25 Af 23/2024 – Krajský soud v Ostravě

25 Af 23/2024- 50 - text  6 25 Af 23/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: JMB-STEEL s. r. o. sídlem Zámecké nám. 42, 738 01 Frýdek – Místek, zastoupen JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 702 00 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2024, č. j. 2661969/24/3207-51521-802655, ve věci vyrozumění o předpisu úroků z prodlení s úhradou doměřené DPPO, a č. j. 2662119/24/3207-51522-801133, ve věci vyrozumění o předpisu úroků z prodlení s úhradou doměřené DPH, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní námitky: 1. Žalobce tvrdí ve věci úroku z prodlení z doměřené daně z příjmů právnických osob a daně z přidané hodnoty porušení zákazu dvojího trestání, neodůvodněně odlišný postup žalovaného s ohledem na zrušenou povinnost zaplatit penále a protiústavní výši úroku z prodlení. 2. Žalobci byla třemi dodatečnými platebními výměry doměřena daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2011, 2012 a 2013 a dvaceti jedna dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty za jednotlivé měsíce od ledna 2011 do září 2012. Dodatečně doměřená daň z příjmů právnických osob a doměřená daň z přidané hodnoty byly zaplaceny 13. 12. 2023. Dodatečné platební výměry ukládaly žalobci rovněž povinnost hradit penále, avšak Odvolací finanční ředitelství tuto povinnost žalobce zrušilo. 3. Po uhrazením uvedených doměrků správce daně dne 10. 1. 2024 a 15. 1. 2024 vyrozuměl žalobce o předepsání úroků z prodlení. Dne 12. 2. 2024 žalobce podal proti vyrozumění námitky, zvlášť ve vztahu k DPPO a zvlášť k DPH, argumentačně shodné; argumentoval sankční povahou úroků z prodlení a neadekvátností úrokové sazby. O námitkách rozhodl žalovaný nyní napadenými rozhodnutími dne 27. 2. 2024 tak, že je zamítl. 4. Žalobce v žalobě vznesl dva okruhy žalobních námitek. V prvním z nich poukázal na to, že pokud podle Odvolacího finančního ředitelství zásada zákazu dvojího trestání brání předepsání penále, když žalobce byl za předmětná zdaňovací období trestně odsouzen a bez trestního rozsudku by nedošlo k prolomení prekluzivní lhůty a doměření daně, žalovaný nyní nepředestřel žádnou úvahu, proč stejný důvodu nebrání vzniku úroku z prodlení, které je rovněž příslušenstvím daně. Předepsání úroku z prodlení je rovněž proti úvaze Odvolacího finančního ředitelství, že trestní odsouzení prolomilo prekluzivní lhůtu pouze pro jistinu, nikoliv pro příslušenství daně. 5. Druhou žalobní námitkou žalobce rozporoval výši úroku z prodlení. Navýšení o 14 procent nad reposazbu je protiústavní, protože neodpovídá v dané době ceně peněz, a to zejména srovnáním se státními dluhopisy, ale i žalovaným užitými bankovními úvěry (komerčními), které byly trojnásobně nižší (cca 5 %). Žalovaný učiněný výpočet 7,25 % z důvodu časového pětiletého omezení úročení je ryze fiktivní. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že úroky z prodlení nejsou trestem. Dále poukázal na vázanost zákonem a nemožnost posuzovat protiústavnost úpravy úroků z prodlení, která je komplexní a výklad nevyžadující. Posouzení krajským soudem: 7. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 8. Mezi účastníky není sporná skutková stránka věci, jak byla stručně shrnuta výše, ale zákonnost postupu žalovaného při předepsání úroku z prodlení. 9. K prvnímu okruhu žalobních námitek krajský soud nejprve ověřil, že žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil rozdíl v náhledu na penále a úrokem z prodlení. Zdůraznil, že Odvolací finanční ředitelství vyloučilo povinnost žalobce hradit penále z důvodu jeho sankční povahy. Úrok z prodlení však sankční charakter nemá a jeho předepsáním nedojde k porušení zásady zákazu dvojího trestání (odstavce 15 a 21-26 napadeného rozhodnutí ve vztahu k DPPO a odstavce 13 a 19-24 napadeného rozhodnutí ve vztahu k DPH). Námitka nevysvětlení rozdílného přístupu k penále a úroku z prodlení proto není důvodná. 