7 Afs 110/2007 — Nejvyšší správní soud

22 Af 12/2024- 34 - text  9 22 Af 12/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Gbagbos systém a. s. sídlem Dlouhá třída 1161/97, 736 01 Havířov zastoupený advokátem Mgr. Martinem Brudným sídlem Poděbradova 1243/7, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2024 č. j. 5748/24/5200-11433-713211, ve věci daně z příjmů právnických osob takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1.Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2024 č. j. 5748/24/5200-11433-713211, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 16. 5. 2022 č. j. 2513682/22/3210-50525-800740, jímž byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) za zdaňovací období od. 1. 7. 2018 do 30. 6. 2019 (dále jen „zdaňovací období 2018/2019“) ve výši 15 511 790 Kč, zrušena daňová ztráta ve výši 4 462 119 Kč a současně uložena povinnost uhradit penále ve výši 3 146 979 Kč. 2.Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí v části, kterou žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečný platební výměr ve výrocích o stanovení penále ve výši 25 % z částky doměřené daně, tj. 3 102 358 Kč a 1 % z částky zrušené daňové ztráty, tj. 44 621 Kč, tedy celkového penále ve výši 3 143 979 Kč. 3.Ke skutkovým okolnostem žalobce uvedl, že ke dni 27. 3. 2017 evidoval jako dlužník dluh ve výši 86 103 980 Kč vůči společnosti FAU s.r.o. (dále jen „FAU“) z titulu povinnosti zaplacení kupní ceny za dodané pohonné hmoty. Ke stejnému datu žalobce evidoval vůči této společnosti pohledávku ve stejné výši z titulu nároku na náhradu škody způsobené ukončením podnikatelské činnosti společnosti FAU. S ohledem na existenci pohledávky a protipohledávky žalobce oznámil společnosti FAU, resp. jejímu insolvenčnímu správci, jednostranné započtení vzájemných pohledávek a dluhů mezi žalobcem a společností FAU ve smyslu ust. § 1982 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „jednostranné započtení“ nebo „započtení pohledávek“). Žalobce zastával názor, že toto započtení pohledávky proběhlo řádně a v souladu se zákonem. 4.Na základě uvedeného žalobce při sestavování daňového přiznání k DPPO za zdaňovací období 2016/2017 zahrnul výnos ze započtení pohledávek do příjmů a z tohoto příjmu také odvedl daň. Dne 3. 11. 2020 žalobce obdržel předžalobní výzvu insolvenčního správce společnosti FAU, jenž se domáhal úhrady kupní ceny ve výši 86 103 980 Kč z titulu povinnosti zaplacení kupní ceny za dodané pohonné hmoty a namítl neplatnost jednostranného započtení provedeného žalobcem, a to z důvodu neexistence pohledávky žalobce vůči společnosti FAU. 5.Žalobce v návaznosti na uplatnění pohledávky insolvenčním správcem požádal daňového poradce společnost ABC.TAXES, s.r.o. (dále jen „daňový poradce“) o posouzení daňově právních dopadů případné neplatnosti jednostranného započtení pohledávek. Daňový poradce vydal dne 27. 11. 2020 stanovisko, v němž žalobci doporučil podat dodatečné daňové přiznání k DPPO za zdaňovací období 2016/2017, což žalobce učinil dne 22. 12. 2020. Žalobce se vůči správci daně domohl účinnosti tohoto dodatečného daňového přiznání až po extrémně dlouhých procesních peripetiích, včetně využití žalob proti nečinnosti. 6.Správce daně nakonec revidoval své závěry a dne 9. 4. 2024 vydal dodatečný platební výměr, kterým vyhověl dodatečnému daňovému přiznání žalobce ze dne 22. 12. 2020 a výnos ze započtení pohledávek dosud zahrnutý do základu DPPO za zdaňovací období 2016/2017 oddanil. Žalobce se tedy teprve dne 9. 4. 2024 domohl účinnosti dodatečného daňového přiznání ze dne 22. 12. 2020. Vydáním dodatečného platebního výměru ze dne 9. 4. 2020 č. j. 1423828/24/3210-50525-804369 se uzavřela procesní linie dodatečného daňového přiznání k DPPO za zdaňovací období 2016/2017. Paralelně však probíhalo řízení ohledně DPPO za zdaňovací období 2018/2019, v němž správce daně již dne 27. 4. 2021 doručil žalobci výzvu k podání dodatečného daňového přiznání za toto zdaňovací období z důvodu, že započtení pohledávek mezi žalobcem a společností FAU nebylo účinné, a proto nedošlo k zániku dluhu žalobce vůči společnosti FAU ve výši 86 103 980 Kč. Jelikož tento dluh byl více než 30 měsíců po splatnosti, měl žalobce zvýšit svůj výsledek hospodaření za období 2018/2019 o částku odpovídající výši tohoto neuhrazeného dluhu. 