8 Afs 80/2021 — Nejvyšší správní soud

25 Af 6/2024- 108 - text  16 25 Af 6/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: LAKUM - AP, a.s. sídlem Ostravská 384, Frýdlant, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí zastoupená advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2023, č. j. 39213/23/5300-22441-711776, ve věci daně z přidané hodnoty takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2023, č. j. 39213/23/5300-22441-711776 (dále „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a byly potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj za zdaňovací období červenec 2014, říjen 2014, květen 2015, červenec 2015 až prosinec 2015. Důvod doměření daně se ve všech zdanitelných plněních týkal nárokovaného odpočtu v souvislosti s přijetím reklamních a propagačních služeb od společnosti TONDINO SE (dále jen „TONDINO“), které bylo realizováno na fotbalových stadionech v Olomouci a Uherském Hradišti. Žalovaný odepřel uplatněný odpočet z důvodu zasažení transakcí podvodem na DPH. Shrnutí žaloby a žalobní body 2. Žalobkyně v rámci žaloby vymezila 3 okruhy žalobních bodů, které kopírují tříkrokový test založený na judikatuře SDEU a NSS. Žalobkyně namítala, že jednak nebyl zjištěn a prokázán podvod na DPH, dále že nebyly prokázány objektivní okolnosti svědčící o vědomosti žalobkyně o podvodu. V neposlední řadě žalobkyně, že přijala veškerá opatření, které mohla přijmout pro předejití účasti na podvodu. 3. Žalobkyně k existenci daňové ztráty, coby prvního kroku, namítla, že podle popisu žalovaného učiněného v napadeném došlo k neodvedení daně rozhodnutí toliko u společností EDECO s.r.o. (dále „EDECO“) a EDEMOST s.r.o. (dále „EDEMOST“), když svou daňovou povinnost měly uměle snížit uplatněním odpočtu DPH na vstupu, na který neměly mít nárok. 4. Podle žalobkyně však závěr o fiktivních vstupech na straně společností EDECO a EDEMOST postrádá u napadeného rozhodnutí důkazní oporu. Závěr žalovaného o tom, že reklamní služby fakturované ze strany společnosti GARDIAN INVESTMENT s.r.o. (dále „GARDIAN“) společnostem EDECO a EDEMOST nebyly realizovány, nebyl v daňovém řízení prokázán, resp. poklady k této otázce jsou nesouladné. Žalovaný totiž svůj názor opřel pouze na základě obecně formulovaného předmětu plnění na daňovém dokladu vystaveném společností GARDIAN ve spojení s absencí smluvní dokumentace mezi GARDIAN a fotbalovými kluby, absencí přijetí reklamních služeb na vstupu, absenci zázemí a podnikatelského oprávnění k poskytování reklamních služeb. Stejně tak žalovaný vytkl, že společnosti EDECO a EDEMOST nepředložily k daňovým dokladům od společnosti GARDIAN žádné důkazní prostředky. Žalobkyně takovému přístupu vytkla, že z ryze obecného popisu předmětu plnění nelze činit kategorické závěry. Nabídla svou hypotézu, že plnění mohlo spočívat např. ve zprostředkování obchodu, případně jiné doprovodné činnosti. Žalobkyně nemohla a nemá žádnou důkazní povinnost k tomuto plnění a nedostatky ve zjištěních nelze klást k její tíži. Naopak bylo prokázáno, že společnost GARDIAN přiznala daň z deklarovaného plnění, což žalovaný upozadil. Přijetí plnění od GARDIAN společnosti EDECO a EDEMOST nepopřely, pouze nedoložily žádné doklady a daňovou evidenci. Jestliže společnost GARDIAN přiznala daň na výstupu, nemohlo uplatněním odpočtů daně na vstupu u EDECO a EDEMOST dojít k narušení neutrality daně. Samotné nezaplacení daně podvodem není, neboť takovým jednáním nebylo získáno žádné zvýhodnění. Závěry žalovaného o chybějící dani u EDECO a EDEMOST nemohou za tohoto skutkového stavu obstát. 5. Dále žalobkyně namítala, že u společnosti TONDINO nebyla prokázána žádná chybějící daň, resp. narušení neutrality DPH. Společnosti TONDINO byla doměřena daň z titulu neunesení důkazního břemene a neprokázání splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet z přijatého reklamního plnění od EDECO a EDEMOST, když tato společnost neposkytla správci daně potřebnou součinnost. Podle žalobkyně, pokud bylo v jejím daňovém řízení prokázáno, že k realizaci plnění došlo, je neudržitelný závěr žalovaného o narušení neutrality DPH u společnosti TONDINO. Jestliže bylo v daňovém řízení prokázáno, že se reklamní plnění uskutečnilo a společnosti EDECO a EDEMOST daň na výstupu přiznaly, nemohlo uplatněním