2 As 146/2015 — Nejvyšší správní soud

61 A 10/2024- 55 - text  12 61 A 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobkyně: K. G. zastoupená advokátem Mgr. Reném Gemmelem sídlem Poštovní 39/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2024 č. j. MSK 107898/2024, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou doručenou krajskému soudu dne 22. 8. 2024 domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2024 č. j. MSK 107898/2024, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Třince (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 28. 6. 2024, č. j. MMT/49873/2024/DO/ST, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což jí byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně v žalobě vymezila tyto žalobní body: 1) Podle žalobkyně nebyla splněna ani jedna z podmínek naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125 c) odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, jimiž podle žalobkyně jsou: zákonné podmínky, za nichž je řidič povinen podrobit se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, dále poučení policejního orgánu o povinnosti podrobit se uvedenému, včetně konkrétních skutkových důvodů a jejich podřazení pod konkrétní zákonné ustanovení a dále také poučení policejního orgánu o následcích odepření výzvy s výslovným uvedením sankce, včetně zákonného ustanovení., z něhož sankce plyne. Žalovaný stejně jako správní orgán I. stupně dovodil povinnost žalobkyně podrobit se lékařskému vyšetření z toho, že u žalobkyně byly provedeny tři po sobě jdoucí dechové zkoušky, které se výsledkem lišily o více než 10 %. Tato úvaha je dle žalobkyně lichá jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Dle žalobkyně není pravdou, že by se podrobila třem po sobě jdoucím dechovým zkouškám, byť měla za to, že se tak stalo, jelikož nevěděla, že po druhé dechové zkoušce došlo k vypnutí a opětovnému zapnutí analyzátoru. Ve správní řízení vyšlo najevo, že byly provedeny dvě po sobě jdoucí dechové zkoušky, a to první v čase 13:39:54 s výsledkem 0,77 promile a druhá v čase 13:45:19 s výsledkem 0,68 promile. Kolonka třetí dechové zkoušky je na tiskovém výstupu prázdná. Pak došlo k vypnutí dechového analyzátoru a k jeho opětovnému zapnutí a provedení nové dechové zkoušky v čase 13:51:13 s výsledkem 0,56 promile. Dle výpovědi policisty M. analyzátor již před druhou dechovou zkouškou signalizoval slabou baterii a po druhé dechové zkoušce se sám vypnul. Jelikož po opětovném zapnutí byl přístroj funkční, byla provedena nová první dechová zkouška. Žalobkyně o ničem z toho nevěděla a dozvěděla se to až v průběhu správního řízení z provedeného dokazování. Pokud žalovaný a potažmo i správní orgán prvního stupně hodnotí dechové zkoušky jako tři po sobě jdoucí, je jejich úvaha nesprávná. Nelze přehlédnout ani pochybení policistů, kteří nesepsali záznam o chybovém hlášení nedostatečné baterie v analyzátoru, jak jim ukládá článek 5 Pracovního postupu č. 114-MP-C008-08. Policisté po zapnutí přístroje měli provést 3 po sobě jdoucí dechové zkoušky. 2) Žalobkyně namítla, že úvaha žalovaného, že odchylka větší než 10 % u tří po sobě jdoucích dechových zkoušek zakládá zákonnou povinnost podrobit se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, je chybná i po stránce právní. Lékařské vyšetření může být provedeno pouze na základě zákona (viz. článek 4 odst. 1 Listiny základních práva a svobod-dále jen „Listina“). Podzákonné právní předpisy či dokonce opatření, metodické pokyny či instrukce takovou povinnost založit nemohou. S odkazem na ust. § 20 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně před škodlivými účinky návykových látek, v platném znění (dále jen „zákon č. 65/2017 Sb.) žalobkyně namítla, že v daném případě nešlo o situaci, kdy by odmítla dechovou zkoušku, naopak všem dechovým zkouškám se podrobila, a nešlo ani o situaci, kdy by dechovou zkoušku nebylo možné provést nebo dokončit. To, že se výsledky dechové zkoušky lišily o více než 10 %, není zákonem stanovený důvod pro vznik povinnosti podrobit se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Navíc tyto odchylky mohou být vysvětlitelné chybným postupem policistů spočívajícím v tom, že nevyčkali s provedením dechových zkoušek 3 minuty od konzumace neperlivé vody před první dechovou zkouškou (správní orgán konzumaci jahod a další konzumaci vody vzal za neprokázané). Žalobkyně tak neměla povinnost založenou zákonem podrobit se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. 