7.Žalobce v reakci na výzvu správce daně za zdaňovací období 2018/2019 upozornil na dodatečné daňové přiznání ze dne 22. 12. 2020 za zdaňovací období 2016/2017, jímž se správce daně odmítl zabývat. Současně žalobce poukázal na svou obavu, že postupy správce daně mohou směřovat ke dvojímu zdanění příjmu plynoucího z téže obchodní transakce. Následně správce daně zahájil u žalobce daňovou kontrolu na DPPO za zdaňovací období 2018/2019, v jejímž důsledku byl vydán dodatečný platební výměr ze dne 16. 5. 2022 a následně napadené rozhodnutí. 8.Žalobce dále v žalobě uvedl, že považuje za nepřijatelné, že daňové orgány pro účely doměření DPPO za zdaňovací období 2018/2019 na jedné straně dospěly k závěru o nutnosti doměřit žalobci daňovou povinnost, protože má mít dluh vůči společnosti FAU v důsledku neúčinnosti započtení pohledávek, a současně pro účely snížení DPPO za zdaňovací období 2016/2017 nepřihlédly k podanému dodatečnému daňovému přiznání a fakticky rozhodly tak, že započtení pohledávek je účinné, neboť výnos ze započtení pohledávek má i nadále zůstat v základu daně DPPO za toto zdaňovací období. 9.Do vydání napadeného rozhodnutí správce daně nevydal dodatečný platební výměr, kterým by v souladu s dodatečným daňovým přiznáním potvrdil snížení DPPO za zdaňovací období 2016/2017. K jeho vydání došlo až měsíc po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. 10.Žalobce nesouhlasí s tím, aby došlo k faktickému dvojímu zdanění jedné totožné obchodní transakce a aby jednou bylo započtení pohledávek hodnoceno jako účinné, a v druhém případě jako neúčinné. 11.Daňové orgány po celou dobu doměřovacího řízení, z něhož vzešlo nyní žalobou napadené rozhodnutí, aplikovaly na případ žalobce formalistickou právní konstrukci a striktně odlišovaly právní důvody zdanění na DPPO ve zdaňovací období 2018/2019 a ve zdaňovací období 2016/2017. Průběh řízení a správcem daně zvolené procesní postupy vzbuzují v žalobci dojem, že správce daně směřoval k dosažení faktického dvojího zdanění jedné obchodní operace. Žalobce setrvale finanční orgány upozorňoval, že pokud by správce daně postupoval v souladu se zákonem a před zdaněním dluhu k podanému dodatečnému daňovému přiznání „oddanil“ také výnos ze započtení pohledávek, ušetřil by tak nemalé náklady sobě i žalobci, který musel vynaložit nemalé náklady na to, aby dosáhl účinnosti dodatečných daňových přiznání. Při zákonném vyhodnocení obsahu dodatečného daňového přiznání ze dne 22. 12. 2020 by správce daně vůbec nemusel vést daňovou kontrolu na DPPO, která nakonec vyústila ve vydání žalobou napadeného rozhodnutí. 12.Pokud by správce daně řádně přistoupil k oddanění výnosu ze započtení pohledávek, byl žalobce připraven ke zdanění dluhu, k němuž finanční orgány nyní přistoupily. Žalobou napadené rozhodnutí je výsledkem a důsledkem volby procesních postupů daňových orgánů, které svým faktickým postojem k podanému dodatečnému daňovému přiznání po celou dobu daňové kontroly i řízení o odvolání nutily žalobce k uplatnění obrany i k řízení týkajícímu se zdanění dluhu, neboť po celou tuto dobu žalobce neměl právní jistotu, že se reálně domůže oddanění výnosů ze započtení pohledávek. 13.V procesní i věcné rovině považuje žalobce za nespravedlivé a rozporné se zásadou přiměřenosti, aby mu daňové orgány uložily povinnost uhradit penále při doměření DPPO, jestliže tuto procesní situaci samy zapříčinily. Byl to správce daně a následně žalovaný, kdo vedl nesmyslné doměřovací řízení, přestože žalobce setrvale projevoval vůli plnit zákonem stanovené daňové povinnosti. 14.Žalobce nezamýšlel podáním dodatečného daňové přiznání na DPPO za zdaňovací období 2016/2017 ze dne 22. 12. 2020 vyhýbat se zdanění neuhrazeného dluhu vůči společnosti FAU v rámci DPPO za zdaňovací období 2018/2019. Naopak si byl vědom toho, že mu může vzniknout daňová povinnost na DPPO za období 2018/2019 a byl připraven na tuto skutečnost reagovat. Pokud by správce daně řádně a včas uznal dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období 2016/2017, žalobce by obratem mohl vyhovět výzvě ze dne 27. 4. 2021 k podání dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období 2018/2019, toto podat a přistoupit ke zdanění dluhu, tj. ke zvýšení výsledku hospodaření za zdaňovací období 2018/2019 o částku odpovídajíc