65 A 70/2024 – Krajský soud v Ostravě

65 A 70/2024- 103 - text  8 65 A 70/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: R. e. s. r. o., IČO X sídlem B. 51, X B. proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: I. J. K. bytem X II. Mgr. M. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2023, č. j. KUZL 11052/2023 ve věci dodatečného povolení stavby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Valašské Meziříčí, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 19. 12. 2022, č. j. MeUVM 259878/2022 podle § 129 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023, dodatečně povolil stavbu „dřevěný přístřešek“ na pozemku parc. č. X v k. ú. X. 2. Žalobkyně jakožto vlastník sousedního pozemku parc. č. XA v k. ú. X podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání, o němž žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že rozhodnutí stavebního úřadu částečně změnil co do popisu druhu pozemku parc. č. X v k. ú. X a ve zbytku jej potvrdil. 3. Jedná se o v pořadí druhé rozhodnutí ve věci, neboť první rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 21. 1. 2022, č. j. MeUVM 033140/2022 žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 4. 2022, č. j. KUZL 25391/2022 pro nezákonnost zrušil a vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. II. Argumentace stran Žaloba 4. Žalobkyně se domáhala zrušení jak napadeného rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí stavebního úřadu. Předně namítala, že dodatečně povolená stavba dřevěného přístřešku se nachází cca 20 cm od společné hranice s pozemkem parc. č. XA v k. ú. X, který je ve vlastnictví žalobkyně. Oba správní orgány se sice zabývaly požárně bezpečnostním řešením dřevěného přístřešku a ve svých rozhodnutích uvedly, že požární odolnost na přístřešek instalovaných CETRIS desek je 15 minut, avšak nikterak se nezabývaly dobou po 15 minutách požáru vůči sousednímu pozemku žalobkyně. Poslední strana Přílohy č. 38 (požárně bezpečnostní řešení stavby) přitom naznačuje zásah požárního přesahu na sousední pozemek žalobkyně. Žalobkyně hodlá užívat svůj pozemek trvale, nikoliv jen do 15 minut od vzniku požáru, kteréžto riziko je u dřevěného přístřešku nemalé. Žalobkyně v uvedeném spatřovala nepřiměřené omezení jejího vlastnického práva k sousednímu pozemku, které je absolutní, pročež měl žalovaný povinnost se s námitkami žalobkyně vypořádat řádně tak, aby napadené rozhodnutí do vlastnických práv žalobkyně nezasahovalo. 5. Žalobkyně dále s odkazem na rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 2 As 62/2019 namítala, že již ve svém odvolání upozorňovala na nutnost doložit aktuálně platná vyjádření všech správců sítí, a to také vyjádření správce sítě T. J. – telekomunikační elektronické sítě. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že mu je z jeho úřední činnosti známo, kteří vlastníci technické infrastruktury mají v dané lokalitě sítě technické infrastruktury, přičemž vzhledem k umístění stavby ve vzdálenosti větší než 50 metrů od stávající komunikace je zřejmé, že na místě stavby není žádná stávající technická infrastruktura. Uvedené žalobkyně považovala za nepřezkoumatelné, neboť neexistuje právní předpis, který by určoval, že právě od vzdálenosti 50 m od komunikace není žádná technická infrastruktura, neexistuje dokument, který by potvrzoval neexistenci technické infrastruktury T. J., kdy nadto nebylo žalobkyni umožněno se s uvedeným dokumentem seznámit, a ve shodném areálu stavebníka se nachází rodinný dům Z. čp. XB, který je od komunikace vzdálen cca 137 metrů, který je napojen minimálně na síť elektrické silové vedení, čímž se tvrzení žalovaného o 50m limitu jeví jako účelově nepravdivé. 6. Konečně žalobkyně namítala, že žalovaný měl povinnost zabývat se sjezdem neboli napojením stavby na komunikaci mj. z důvodu požárního zásahu. Žalobkyně uplatnila námitku ve věci sjezdu ve své replice ze dne 19. 2. 2023, avšak žalovaný se s uvedenou námitkou řádně nevypořádal. Stavebník má aktuálně povolen sjezd do svého areálu toliko pro skladovou halu nikoliv pro přístřešek. