22 A 64/2024 – Krajský soud v Ostravě

22 A 64/2024- 51 - text  7 22 A 64/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: V. M. státní příslušnost: Ukrajina zastoupený advokátkou Mgr. Bc. Ulyanou Šauerovou sídlem Moravská 854/2, 312 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že žalobci vrátil dne 8. 11. 2024 žádost o poskytnutí dočasné ochrany zaevidovanou pod č. j. OAM-0411765/DO-2024 jako nepřijatelnou takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žádost žalobce o dočasnou ochranu, podanou dne 8. 11. 2024 a zaevidovanou pod č. j. OAM-0411765/DO-2024, vrátil jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobci. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 790 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Bc. Ulyany Šauerové, advokátky se sídlem Moravská 854/2, 312 00 Plzeň. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že zásah ze dne 8. 11. 2024 spočívající v posouzení jeho žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „Lex Ukrajina“), tedy protože získal dočasnou ochranu v jiném členském státě EU, je nezákonný, a domáhá se obnovení stavu před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. K § 5 odst. 2 Lex Ukrajina, který vylučuje soudní přezkum, žalobce uvedl, že je potřeba toto ustanovení neaplikovat pro rozpor právem EU, přičemž odkázala na judikaturu správních soudů. Podstata žalobní argumentace pak spočívala v tom, že § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina je v rozporu se směrnicí Rady 2001/55/ES ze dne 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „Směrnice o dočasné ochraně“, zejm. čl. 28), a s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, (dále jen „Prováděcí rozhodnutí“, zejm. bod 15 preambule), resp. s vyloučeným čl. 11 Směrnice o dočasné ochraně. Jestliže se Česká republika nedohodla s jiným členským státem na jakékoliv úpravě vyloučení čl. 11 Směrnice o dočasné ochraně, znamená to, že je sekundární pohyb, a tím i získání dočasné ochrany v jiném členském státě, povolen a nemůže být vyloučen pouze na základě rozhodnutí jednoho členského státu v národní úpravě. Žalobce dále odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které plyne, že občané Ukrajiny se mohou v průběhu dočasné ochrany v jednom členském státě přemístit do jiného členského státu a tam požádat o vydání pobytového oprávnění, tj. dočasné ochrany. Z toho pak dle žalobce plyne, že zásah spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z důvodu nepřijatelnosti je zásahem nezákonným, a žalobce má nárok na udělení dočasné ochrany v ČR, ačkoliv mu byla v minulosti udělena dočasná ochrana v Rumunsku. 2. Žalovaný konstatoval, že závěr rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. C-753/23 (dále jen „rozsudek Krasiliva“) o tom, že čl. 8 odst. 1 Směrnice o dočasné ochraně musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se osobě požívající dočasné ochrany uvedené v Prováděcím rozhodnutí neudělí povolení k pobytu, pokud již tato osoba požádala o takové povolení v jiném členském státě, ale dosud ho nezískala, nelze vztáhnout na skutkově odlišný případ žalobce, kterému bylo vydáno povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státu, tedy na situaci, na níž dopadá § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina. Z bodu 30 odůvodnění rozsudku Krasiliva žalovaný dovozoval, že při posuzování žádosti jsou relevantní dvě skutečnosti, a to zda již bylo cizinci vydáno jiným členským státem povolení k pobytu ve smyslu čl. 8 odst. 1 Směrnice o dočasné ochraně a zda žadatel spadá do jedné z kategorií uvedených v čl. 2 Prováděcího rozhodnutí. Zjistí-li tedy členský stát posuzující žádost, že žadatel nespadá do žádné z kategorií uvedených v čl. 2 Prováděcího rozhodnutí, není žádost důvodná a nelze mu povolení k pobytu vydat; logicky by pak měl postupovat stejně i v případě, že již jiný členský stát vydal žadateli povolení k pobytu. Dále pak žalovaný doplnil, že pokud některé členské státy vydávají povolení k pobytu cizincům, kteří již předtím získali pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě, jde o jejich vlastní rozhodnutí, k němuž jsou ve smyslu čl. 3 odst. 5 Směrnice o dočasné ochraně oprávněni, ovšem tato jejich aplikační praxe nijak nezavazuje Českou republiku. Žalovaný rovněž nesouhlasil s argumentací v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42 a navrhl soudu, aby Soudnímu dvoru Evropské unie položil předběžnou otázku týkající se souladu ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina s unijním právem. 3. Krajský soud posoudil namítaný nezákonný zásah na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 4. Pro úplnost krajský soud konstatuje stran přípustnosti žaloby, že výluka ze soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina není slučitelná s právem Evropské unie, neboť osobám požívajícím dočasné ochrany nepřípustně odepírá právo na účinný prostředek nápravy před soudem proti postupu členského státu, jímž žádost o udělení povolení k pobytu ve smyslu čl. 8 Směrnice o dočasné ochraně vrací jako nepřijatelnou, a jako takovou ji nelze aplikovat (k podrobnějšímu odůvodnění viz rozsudek Krasiliva). Vrácení žádosti o dočasnou ochranu z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina tedy lze přezkoumat ve správním soudnictví. 5. Pokud jde o skutkový stav, krajský soud soud považuje za nesporné, že žalovaný vrátil dne 8. 11. 2024 žalobci jeho žádost o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelnou, přičemž důvodem vyznačení nepřijatelnosti bylo, že žalobce získal dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie, a to v Rumunsku. Žádný z účastníků dále nesporuje, že žalobce splňuje obecné podmínky pro udělení dočasné ochrany, tj. že je ukrajinským státním příslušníkem, který pobýval na Ukrajině před 24. 2. 2022 a následně po tomto datu z území Ukrajiny vycestoval, stejně jako skutečnost, že žalobce je ke dni rozhodnutí krajského soudu poživatelem dočasné ochrany na území Rumunska. 6. Podle § 82 odst. 1 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 7. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2017, č. j. 4 As 117/2017-46) je ochrana podle § 82 s. ř. s. důvodná tehdy, jsouli zároveň splněny tyto podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). S ohledem na to, že tyto podmínky musí být splněny kumulativně, platí, že není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. 8. Prvním předpokladem věcného projednání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem je posouzení existence zásahu. Krajský soud se ztotožňuje s judikaturou správních soudů, v níž jednoznačně převládá právní názor, že vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelné může představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 odst. 1 s. ř. s., jakož i s argumentací, která k tomuto závěru vedla (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 11 A 80/2022-79, body 37 až 43). Čtvrtá podmínka je tedy splněna. Splněny jsou též podmínky první, druhá a pátá, neboť vrácení žádosti o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelné je zaměřeno přímo proti žalobci, kterému tím nebyla