nároku společnosti TONDINO dojít k narušení neutrality DPH. 6. Dále žalobkyně namítá, že identifikace podvodu na DPH, jak je popsána žalovaným, je nesprávná, neboť opomíjí třetí podmínku – získání zvýhodnění rozporného s účelem šesté směrnice. Neoprávněné zvýhodnění u žalobkyně nebylo prokázáno. Nebyly prokázány žádné vazby na společnosti, u nichž žalovaný dovodil podvodné jednání. Zcela pak absentuje důkaz k tvrzení žalovaného, že se žalobkyni měly peníze vracet. Prostý odkaz na nekonkrétní závěry z trestního řízení nemůže jako důkaz obstát. Žalovaný pak neuvádí jediný důkazní prostředek z trestního řízení, který má o vracení finančních prostředků hovořit, natož aby jej v řízení provedl jako důkaz. Jediné nezákonné zvýhodnění však může spočívat nanejvýš v neoprávněném snížení daňové povinnosti společností EDECO a EDEMOST. 7. Podle žalobkyně pak žalovaný nesprávně zaměňuje její účast v dodavatelském řetězci s účastí žalobkyně na podvodu. Z uskutečnění plnění mezi TONDINO a žalobkyní nikdo nečerpal neoprávněnou výhodu. Žalobkyně apelovala na to, že při transakci mezi ní a TONDINO plnění pozbylo stigma údajného podvodu, pokud jím zasaženo bylo. Odkázala se přitom na judikaturu SDEU, např. C-354/03 (Optigen) nebo C-355/03 (Fulcrum Electronics), ve kterých soudní dvůr vyslovil, že nárok na odpočet nemůže být dotčen skutečností, že v řetězci dodávek je jiná předchozí nebo následná transakce zatížena daňovým podvodem, o němž plátce neví nebo nemůže vědět. 8. V napadeném rozhodnutí absentuje důkaz o jakémkoliv nestandardním propojení mezi ní a ostatními články řetězce, které se měly podvodu dopustit, který by svědčil o její vědomé účasti. Jediná identifikovaná vazba byla mezi žalobkyní a jejím dodavatelem, ta však byla zcela standardním obchodním vztahem. U dodavatele nenalezl žalovaný vyjma nedostatečné spolupráce v daňovém řízení podezřelou okolnost, která by měla značit zapojení této společnosti do podvodu. To podle žalobkyně žalovaný vykryl nálepkou „buffer“. Stejně pravděpodobnou variantou ovšem podle žalobkyně je, že TONDINO do žádného podvodu zapojena nebyla, nebo o tom ani vědět nemusela. Její funkcí mohlo být jen uhrazení ceny reklamního plnění spolu s daní společnostem EDECO a EDEMOST, které tuto daň údajně státu neodvedly, když ji eliminovaly vysokými nároky na odpočet z fiktivních plnění na vstupu. 9. Podvod nastíněný žalovaným by se stal i bez zapojení žalobkyně do řetězce, která byla pouze konečným odběratelem reklamního plnění. Subdodavatelé mohli plnění prodat jakémukoliv zájemci o reklamu na stadionu. Ostatně v daňovém i trestním řízení byly zjištěny desítky odběratelů reklamy předmětné reklamní agentury. Pouhá účast žalobkyně v řetězci automaticky neznamená, že se jedná o vědomě zapojeného spolupachatele podvodu. 10. Žalobkyně dále namítala, že správce daně nedostatečně zjistil skutkový stav, když na podkladě nesprávného hodnocení důkazních prostředků a při opomenutí žalobkyní navrhovaných důkazních prostředků učinil nesprávné a neúplné závěry zejména ohledně výše ceny reklamy. A to z důvodu, že odmítl zjišťovat interval obvyklé ceny za situace, kdy hodlal prokazovat její nepřiměřenost. Žalovaný se mýlí, pokud s odkazem na judikaturu NSS dovodil, že není povinností daňových orgánů stanovení ceny obvyklé. Stejně tak žalovaný pochybil tím, že nezajistil dostatečný počet srovnávacích vzorků. Zjištění ceny za srovnatelnou reklamu bylo učiněno na základě pouhých 6 smluv o reklamě ve vztahu klubu 1. FC Slovácko a tří smluv o reklamě ve vztahu k Sigmě Olomouc, uzavřených přímo mezi fotbalovým klubem a zájemcem o reklamu. Mgr. R. ve své výpovědi pak uvedl, že SK Sigma Olomouc měla ke konci jeho působení v klubu přes 150 reklamních partnerů za sezonu. Za dané situace tak nelze konstatovat dostatečně spolehlivé a objektivní zjištění cen za srovnatelné reklamní plnění. Žalovaný neobjasnil rozdílnost referenčních cen u jednotlivých klubů. Žalovanému rovněž vytkla, že odmítl použít ceny zjištěné ze smluv o reklamě mezi kluby a v žalobě vyjmenovanými partnery (např. adidas ČR, s.r.o., GEMO OLOMOUC, spol. s r.o.), jakož i mezi klubem FC Baník Ostrava a jeho partnery (např. INTOZA s.r.o., Ferona, a.s., ad.). To vše se zcela nedostačujícím odkazem na odlišný rozsah plnění, odlišné období a v případě smlu