22 Af 17/2022 – Krajský soud v Ostravě

22 Af 17/2022- 105 - text  8 22 Af 17/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: OK STAVOFINAL Morava s.r.o. sídlem Na Michalůvce 1326/10, 735 64 Havířov zastoupený BD Consult, s.r.o. sídlem Jeseniova 1196/52, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2022 č. j. 8087/22/5200-11434-707700, ve věci daně z příjmů právnických osob takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 5. 2022 domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 12. 2015 č.j. 3261080/15/3210-52521-800380 ve věci daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011 a rozhodnutí správce daně ze dne 29.7. 2016 č.j. 2638809/16/3210-52521-800380 ve věci daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012. 2. Žalobce nesouhlasil s tím, že mu nebyly uznány některé vynaložené náklady. V roce 2011 se jednalo o stavební zakázky školicí středisko Tempo, revitalizace centra Neveklova, regenerace panelového sídliště v Bílovci a regenerace panelového sídliště v Rychvaldu. V roce 2012 se jednalo o stavební zakázky úprava chodníků v Havířově, regenerace panelového sídliště v Bílovci, domov důchodců Frenštát pod Radhoštěm, a o 3 případy nákupu materiálu. Žalobce měl za to, že prokázal vynaložení veškerých nákladů, nesouhlasil s tím, jak správce daně hodnotil důkazy (především výpovědi svědků) a namítl také, že mu měly být uznány alespoň tzv. esenciální náklady. Konkretizaci jednotlivých námitek se soud bude věnovat níže. 3. Žalovaný ve vyjádření zopakoval stěžejní argumentaci z napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. 4. Krajský soud rozhodl o věci rozsudkem ze dne 8. 8. 2019 č. j. 22 Af 107/2017-55, jenž byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 16. 4. 2020 č. j. 1 Afs 376/2019-38, neboť krajský soud nesprávně vyhodnotil otázku uplynutí lhůty ke stanovení daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011. Poté krajský soud rozhodl o věci rozsudkem ze dne 2. 7. 2020 č. j. 22 Af 107/2017-70, kdy zrušil rozhodnutí žalovaného s tím, že shledal procesní pochybení týkající se výslechu svědků S., S. a Z. Po doplnění odvolacího řízení žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím dne 10. 3. 2022. Krajský soud poté zamítl žalobu rozsudkem ze dne 31. 3. 2023 č. j. 22 Af 17/2022-60, jenž byl zrušen rozsudkem NSS ze dne 24. 10. 2024 č. j. 8 Afs 273/2023-52. 5. Krajský soud, vázán právním názorem NSS, přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že u žalobce byla dne 5. 5. 2014 zahájena daňová kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2011 a 2012. Protokolem ze dne 19. 11. 2014 byl žalobce seznámen s pochybnostmi správce daně ohledně oprávněnosti uplatněných částek jako daňově účinných nákladů (41 stran textu, vždy s konkrétním soupisem toho, co žalobce předložil ke konkrétní zakázce, vždy s konkrétními pochybnostmi k jednotlivým zakázkám) a vyzván k odstranění pochybností. Žalobce v průběhu řízení navrhoval výslechy svědků (k tomu níže). Úředním záznamem z 21. 8. 2015 byl žalobce seznámen s výsledky kontrolního zjištění (82 stran textu, s podrobným rozborem u každé zakázky, včetně konkrétního odůvodnění neuznání jednotlivých nákladů), následovala zpráva o kontrole (projednána 15. 12. 2015) a dodatečné platební výměry z 16. 12. 2015. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul pochybnosti správce daně v bodech 41 a 42. 7. K otázce, zda správce daně relevantně zpochybnil žalobcem předložené doklady a písemnosti, krajský soud na základě výše uvedeného zjištění ze správních spisů uvádí, že správce daně v daném případě nepominul předložené listinné důkazy, naopak s nimi pečlivě a konkrétně pracoval. Soud zdůrazňuje, že žalobcova tvrzení v žalobě jsou v tomto směru velmi obecná, prakticky pouze vyjmenoval seznam listin, které předložil k dané zakázce, a tvrdil, že správní orgány neuznaly jeho důkazy a tím porušily § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), případně, že žalobce dostatečně unesl důkazní břemeno. Žalobce nijak neargumentoval proti konkrétním skutečnostem uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí (bod 42), s výjimkou námitky u zakázky Tempo, kde uvedl, že měsíční odstup fakturace nepředstavuje důvod k pochybnostem o uskutečnění zakázky. K tomu soud uvádí, že u této zakázky spočívaly pochybnosti správce daně v tom, že žalobce u ní vykázal výdaje na nákup dlažby, obrubníků a strusky od jiných dodavatelů, přitom deklarovaný dodavatel prací F. O. uvedl, že zde použil svůj materiál (viz protokol z 19. 