3) Pokud jde o výzvu učiněnou policisty, z provedeného dokazování vyplynulo, že jediná výzva, která byla ze strany policistů k lékařskému vyšetření učiněna, je zachycena na videozáznamu. Dle žalobkyně byl videozáznam zinscenovaný, kdy policisté žalobkyni nesdělili nic k tomu, co podle nich skutkově zakládá povinnost podrobit se lékařskému vyšetření, z jakého zákonného ustanovení taková povinnost vyplývá, jaké sankce jí v případě odmítnutí hrozí a které zákonné ustanovení tyto sankce stanoví. Žalobkyně má za to, že aby se řidič mohl kvalifikovaně rozhodnout, zda se podrobí či nepodrobí dechové zkoušce, musí vědět, z čeho policisté po skutkové i právní stránce tuto povinnost dovozují a rovněž musí vědět, jaké zákonné sankce mu v případě odmítnutí hrozí. Bez takového poučení nelze výzvu policistů k podrobení se lékařskému vyšetření považovat za řádnou a nelze z ní dovozovat právní následky. Absence řádné výzvy včetně potřebného skutkového a právního poučení vylučuje, aby odepření lékařského vyšetření bylo kvalifikováno jako přestupek. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by jí policisté řekli, že má povinnost podrobit se lékařskému vyšetření, tak by se mu okamžitě podrobila stejně jako se podrobila všem požadovaným dechovým zkouškám. Po právní stránce tak žalobkyně považuje rozhodnutí správního orgánu I. stupně za nesprávné zejména z toho důvodu, že neměla povinnost podrobit se lékařskému vyšetření. 4) Žalobkyně dále brojila proti neúplnému a tendenčnímu dokazování v průběhu správního řízení. Žalobkyně navrhla výslech L. L., která byla po celou dobu policejního zásahu přítomna, správní orgán I. stupně však tento důkazní návrh zamítl, čímž žalobkyni upřel možnost obhajoby. Správní orgány veškerá tvrzení a důkazy žalobkyně bagatelizovaly a zpochybňovaly, kdežto vše, co tvrdili policisté, bez ohledu na rozpornost jejich tvrzení, považovaly za správné. Žalobkyně vnímá postup správních orgánů jako šikanózní a porušující ústavní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny. Žalobkyně má provedené dokazování za neúplné, neboť správní orgán I. stupně neprovedl k důkazu fotografie, které žalobkyně předložila, nevyžádal si od Policie České republiky (dále také „PČR“), příp. od výrobce dechového analyzátoru Alcotest 7510 návod k jeho použití a neprovedl k důkazu pasáž tohoto návodu týkající se toho, jak postupovat v situaci, kdy přístroj signalizuje docházející baterii, popřípadě se sám v důsledku slabé baterie vypne. Nedostatky dokazování vidí také v tom, že si měl správní orgán I. stupně vyžádat si od PČR kamerový záznam zásahu z policejní kamery policisty M., popřípadě sdělení, kdy a kým byl záznam smazán a z jakého důvodu, a zda je takové jednání v souladu se služebním postupem. Dle žalobkyně měl správní orgán I. stupně provést doplňující výslech svědka D. G. a vyžádat si kamerové záznamy z kamer provozovaných Statutárním městem Třinec, které by zachycovaly předmětný policejní zásah. Žalovaný nesprávné skutkové závěry správního orgánu I. stupně akceptoval, ač nemají oporu v provedeném dokazování nebo jsou z důvodu nedostatečného dokazování předčasné. 5) Závěrem žalobkyně konstatovala, že po procesní stránce je řízení zatíženo vadou spočívající v tom, že správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí v době, kdy proti úřední osobě Bc. T. S. byla vznesena námitka podjatosti, o níž v době vydání rozhodnutí nebylo představeným rozhodnuto. Bc. Stawarczyk nemohl činit žádné úkony v řízení, které nesnesou odkladu, což vydání meritorního rozhodnutí zcela jistě není. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobkyně pouze opakuje námitky, které již byly v řízení vypořádány a které bezvýsledně uplatnila také v podnětu k přezkumu napadeného rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, že povinnost podrobit se orientačnímu vyšetření má každý řidič, přičemž je lze provést namátkově, tj. nemusí k němu být dán žádný zvláštní důvod. Povinnost podrob