 2023 unesly neznámé osoby v civilu. Dostal strach a rozhodl se vycestovat. 3. Žalobce má za to, že jeho azylový příběh je koherentní a žalovaný se jím měl více zabývat, nikoliv bezdůvodně vyhodnotit, že je nevěrohodný. Žalovaný měl hodnotit azylový příběh dle čl. 4 a čl. 5 kvalifikační směrnice. Vytkl žalovanému, že se nezabýval tvrzeními ohledně zavraždění otce žalobce a následných únosů žalobce, ale zabýval se rozpory ve výpovědích žalobce, které by žalobce chtěl vysvětlit. Žalovaný se na rozpory mohl dotazovat více, neboť nezval například do úvahy, že by si matka žalobce mohla najít nového partnera, kterého by žalobce považoval za rodiče. O únosech žalobce před policií nehovořil, neboť se jednalo o velmi stresující zážitek, o kterém není snadné hovořit. Pakliže by žalovaný kladl více upřesňujících otázek nebo by provedl doplňující pohovor, dospěl by k závěru, že výpověď žalobce je věrohodná. Většina napadeného rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelná. V případě žalobce je naplněna i podmínka v čl. 10 odst. 1 písm. e) kvalifikační směrnice. Shrnul, že žalovaný postupoval zcela účelově a formalisticky a porušil zásadu materiální pravdy. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 18. 10. 2025 popřel oprávněnost podané žaloby a vyjádřil nesouhlas s žalobními námitkami. 5. Žalovaný při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany výše jmenovaného z hlediska důvodů pro udělení azylu vycházel především z výpovědí žadatele, protokolu PČR o výslechu účastníka řízení o správním vyhoštění č. j. KRPP-97821-8/ČJ-2025-030022, ze dne 10. 7. 2025, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Irácké republice. Žalobce se s podklady mohl seznámit a vyjádřit se, avšak této možnosti nevyužil a ani nenavrhl žádné doplnění podkladů a neuvedl žádné další skutečnosti, které by mohl vzít žalovaný do úvahy. 6. Při posouzení důvodnosti žádosti žalobce o mezinárodní ochranu vycházel správní orgán z řádně zjištěného stavu věci, který nesvědčí o přítomnosti důvodů, pro které by mu měla být udělena mezinárodní ochrana v jakékoli její formě. Žalobní námitky nedokládají žalobcem namítaná pochybení správního orgánu, který vzal v úvahu tvrzené skutečnosti a přihlédl k nim. Shromáždil k nim adekvátní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům nezbytným pro vydání rozhodnutí. Žalovaný na základě výpovědi žalobce a v porovnáním s informacemi o zemi původu prokázal a vyvrátil tvrzení žalobce s takovou mírou pravděpodobnosti, která nevyvolává zásadní pochybnosti o jeho úsudku, a to ohledně všech jeho namítaných skutečností v žalobě. 7. K věrohodnosti odkázal na souvztažnou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný dle indikátorů stanovených judikaturou postupoval, pohovor byl veden řádně, žalobce měl možnost vše vysvětlit, dále se mohl seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. O nevěrohodnosti žalobce svědčila v prvé řadě nekonzistentnost jeho vlastních tvrzení. 8. Pokud jde o vyřčené problémy, kterým měl být žalobce v Iráku vystaven, v kontextu vyjádření stran života ve vlasti, jejího opuštění, a především výpovědi u PČR, žalovaný tyto informace v azylovém příběhu považuje za zjevně nevěrohodné. Žalovaný komplexně prostudoval žadatelovu výpověď, provedl mj. srovnání s výpovědí u policie, přičemž dospěl k závěru, že azylový příběh, který dotyčný v průběhu řízení předložil, vyznívá nevěrohodně a účelově. Žalobce opírá svou žádost o tvrzené zabití otce, údajně z politických důvodů, v roce 2018. V letech 2021 a 2023 měl být dotyčný sám cílem dvou únosů, pokaždé byl zbit a následně propuštěn. V tomto vidí souvislost s otcovou záležitostí. Žalovaný provedl srovnání s jeho výpovědí u policie, kde do protokolu č. j. KRPP-97825-8/ČJ-2025-030022, dne 10. 