2 As 46/2005 — Nejvyšší správní soud

61 A 1/2025- 32 - text  8 61 A 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobce: Mgr. J. K., LL.M. zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Hölblingem sídlem Zámecké náměstí 24, 738 01 Frýdek-Místek proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2024 č. j. MSK 133205/2024 ve věci přestupku takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 21. 11. 2024 č. j. MSK 133205/2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 140 Kč Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta Mgr. Jiřího Hölblinga, sídlem Zámecké náměstí 24, 738 01 Frýdek - Místek. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou doručenou krajskému soudu dne 24. 1. 2025 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2024 č. j. MSK 133205/2024, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 9. 2024 č. j. MMFM 174006/2024, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. 2. Žalobce předně namítl, že na základě důkazů obsažených ve spise jej nelze uznat vinným projednávaným přestupkem, neboť pro takový závěr zde není dostatečný podklad. Ve věci je dle žalobce stěžejní interpretace výsledků vyšetřovacího pokusu, který byl proveden dne 6. 8. 2024 a je ve věci novým důkazem. Správní orgán I. stupně a žalovaný dospěli ke shodnému závěru, že z místa, odkud policisté žalobce pozorovali, bylo dobře vidět, a tedy policisté mohli žalobce při spáchání vytýkaného přestupku zpozorovat. Vyšetřovací pokus tedy oba správní orgány shledaly za usvědčující důkaz, který jen dále potvrzuje vinu žalobce. Dále žalovaný žalobce v podstatě obvinil z toho, že průběh vyšetřovacího pokusu mařil, když měl telefon při jízdě držet tak, aby jej nebylo možno vidět, což byl důvod, proč pozorovatelé přítomní při provádění pokusu neviděli žalobce, jak telefon drží a manipuluje s ním. Žalobce však při provádění vyšetřovacího pokusu držel telefon přesně tak, jak mu uložil správní orgán před započetím pokusu, tj. tak, jak svědci vypověděli ve správním řízení. Žalobce zdůraznil, že po celou dobu namítá, že policisté nemohli pozorovat přestupek, nikoliv to, že do vozidla nebylo možno vůbec vidět. Žalovaný však tyto dvě situace považuje za totožné, tedy uzavřel, že pokud do vozidla svědci mohli vidět, automaticky mohli vidět rovněž daný přestupek. To ale z provedeného vyšetřovacího pokusu nevyplývá. Jestliže žalobce držel telefon způsobem, jakým svědci popsali, tj. v oblasti hrudi v natažené pravé ruce před sebou, nemohli to svědci vidět, což bylo právě provedeným vyšetřovacím pokusem potvrzeno. 3. Pokud jde o hodnocení výsledků vyšetřovacího pokusu, je žalobce na rozdíl od žalovaného přesvědčen, že provedený pokus prokazuje skutečnost, že policisté nemohli vidět, jak žalobce drží telefon, a i kdyby viděli, že něco drží, nebyli s to rozpoznat, o jaký předmět se konkrétně jedná. Byť tedy policisté tvrdili, že viděli žalobce, jak v ruce drží mobilní telefon, je zde značná pravděpodobnost, že se mýlili, což prokazují výsledky vyšetřovacího pokusu. K tomuto však žalovaný nijak nepřihlédl, naopak výsledky pokusu bezdůvodně interpretoval v neprospěch žalobce. Byť tedy žalobce při vyšetřovacím pokusu držel telefon tak, jak požadoval správní orgán, a tedy tak, jak vypověděli svědci, tak pokud pozorovatelé při provádění vyšetřovacího pokusu nebyli schopni vidět, jak žalobce za jízdy mobilní telefon drží, nebyli to schopni zpozorovat ani zasahující policisté. Pokud správní orgán I. stupně kladně zodpověděl otázku, že policisté mohli do auta žalobce vidět, pak se měl soustředit též na to, co přesně žalobce drží v ruce. Žalobce při vyšetřovacím pokusu projel celkem 4x, přičemž 2x držel mobilní telefon, 2x držel peněženku. Vzhledem k tomu, že z pozorujících nikdo neviděl, že by žalobce v ruce vůbec něco držel, pak nelze než logicky uzavřít, že policisté nemohli rozeznat, co konkrétně žalobce v ruce drží. 4. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, že žalovaný považoval za nadbytečné rozšířit okruh otázek zjišťovaných vyšetřovacím pokusem též na to, zda policisté mohli rozeznat, co žalobce v ruce drží. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě zcela jasně stanovil, že je potřeba zjistit, zda policisté mohli žalobce při manipulaci s nějakým předmětem vůbec vidět, a jestli ano, pak je potřeba zjistit, zda byli schopni rozpoznat konkrétní předmět, který žalobce v ruce drží. Toto však správní orgán I. stupně vůbec nezjišťoval a žalovaný se s jeho postupem plně ztotožnil. 5. Z uvedeného je tedy dle žalobce zřejmé, že provedením vyšetřovacího pokusu bylo prokázáno, že svědci nemohli vidět, jak žalobce při jízdě drží v ruce mobilní telefon. Vyplývá to ze skutečnosti, že i když žalobce při vyšetřovacím pokusu telefon držel v souladu s pokyny správního orgánu a zcela přirozeně (což je zjevné z fotografické dokumentace), svědci toto nezpozorovali. Pokud měl správní orgán I. stupně, potažmo žalovaný, za to, že žalobce průběh pokusu nějakým způsobem maří, měl na místě zajistit nápravu tím, že mu přikáže, ať telefon drží jinak. Dále měl správní orgán pro vyloučení pochybností rovněž zkoumat, zda svědci mohli vůbec rozeznat, co přesně žalobce v ruce drží. Skutečnost, že se žalobce ihned při silniční kontrole neobhajoval tím, že držel v ruce něco jiného (místo toho žalobce uváděl, že mobilní telefon nedržel), nemá vliv na povinnost správních orgánů zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností. Na základě provedeného dokazování proto nelze uzavřít, že se žalobce vytýkaného jednání dopustil. 6. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že se neztotožňuje se závěry, které vyvodil z vyšetřovacího pokusu žalobce. Správní orgány přistoupily k provedení důkazu vyšetřovacím pokusem v souladu se závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2023 č. j. 19 A 28/2022-30, v němž soud především zdůraznil, že u přestupků, které jsou obtížně zachytitelné, je potřeba ještě důrazněji dbát principu rovnosti zbraní a pokud není vyloučeno, že by důkazní návrh obviněného mohl zpochybnit skutkový stav věci, přistoupit k takovému důkaznímu návrhu vstřícněji a důkaz provést. Až po provedení důkazu je možné vyvodit, zda byl skutkový stav věci zpochybněn, či nikoliv. Krajský soud spatřoval nedostatky v dokazování též v neobjasnění konkrétní vzdálenosti, ze které policisté přestupek pozorovali a zohlednění výšky jednotlivých vozidel. Prostřednictvím vyšetřovacího pokusu bylo dle žalovaného potvrzeno, že policisté mohli přestupek zpozorovat, resp. vyšetřovací pokus obsah podaných svědeckých výpovědí nezpochybnil. Pokud mohli policisté do vozidla bez problémů vidět, neexistuje důvod, proč by nezachytili přestupkové jednání. Žádná okolnost, která by tuto možnost vyloučila, v průběhu řízení nevyvstala. Policisté vyloučili záměnu telefonu s jiným předmětem. Popsali spolehlivě držení telefonu za jízdy způsobem, jak telefon vypadal a podle čeho jej rozpoznali. Dle žalovaného nebylo cílem vyšetřovacího pokusu zkoušet svědky z toho, zda by dokázali bezpečně rozpoznat předměty, které drží žalobce za jízdy v daný okamžik v ruce. Jak správně podotkl v odůvodnění rozhodnutí již správní orgán I. stupně, vyšetřovacím pokusem nelze navodit zcela totožné podmínky, jako tomu bylo v okamžiku spáchání přestupkového jednání. Jelikož obsah podané žaloby dle žalovaného v podstatě kopíruje obsah odvolacích námitek, ve zbytku žalovaný citoval napadené rozhodnutí. Dle žalovaného byla vina za přestupek žalobci spolehlivě prokázána. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). 8. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 21. 2. 2022 byla správnímu orgánu I. stupně předána spisová dokumentace Policie České republiky ve věci podezření z daného přestupku. Písemností ze dne 3. 3. 2022 bylo s žalobcem zahájeno řízení o předmětném přestupku (včetně přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu) a byl předvolán k ústnímu jednání na 24. 3. 2022. K podání svědeckých výpovědí byli na totožné datum předvoláni také zasahující policisté pprap. L. H.a pprap. R. M. Dne 10. 3. 2022 se dostavil k nahlížení do spisu zmocněnec ža