62 Az 26/2025 – Krajský soud v Ostravě

62 Az 26/2025- 30 - text  6 62 Az 26/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D., ve věci žalobce: V. D. P. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty zastoupen advokátem Mgr. Petrem Škopkem sídlem Dukelských hrdinů 59/II, 269 01 Rakovník proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2025, č. j. OAM-602/BA-BA07-HA06-2025, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 24. 8. 2025 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. 2. Podle žalobce byla v řízení o udělení mezinárodní ochrany zkrácena jeho práva. Má za to, že žalobou napadený výrok odporuje § 14a odst. 1, 2 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný podle žalobce nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav; zároveň žalovaný nedostatečně tento skutkový stav zjistil v rozporu s § 3 správního řádu. Žalobce dále rekapituloval svá azylová tvrzení a způsob, jak se s ním vypořádal žalovaný v napadeném rozhodnutí, přičemž namítl, že žalovaný sice provedl důkaz žalobcem navrženou zprávou z února 2025, nicméně na jejím základě žalovaný dospěl k nesprávným zjištěním. Nevzal v úvahu skutečnosti týkající se závažných důsledků pro dlužníky ve zprávě zmiňovaných zápůjček. Pominul, že ze zprávy vyplývá, že kde se lidé ocitají v situaci, v níž nejsou schopni splácet zápůjčky od věřitelů s vazbami na kriminální gangy, mohou být vystaveni obtěžování, výhrůžkám, únosům a násilí, věřitelé také někdy obtěžují rodinné příslušníky a zaměstnavatele ve snaze přimět jej ke splácení dluhu, najímají gangy k vymáhání dluhů prostřednictvím hrozeb, psychického teroru, ničení majetku, napadání s fyzickými zraněními, ponižování atd. 3. V případě žalobce jsou podle něj dány důvodné obavy, že pokud by byl vrácen do státu, jehož je občanem, hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy a současně nemůže využít ochrany svého domovského státu. Aplikaci § 14a zákona o azylu podle žalobce nebrání ani § 2 odst. 6 zákona o azylu, když z žalobcem doložené zprávy nevyplývá, že by země původu žalobce byla schopna zabránit nebezpečí, které ze strany věřitelů hrozí. Žalobce se ani nemůže obrátit na policii, protože má obavu z dalšího postupu věřitelů. 4. Zároveň žalovaný podle žalobce nesprávně vyhodnotil podmínky § 14 zákona o azylu. 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Odkázal na informace o zemi původu stran postupu v zemi původu ve vztahu k poskytování „úvěrů na černo“. Z těchto informací také vyplývá, že ve Vietnamu existují možnosti, které může žalobce při ochraně svých práv využít. Posouzení žalobcova případu je dle žalovaného v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, která poskytuje dostatečné odpovědi na všechny žalobní námitky. Žalovaný se dále odkázal na dle jeho názoru zcela dostačující zdůvodnění v napadeném rozhodnutí. Zjištění z obsahu správních spisů 6. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 27. 5. 2025 požádal o udělení mezinárodní ochrany, a to poté, co byl dne 22. 5. 2025 kontrolován Policií ČR a bylo zjištěno, že nedisponuje oprávněním k pobytu a byl tak proto také zajištěn. Při poskytnutí údajů k této žádosti uvedl, že je ženatý, má dvě děti. Z Vietnamu vycestoval za prací v roce 2023 do Rumunska, kde měl pracovní vízum, zde pobýval do 10. 2. 2025, pak přicestoval automobilem do ČR. Nikdy nežádal o udělení mezinárodní ochrany v ČR nebo jiných státech. Jeho zdravotní stav je dobrý. O mezinárodní ochranu žádá, protože má ve vlasti velký dluh, který není schopen zaplatit, jeho život by mohl být ohrožen. U pohovoru k jeho žádosti doplnil, že před opuštěním Vietnamu mu mafiáni asi třikrát ústně vyhrožovali. Na policii se neobrátil, chtěl jen utéct pryč z Vietnamu. Nemůže to na policii ohlásit, protože by ublížili jeho rodině a rodičům. O mezinárodní ochranu požádal proto, že mu právník poradil, že má požádat o azyl a mohl by pak pracovat, při cestě do Přijímacího střediska Zastávka však byl kontrolován a zadržen. 7. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace ve Vietnamu ze dne 23. 5. 2025, dále Informace MZV ČR z 22. 1. 2025 k legálním půjčkám a nezákonnému půjčování peněz ve Vietnamu a dále Informace Ministerstva vnitra Velké Británie z 8. 7. 2025 – Vietnam: Strach z nelegálních půjčovatelů peněz. 8. Následně dne 31. 7. 2025 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Uzavřel v něm, že v průběhu řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce je snaha žalobce setrvat v ČR, neboť zde chce zůstat a pracovat, aby splatil své dluhy. Návrat do země původu odmítá, jelikož se obává nátlaku věřitelů. Žalovaný neshledal naplnění zákonných důvodů pro udělení azylu, když žalobce neuvedl žádné konkrétní relevantní informace mimo svého tvrzeného důvodu k opuštění vlasti. Tvrzené obavy ze stran věřitele kvůli svým dluhům nelze vyhodnotit jako pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Stejně tak nelze vyhodnotit jako pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Tvrzeným důvodem žádosti o mezinárodní ochranu je snaha o výdělek a legalizaci pobytu. Žalovaný neshledal ani důvod k udělení doplňkové ochrany, ani pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s. 10. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Z obsahu správního spisu vyplývá zcela jednoznačně, že žalobce se nikdy na státní orgány ve Vietnamu neobrátil, ačkoli nevyvstaly žádné okolnosti (nebyly ani nikým tvrzeny), že by mu v tomto cokoli bránilo. Zprávy o politické a bezpečnostní situaci ve Vietnamu považuje krajský soud za zcela dostačující a podložené. Krajský soud má za to, že žalovaný se zcela správně a podrobně vypořádal se situací v zemi původu žalobce při zohlednění žalobcem v průběhu řízení uvedených skutečností. 11. Krajský soud si v této souvislosti dovoluje připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu v otázce pronásledování soukromými osobami. Například v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48 dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, který formuloval v právní větě, že „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“ V právní větě rozsudku ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 – 54, pak Nejvyšší správní soud uzavřel, že „Obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České republiky, ale až poté, co stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její účelovosti.“. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2015, č. j. 4 Azs 63/2005-55 tento uzavřel, že „Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu (§ 12 zákona č. 325/1999, o azylu) není, odešel-li žadatel ze země původu pro obavy ze msty soukromé osoby (věřitele, jemuž nesplatil dluh), nadto za situace, kdy vyhrožování ani neoznámil policii a o azyl požádal v České republice teprve poté, kdy mu zde bylo uděleno správní vyhoštění.“ Aktuálně se situací vietnamských dlužníků žádajících o udělení mezinárodní ochrany zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 26. 6. 2024, č.j. 2 Azs 98/2024-28, v němž uvedl „Nejvyšší správn