65 Af 5/2022 – Krajský soud v Ostravě

65 Af 5/2022- 147 - text  11 65 Af 5/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: K. a. s. sídlem Z. 814/19, X P. zastoupená advokátem Mgr. Karlem Hnilicou sídlem Španělská 2, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2022, č. j. MF-7820/2022/1203-4, ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Žalobkyně uzavřela s R. r. r. s. S. M. dne 16. 11. 2011 veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace na projekt Rekonstrukce zámku K. na konferenčně-společenské centrum se stylovým 4* renesančním hotelem, ve které se poskytovatel dotace zavázal ex post uhradit žalobkyni nanejvýš 48,5 % z celkových způsobilých výdajů projektu, nejvýše 24,6 mil. Kč. Skutečně bylo žalobkyni poskytnuto 22 147 835,30 Kč na základě jednotlivých žádostí o platbu. 2. Ve věci následně proběhl audit operace a veřejnosprávní kontrola. Na jejich základě zahájil Úřad regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava (dále jen „správce daně“) daňové řízení, na jehož konci správce daně dne 3. 2. 2020 vydal platební výměr č. j. OKN-PRK 54/2015, kterým žalobkyni uložil podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném od 20. 2. 2015 (dále jen „malá rozpočtová pravidla“) odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 100 % poskytnuté dotace. Důvodem pro stanovení odvodu byla následující zjištění: - žalobkyni byly na základě jejích žádostí proplaceny výdaje ve výši 19 584 118,15 Kč, které nesplňovaly podmínku způsobilosti výdajů dle pravidel R. uvedených ve smlouvě, tj. buď nebyly vůbec provedeny nebo nebyly provedeny dle položkového rozpočtu (dále jen zjištění č. 1“); - žalobkyně nedokončila fyzickou realizaci projektu v termínu do 31. 5. 2015, do nějž měly být provedeny veškeré stavební práce, dodávky a aktivity, a ve lhůtě do 30. 6. 2015 nebylo doloženo kolaudační rozhodnutí (dále jen zjištění č. 2“); - žalobkyně k majetku, který se k projektu vztahoval, zřídila zástavní právo, aniž k tomu disponovala souhlasem poskytovatele dotace (dále jen zjištění č. 3“). 3. Žalobkyně proti platebnímu výměru brojila odvoláním, na jehož základě žalovaný ve výroku specifikovaným rozhodnutím změnil výrok platebního výměru, pokud jde o identifikaci prostředků, které byly žalobkyni jako dotace poskytnuty, a dále doplnil lhůtu k plnění s placením odvodu a změnil platební údaje. Ve zbytku ponechal platební výměr beze změn. 4. Žalobou se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. Namítla, že se žalovaný pokusil zhojit nedostatky platebního výměru nezákonným způsobem. Chyby, které nebylo možné napravit institutem opravy zřejmých nesprávností, žalovaný napravil napadeným rozhodnutím, čímž platební výměr nepřípustně doplnil a rozšířil. Změnu je podle žalobkyně nutné vždy provést nahrazením textu nebo vypuštěním textu. Nahrazení textu ve formě rozšíření textu ale zákon neumožňuje. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že odvolání neshledal důvodným. Potom ale měl odvolání zamítnout, nikoliv přistoupit ke změně výroku. To mohl učinit, pokud by bylo odvolání shledáno důvodným. Dále žalobkyně namítala, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jejími námitkami. U zjištění č. 1 se nevypořádal s námitkou, že u každé žádosti o platbu byla před jejím vyplacením provedena kontrola provedených prací poskytovatelem dotace, o níž byl sepsán protokol. Při této kontrole byla věc posouzena odlišně od správce daně, žalovaný přesto bez dalšího přisvědčil názoru správce daně. U zjištění č. 2 žalovaný odůvodnil 100 % odvod naprosto vágně a nepřijatelně a nehodnotil možnosti korekce výše odvodu v souladu se zásadou přiměřenosti, ačkoli projekt byl zdárně ukončen kolaudací a plnil hlavní indikátory dotace. U zjištění č. 3 žalovaný nereflektoval možnost dodatečného schválení zřízení zástavního práva, což metodické podklady závazné pro správce daně umožňují. Správní orgány nezjišťovaly okolnosti, za kterých bylo zástavní právo zřízeno, zda již nebylo zrušeno a zda jeho zřízení jakýmkoliv způsobem negativně ovlivnilo projekt či povinnosti žalobkyně vůči správci daně. 