11. 2014). V úředním záznamu z 21. 8. 2015 a shodně ve zprávě o daňové kontrole poukazoval správce daně na rozdíly v množství položené dlažby podle faktury od dodavatele O. na rozdíl od faktury, kterou předložil žalobce svému odběrateli, a dále na to, že F. O. si k této zakázce nepamatoval nic. Správce daně poukázal také na to, že žalobce účtoval svému odběrateli již 1. 3. 2011, kdežto F. O. žalobci vyúčtoval větší rozsah prací až 1. 4. 2011. Podle názoru krajského soudu tedy žalobcem namítané časové hledisko u dané zakázky bylo pouze jednou z dílčích pochybností správce daně, nikoli pochybností jedinou ani pochybností nejdůležitější. Soud má na základě zjištění z obsahu správních spisů za to, že správce daně prokázal, že o souladu žalobcova účetnictví se skutečností existovaly vážné a důvodné pochyby. Správce daně označil konkrétní skutečnosti, kvůli nimž hodnotil předložené evidence jako neprůkazné, relevantně zpochybnil žalobcem předložené písemnosti, pracoval se vším, vyhodnocoval konkrétně, a to jednotlivě i v souhrnu, takže důkazní břemeno přešlo zpět na žalobce. 8. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobce vyvrátil pochybnosti správce daně jinými důkazy. 9. Pokud jde o zakázku školící středisko Tempo, žalobce namítl, že výpověď deklarovaného dodavatele F. O. nebyla účelová, svědek potvrdil uskutečnění zdanitelných plnění. Případné nesrovnalosti lze přičítat časovému odstupu výpovědi od plnění. Není povinností žalobce zkoumat, zda si dodavatel na realizaci zakázky pro žalobce najme další subdodavatele. K výpovědi Ing. P. S. žalobce namítl, že svědek potvrdil žalobce jako svého dodavatele, potvrdil účast osob romského původu, včetně osoby, která měla křestní jméno F. Žalobce označil výslech tohoto svědka za formální a zdůraznil, že žalovaný odmítl žalobcův požadavek na konfrontaci tohoto svědka s F. O. 10. Z obsahu správních spisů soud zjistil k zakázce školící středisko Tempo, že deklarovaný dodavatel F. O. vypověděl v roce 2014, že měl mraky zakázek, myslí, že to bylo v Ostravě-Zábřehu, neprováděl všechny zakázky se svými lidmi, měl subdodávky. Vystavil tisíce faktur. Neví, kolik pracovníků pracovalo na této zakázce, 4-5, nemá žádné zaměstnance, vždy si najímá firmy. Nemůže nikoho jmenovat. Materiál byl jeho. Vůbec si nepamatuje období, ve kterém byla tato zakázka. Dne 10. 1. 2020 byl vyslechnut Ing. P. S., vedoucí výroby žalobcova odběratele. Svědek potvrdil, že žalobce byl jedním z dodavatelů, prováděly se zemní práce, zpevněné plochy, práce provádělo více lidí, svědek nedokáže posoudit, zda šlo o zaměstnance žalobce či subdodavatele. Svědek k dotazu správce daně několikrát zopakoval, že nezná firmu F. O. Svědek uvedl, že práce byly prováděny občany romského původu, jejich jména neznal. Poté kladl dotazy svědkovi zástupce žalobce. Otázka: Znáte alespoň křestní jména osob, které vykonávaly práce žalobce a se kterými jste se na zakázce setkal? Odpověď: Vzpomínám si např. na jména L. a Z. Všechna jména si nevybavuji. Otázka: Byl tedy (podtržení doplněno soudem) mezi výše uvedenými i nějaký F.? Odpověď: Ano, i takové jméno se na stavbě vyskytovalo. Otázka: Přestože od zakázky uběhlo již hodně času, pokud byste osobu, kterou jste označil jako F. (podtržení doplněno soudem) viděl při osobní konfrontaci, či alespoň na fotografii, myslíte si, že byste ji byl schopen identifikovat i s takovým časovým odstupem? Odpověď: Při osobní konfrontaci předpokládám, že ano. Při předložení fotografie z doby realizace stavby předpokládám, že ano. 11. Krajský soud považuje za podstatné, že výpověď deklarovaného dodavatele k zakázce školicí středisko Tempo byla naprosto obecná, svědek O. víceméně popsal svou obvyklou praxi, místo tipoval, konk