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 1 As 397/2019 žalobkyně tvrdila, že žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou tím, že neposoudil přístup ke stavbě dřevěného přístřešku, neposoudil kapacitu místní komunikace, cílovou intenzitu provozu a bezpečnost provozu na ní prostřednictvím místně příslušného silničního správního úřadu, čímž rovněž zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný se ve svém vyjádření s argumentací žalobkyně neztotožnil a navrhl zamítnutí žaloby. Zopakoval přitom své závěry z napadeného rozhodnutí a poukázal na požárně bezpečnostní řešení stavby s tím, že obklad CETRIS je dostatečně účinný, proto ani po 15 minutách požáru předmětné stavby dřevěného přístřešku nebude požárními vlivy sousední pozemek parc. č. XA nijak dotčen. Při požáru uvnitř objektu dřevěného přístřešku nebude přesah požárně nebezpečného prostoru na sousední pozemek. K rozsudku NSS ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 2 As 62/2019 žalovaný uvedl, že tento není na projednávanou věc přiléhavý, neboť stavba přístřešku nebude na technickou infrastrukturu napojena. Konečně k námitce týkající se napojení na komunikaci žalovaný uvedl, že stávající připojení stavby splňuje požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky. Stejně tak rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2023, sp. zn. 1 As 397/2019 není přiléhavý, neboť se týká povolení připojení na místní komunikaci, zatímco v nyní projednávaném případě stávající připojení na komunikaci není předmětem řízení, resp. o novém připojení nebylo rozhodováno. K žalobním námitkám č. 2 a 3 dále žalovaný poukázal na jejich uplatnění v rozporu se zásadou koncentrace dle stavebního zákona. Replika žalobkyně 8. Žalobkyně ve své replice ze dne 15. 5. 2023 zopakovala svoji žalobní argumentaci. Nad rámec uvedla, že žalobou není zpochybňována vlastní stavba zpevněného sjezdu, nýbrž kapacita a intenzita dopravy na místní komunikaci, pozemku parc. č. XC, vlivem dalších staveb v areálu stavebníka. Pokud by žalobkyně přijala argumentaci žalovaného, pak by každému stavebníkovi postačilo prvotně zřídit sjezd neboli napojení na komunikaci pro jednu malou stavbu (např. pro malou skladovací halu) a areál následně dalšími stavbami rozšiřovat bez posouzení a bez ohledu na kapacitu sjezdu a kapacitu místní komunikace, což je nepřijatelné. Pro celkový kontext intenzity a bezpečnosti dopravy na místní komunikaci žalobkyně dále doplnila, že místní občané v roce 2022 podali petici vztahující se k areálu společnosti H. s. r. o., který přímo sousedí s areálem stavebníka, v rámci které občané vyjádřili nesouhlas s napojením areálu uvedené společnosti na dotčenou místní komunikaci. Intenzita a bezpečnost dopravy na místní komunikaci je ožehavým problémem, přičemž v rámci žalobou napadeného rozhodnutí ani v rámci navazující projektové dokumentace není vůbec řešena a není známa intenzita dopravy ze strany stavebníka. Replika žalovaného 9. V dalším vyjádření žalovaný uvedl, že napojení stavby na komunikaci bylo posouzeno dostatečně. Stavba je v souladu s územním plánem obce. Pokud žalobkyně považuje intenzitu a bezpečnost dopravy za ožehavý problém, měla tuto námitku uplatnit již v procesu územního plánování. K závazným stanoviskům a námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, se nepřihlíží. Duplika žalobkyně 10. V duplice ze dne 6. 10. 2025 žalobkyně uvedla, že příjezdová místní komunikace na pozemku parc. č. XC v k. ú. X, která je příjezdovou komunikací k areálu stavebníka, má šířku zpevněné části tělesa komunikace menší než 3 m (konkrétně šířku 2,85 m a 2,75 m, k čemuž k důkazu navrhla video a kalibrační list měřidla). Za dané situace dle žalobkyně nelze použít příjezdovou komunikaci na pozemku parc. č. XC pro předmětný stavební záměr, neboť uvedené je v rozporu s čl. 13.2 normy ČSN 73 0804 a čl. 12.2.2 ČSN 73 0802 s požadovanou šířkou komunikace min. 3 m. V souladu s přílohou č. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb jsou uvedené normy ČSN závazné. Stavební záměr tak nemá zajištěn trvalý příjezd. 11. Osoby zúčastněné na řízení se k podanému návrhu nevyjádřily. III. Posouzení věci soudem 12. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. Předně soud považuje za nutné vyjádřit se ke kvalitě podané žaloby. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí kromě o