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předně uvedl, že tvrzení žalobkyně o nepřípustném rozšiřování textu výroku platebního výměru je nepodložené a nemá oporu v právním řádu. V rámci úplné apelace není odvolací orgán omezen při změně platebního výměru a nehodnotí jej pouze skrze uplatněné námitky, ale je oprávněn přihlédnout i k jiným skutečnostem, což se v této věci stalo. Jelikož správce daně uvedl nesprávný zdroj rozpočtu poskytovatele dotace a nestanovil lhůtu splatnosti stanoveného odvodu, přistoupil žalovaný ke změně výroku. Tyto okolnosti v odvolání nebyly namítány, proto je v rozhodnutí uvedeno, že odvolání důvodné není. Podle žalovaného byly námitky žalobkyně řádné vypořádány. V tomto ohledu odkázal žalovaný na napadené rozhodnutí. 6. U jednání dne 30. 1. 2024 žalobkyně odkázala na námitky uvedené v žalobě a zdůraznila, že zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) jednoznačně upravuje způsoby, jakými lze o odvolání rozhodnout. Žalovaný nepřípustně platební výměr doplnil. Podle žalobkyně měl v takovém případě platební výměr zrušit a řízení zastavit. Poté mohl správce daně ve věci vydat nové rozhodnutí. Ze str. 21 napadeného rozhodnutí je zcela zřetelné, že se žalovaný nezabýval přiměřeností uloženého odvodu. Dokument nazvaný Provádění finančních oprav v rámci R. S. M., verze 2.0 (dále jen „Pravidla pro určování výše odvodu“) není závazný, a také z něj nevyplývá, že by nebylo možné uložit odvod nižší, než uvádí. K důkazu žalobkyně navrhla podmínky čerpání dotace z rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj, příručku pro žadatele a příjemce integrovaných projektů a dále rozhodnutí o poskytnutí dotace jinému subjektu. Z nich vyplývá, že zřízení zástavního práva bez souhlasu poskytovatele je v případě jiných dotačních titulů hodnoceno odlišně, pokud jde o výši odvodu. Dále žalobkyně poukázala na nesmyslnost závěru žalovaného o pozdním ukončení projektu a k důkazu předložila kolaudační rozhodnutí prokazující dokončení celé stavby. Závěrem zdůraznila, že pracovníky poskytovatele dotace byla několikrát ubezpečována v tom, že je vše v pořádku. Žalovaný odkázal na dosavadní vyjádření a doplnil, že daňový řád neumožňuje odvoláním napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc správci daně k dalšímu řízení, a proto byl nucen vady výroku platebního výměru napravit, což také odpovídá zásadě procesní ekonomie. Dále konstatoval, že s ohledem na znění pravidel pro určování výše odvodu nemohl o výši odvodu rozhodnout jinak. 7. Krajský soud rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 65 Af 5/2022-107 zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud shledal důvodnou pouze námitku týkající se výše uloženého odvodu, když dospěl k závěru, že se měl žalovaný zabývat přiměřeností uložené výše odvodu, přičemž na tento závěr neměla vliv ani Pravidla pro určování výše odvodu. 8. Ke kasační stížnosti žalovaného zmíněný rozsudek zdejšího soudu zrušil NSS svým rozsudkem ze dne 31. 1. 2025, č. j. 8 Afs 76/2024-40 (dále jen „Zrušující rozsudek“). Právní názor v něm vyjádřený, který je pro zdejší soud závazný dle § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zrekapituluje krajský soud v hodnotící části rozsudku. 9. U jednání dne 13. 5. 2025 žalobkyně obsáhla polemizovala se závěry vyplývajícími ze Zrušujícího rozsudku, zejména poukázala na to, že rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2024, č. j. 6 Afs 4/2023-80 byl interpretován nesprávně. Dle žalobkyně byl zcela správný odkaz zdejšího soudu na nález ÚS ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1344/23, který vskutku řešil situaci obdobnou té nynější. Žalobkyně dále zdůraznila, že v případě 100 % odvodu je povinností správních orgánů vždy zkoumat jeho přiměřenost. K důkazu navrhla rozhodnutí o poskytnutí dotace Olomouckému kraji, jímž mělo být prokázáno, že výše sazeb odvodu za nedodržení termínu realizace a zřízení zástavního práva bez souhlasu poskytovatele dotace je v jiných případech odlišná, tudíž je sazba užitá v nyní řešené věci nepřiměřená. Žalovaný poukázal na to, že se v napadeném rozhodnutí stručně vyjádřil i k přiměřenosti odvodu, která byla nadto zohledněna v Pravidlech pro určování výše odvodu. Dle názoru žalovaného napadené rozhodnutí ve světle Zrušujícího rozsudku obstojí. Pochybení žalobkyně bylo zařazeno pod správné body Pravidel pro určování výše odvodu a žalobkyně nepřednesla žádné důvody, pro které by měla být sazba v nich stanovená snížena. B. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s.