25 Af 29/2024 – Krajský soud v Ostravě

25 Af 29/2024- 71 - text  6 25 Af 29/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobkyně: 3E PROJEKT, a. s. sídlem Mjr. Nováka 1490/14, 700 30 Ostrava-Hrabůvka zastoupen daňovým poradcem Ernst&Young, s. r. o. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2020, č. j. 23858/24/5200-11432-713412, ve věci daně z příjmů právnických osob, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V předmětné věci je mezi účastníky spor o daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2014. Žalobkyně v kontrolovaném období zaúčtovala 4 faktury od dodavatele Praha Production servis s.r.o. (dále jen „PPS“) v celkové výši 12 000 Kč. PPS měla poskytnout ve prospěch žalobkyně reklamní spoty propagující síť restaurací Šatlava a zajistit jejich odvysílání v pořadech ČTSport a ČT2. Celková cena popsaných služeb byla 12 000 000 Kč. Z této částky nebyla částka 1 200 000 Kč osvědčena jako daňově uznatelný náklad, protože spoty odpovídající této částce nebyly vůbec odvysílány. Tato část není mezi účastníky sporná. U nákladů spojených se spoty, jejíž odvysílání bylo prokázáno (šlo o částku v celkové výši 10 800 000 Kč) vyhodnotil správce daně tyto jako daňově účinné a dále se zabýval tím, zda byl vytvořen právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty, a pokud ano, jak se sjednaná cena liší od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Po proběhlé kontrole pak správce daně doměřil daň, neboť seznal značný rozpor mezi cenou obvyklou a cenou, ve které žalobkyně reklamní služby pořídila. Tento rozdíl se žalobkyni nepodařilo uspokojivě vysvětlit. 2. Proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmu právnických osob ze dne 13. 5. 2019 podala žalobkyně odvolání. O tomto odvolání žalovaný rozhodl v dne 6. 5. 2020 tak, že dodatečný platební výměr ze dne 13. 5. 2019 změnil. Ztotožnil se se závěry správce daně v tom, že žalobkyně vytvořila se společností PPS jinak spojené osoby ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona o daních z příjmů právnických osob. Neztotožnil se však s určením ceny obvyklé, kterou zvýšil z částky 675 000 Kč zjištěnou správcem daně na 767 200 Kč. 3. Proti tomuto prvním rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který o ní rozhodl dne 13. října 2021 rozsudkem č. j. 25 Af 95/2020-37. První rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2020 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nepřisvědčil námitkám žalobkyně ohledně závěrů o tom, že žalobkyně vytvořila se společnosti PPS jinak spojenou osobou ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona o daních z příjmů. Za důvodnou však považoval žalobní námitku ohledně výše ceny, která by byla sjednána za srovnatelných podmínek mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích. Tato cena obvyklá byla zjištěna nesprávně, neboť žalovaný nezohlednil další úkony společnosti PPS spočívající v samotném zprostředkování reklamy. Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud tento rozsudek krajského soudu potvrdil dne 15. září 2023 rozsudkem č. j. 7 Afs 364/2021-30, když přisvědčil názoru krajského soudu, že nezohlednění samotného zprostředkovávání reklamy vedlo k nesprávnému závěru o obvyklé ceně, která by byla dosažena mezi nespojenými osobami v běžných obchodních podmínkách. 4. Žalovaný v dalším řízení oslovil reklamní agentury, se kterými měla Česká televize uzavřen smluvní vztah za účelem odvysílání reklamních obrazových spotů. Tyto společnosti vyzval ke sdělení výše marže reklamních a mediálních služeb, která se promítla do konečné ceny reklamních plnění fakturovaných v roce 2014 zákazníkům dané společnosti. Tímto způsobem zjistil marži v rozmezí 0-39 %. O marži 39 % navýšil zjištěnou cenu reklamního spotu. Vyzval žalobkyni k vysvětlení rozdílu mezi takto stanovenou cenou a cenou sjednanou, který žalobkyně uspokojivě nevysvětlila. Žalovaný proto změnil napadený dodatečný platební výměr a žalobkyni doměřil daň s tím, že výši nákladů upravil podle nově zjištěné ceny obvyklé. 5. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala nynější žalobu. Napadla oba závěry žalovaného. Nesouhlasila s tím, aby se společností PPS byla považována za jinak spojenou osobu ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona o daních z příjmů, tedy že obchodní vztah PPS byl vytvořen převážně za účelem snížení základu daně. Rozporovala jednotlivé skutečnosti, na kterých žalovaný svůj závěr vystavěl. Konstatovala, že podle judikatury správních soudů i podle prvního rozsudku krajského soudu v této věci nepostačí zjištění nepřiměřeného navýšení ceny, ale je nutno, aby cena byla posuzována podle skutkových okolností při uzavírání reklamní smlouvy. Žalovanému vytkla, že tyto okolnosti hodnotil optikou zpětného pohledu. Na zjištěných skutečnostech nebylo v době uzavření smlouvy nic neobvyklého. Co se týče zjištění ceny mezi nespojenými osobami sporovala položenou otázku. Podle názoru žalobkyně cena byla zjištěna v rozporu s požadavky uvedenými krajským soudem v prvním rozsudku a Nejvyšším správním soudem v kasačním rozsudku. 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a odkázal na napadené rozhodnutí. 7. U jednání oba účastníci na svých stanoviscích setrvali. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný zohlednil hrubou, nikoliv čistou výši marže, když však v hrubé marži nejsou vidět náklady na agenturu. Zjištění ze správního spisu 8. Ze správního spisu krajský soud zjistil tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Žalovaný se po zrušujícím rozsudku krajského soudu obrátil na Českou televizi s výzvou k poskytnutí seznamu reklamních agentur, s nimiž uzavřela v roce 2014 smluvní vztah za účelem odvysílání reklamních obrazových spotů, a kopie těchto smluv. 9. Česká televize výzvě vyhověla. Žalovaný se obrátil na ty subjekty, které poskytovaly obdobné služby, jaké měla dle příslušné smluvní dokumentace zajišťovat PPS pro žalobkyni. Odpovědělo celkem 7 subjektů, z jejichž sdělení vyplynula marže 0-39 %. Žalovaný o 39 % marži navýšil již zjištěnou cenu reklamního spotu. Výsledná cena se tak skládá z ceníkové ceny České televize (660 000 Kč), ceny výroby dvou sponzorských vzkazů (107 200 Kč) a 39% procentní marže jako obvyklé marže reklamní společnosti. 10. Žalovaný vyzval žalobkyni k doložení a prokázání zjištěného rozdílu mezi jí uplatněných cenách, které jsou cenami mezi spojenými osobami, a jím zjištěnou obvyklou, který činí 9 542 295 Kč (výše uplatněných nákladů žalobkyni činí 10 800 000 Kč, zjištěná preferenční cenách za poskytnutí reklamy činí 1 257 705 Kč). Žalobkyně však rozdíl činí uspokojivě nedoložila. Žalovaný proto rozhodl v nyní napadeným rozhodnutím. Vypořádání námitek Jinak spojené osoby 11. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by se společností PPS vytvořila vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona o daních z příjmů. Shodnou námitku žalobkyně uplatnila již v žalobě, o kterém rozhodl krajský soud předchozím rozsudkem č. j. 25 Af 95/2020-37. Tehdy ji neshledal důvodnou. Konkrétně uvedl (odst. 10 - 11 cit. rozsudku): „Jak zdejší soud v napadeném rozhodnutí zjistil, správce daně identifikoval řadu skutečností, které ve svém souhrnu svědčí pro závěr, že žalobce se společností PPS vytvořil právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Žalovaný doslovně uvedl (je citováno toliko v rozsahu podezřelých okolností, které žalobce nečiní spornými – pozn. soudu): [v] době podpisu první smlouvy o reklamě nebyl v obchodním rejstříku PPS zapsán jednatel (…) daňový subjekt tak nemohl z obchodního rejstříku zjistit, kdo je skutečně oprávněn za PPS jednat. (…) Daňový subjekt jednal pouze s paní Snášelovou, která vystupovala jako produkční a své oprávnění jednat za PPS prokázala pouze vizitkou. (…) Splatnost faktur byla nastavena před skutečným datem odvysílání reklamy (…) kontrola skutečného plnění nebyla ze strany daňového subjektu prováděna důsledně, daňový subjekt uhradil i spoty, které nebyly odvysílány. (…) Daňový subjekt si nezjišťoval cenu vysílání reklamních spotů přímo u České televize ani neoslovil jiné možné dodavatele (…). Ceníkovou cenu za vysílání reklamních spotů přitom mohl daňový subjekt ověřit jak nahlédnutím na webové stránky České televize, tak dotazem u České televize. (…) Náklady na předmětnou reklamu tvořily téměř 19 % z (…) výnosů (z hostinské činnosti žalobce – pozn. soudu). S ohledem na výše citované závěry Nejvyššího správního soudu zdejší soud přikládá váhu zejména tomu, že cena za spot byla přibližně třináctkrát vyšší než dle ceníku České televize, který je (a i v předmětné době byl) veřejně přístupnou infor