10. Žalobce v žalobě zopakoval svůj názor, že úrok z prodlení je paušalizovaná újma vzniklá neplněním daňových povinností, stejně jako penále, a nelze jej stanovit, protože k odčinění protiprávního jednání žalobce došlo jeho trestním odsouzením a uhrazením jistiny daně (bod 4.5. žaloby). Žalobce nijak nereagoval na argumentaci žalovaného v obou napadených rozhodnutí, že penále má sankční povahu, úroková sazba však nikoliv, a proto trestněprávní odsouzení žalobce nebrání předepsání úroku z prodlení, kterou žalovaný podpořil odkazem na judikaturu správních soudů, konkrétně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2023, č. j. 3 Afs 138/2022-50 a ze dne 2. 6. 2016, č. j. 7 Afs 77/2014-76. 11. Krajský soud zdůrazňuje, že obsah a kvalita žaloby předurčuje podobu rozhodnutí soudu, protože míra podrobnosti odezvy soudu je závislá na tom, jak detailně své námitky žalobce v žalobě formuluje. Omezí-li se žalobce na pouhá obecná konstatování a nereaguje – li na propracovanou argumentaci v napadeném rozhodnutí, nemůže ani soud reagovat jinak než srovnatelně obecně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 9. 2018, č. j. 8 Afs 170/2018 – 36, bod 20). Pokud žalobce nepředložil konkrétní konkurující argumentaci zpochybňující správnost závěrů žalovaného, nemá soud, k čemu by se nyní vyjádřil, neboť až žalobní argumentace, nikoliv argumentace vypořádaná napadeným rozhodnutím, je předmětem soudního přezkumu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005-74, ze dne 29. 2. 2008, č. j. 8 Afs 98/2007-73, a ze dne 9. 7. 2019, č. j. 7 Afs 161/2018-28, bod 13). 12. Krajský soud se ztotožňuje s tím, že předepsání úroku z prodlení nebrání trestněprávní odsouzení žalobce, protože úrok z prodlení nemá sankční povahu a je naopak paušalizovanou náhradou újmy. 13. Úrok z prodlení upravovalo v relevantní době od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2020, kdy úroky z prodlení přirůstaly, ustanovení § 252 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, jehož první odstavec byl po celou tuto dobu nezměněn a zněl: daňový subjekt je v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. 14. Postupně se měnil druhý odstavec, který do 31. 12. 2014 zněl: daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti. 15. Do 31. 12. 2020 byla z druhého odstavce vypuštěna věta omezující úročení na 5 let, jinak zůstala úprava stejná: Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti. 16. Tuto úpravu posuzoval Nejvyšší správní soud v žalovaným citovaném rozsudku č. j. 3 Afs 138/2022-50 tak, že úrok z prodlení nemá charakter sankce a neplní odstrašující úlohu, tj. nesměřuje k odvrácení recidivy, naopak má povahu ekonomické náhrady za nedoplatky peněžních prostředků na daních, které musí veřejné rozpočty získávat z jiných zdrojů (viz odstavce 25 až 28 cit. rozsudku). Tímto závěrem třetí senát Nejvyššího správního soudu navázal na konstantní závěry správních soudů k této otázce, které vycházejí z posouzení rozšířeného senátu NSS vyjádřeném v usnesení č. j. 4 Afs 210/2014-57, v němž rozšířený senát vymezil rozdíly mezi penále a úrokem z prodlení na podkladě tehdy platného zákona o správě daní a poplatků. Charakteristické znaky penále a úroku z prodlení převzal daňový řád (§ 251 a § 252) a závěry rozšířeného senátu jsou tedy plně použitelné dodnes. Rozšířený senát dovodil, že daňové penále má povahu platebního deliktu, tedy t