7. 2025 uvedl, že ve vlasti nemá žádné problémy, nic mu tam nehrozí, je tam mj. zaručeno právo na osobní bezpečnost a účinnou právní ochranu. Odcestoval, protože má rád Evropu a mířil do Velké Británie. O motivech, které uváděl před správním orgánem, se vůbec nezmínil. Především pak uvedl otcovy iniciály, zmínil, že ve vlasti má kromě jiných příbuzných i otce a závěrem výslechu doplnil, že by chtěl zavolat rodičům. Pokud tedy jmenovaný staví svou žádost na politické vraždě otce, který je však živý a dosud v Iráku pobývá a žalobce je s ním v kontaktu, je třeba na azylový příběh pohlížet jako na zjevně nevěrohodný. Taktéž o následných únosech dotyčný na policii nic neřekl. Žalovaný žalobce s těmito zásadními rozpory během pohovoru konfrontoval. Dále upozornil, že žalobce protokol u policie četl a souhlasil s ním. Odkázal na další nesrovnalosti plynoucí z protokolu o pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný je přesvědčen, že žalobcem prezentovaný azylový příběh je nevěrohodný. 9. Důvody k udělení mezinárodní ochrany formou azylu dle ustanovení § 12 písm. a), § 12 písm. b), § 13 ani § 14 zákona o azylu v případě žalobce shledány nebyly. Stejně tak absentují důvody k udělení doplňkové ochrany dle ustanovení § 14a či § 14b zákona o azylu. K tomu zopakoval argumenty již uvedené v napadeném rozhodnutí. 10. Žalovaný shrnul, že mezinárodní ochrana ve smyslu zákona o azylu je právním institutem zcela výjimečným, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před jakýmikoliv negativními jevy v zemi původu, nýbrž jen z důvodů upravených zákonem o azylu. Tyto v jeho konkrétním případě shledány nebyly. Dále žalovaný uvádí, že skutečnost, že v zemi původu existuje nedemokratický režim, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby bylo možno dojít k závěru o důvodnosti pronásledování či vážné újmy. Vždy je základní výpověď žadatele o azyl, ze které se při posuzování azylového příběhu vychází a žalobcova výpověď nedokládala pronásledování či vážnou újmu, což žalovaný dostatečně odůvodnil a vysvětlil ve svém rozhodnutí. Poukázal na judikaturu týkající se věrohodnosti a břemene tvrzení žadatelů o azyl. Žalovaný nedospěl k závěru, že by výše jmenovanému v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí pronásledování či přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy. 11. Žalovaný shrnul, že neshledává obsah žalobních námitek způsobilým zpochybnit jím vyslovené závěry. Správní rozhodnutí netrpí vadami vytýkanými v žalobě. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby. Zjištění z obsahu správních spisů 12. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje (dále jen „krajské ředitelství“), ze dne 10. 7. 2025, č. j. KRPC-97826-3/ČJ-2025-030022, byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 120 dnů. Do protokolu o výslechu účastníka řízení ze dne 10. 7. 2025 žalobce uvedl, že z Iráku odcestoval 24. 6. 2025 autobusem do Turecka na Turecké vízum s tříměsíční platností. Z Turecka pokračoval s převaděčem v kamionu do Maďarska, kam přicestoval 8. 7. 2025. V Maďarsku přestoupil do osobního automobilu, kterým jel do České republiky, kam přicestoval 9. 7. 2025. Měl v plánu pokračovat přes Německo do Velké Británie, avšak v Německu byl zadržen policisty a vrácen do České republiky. Cestovní doklad dal převaděči. Žádné kroky k legalizaci pobytu v České republice neučinil, neboť chtěl jet do Velké Británie a přes Českou republiku pouze projížděl. Nemá zde žádné příbuzné ani osobu blízkou, s nikým nesdílí společnou domácnost. Uvedl, že z Iráku odcestoval, protože má rád Evropu a chtěl do Evropy. V Iráku má rodinu (matka, otec, bratr a dvě sestry) se kterou je v pravidelném tel