74 A 1/2025 – Krajský soud v Ostravě

74 A 1/2025- 28 - text  7 74 A 1/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobce: R. R. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Adamem Biňovcem sídlem Bykoš 41, 267 01 Bykoš proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2025, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Jeseník, Odbor přestupků a správních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) příkazem ze dne 30. 5. 2024, č. j. X, jenž nabyl právní moci 22. 6. 2024, uznal žalobce vinným z přestupku proti veřejnému pořádku dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), jehož se žalobce dopustil tím, že dne 21. 3. 2024 v době od 9:35 hodin do 9:40 hodin v kanceláři budovy Policie ČR, Územní odbor Jeseník, oddělení obecné kriminality na ulici Moravská 780/4 v Jeseníku neuposlechl výzvu policisty k podrobení se identifikačním úkonům pro účely budoucí identifikace podle § 65 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), kdy odmítl provedení identifikačních úkonů. Proti žalobci bylo v této době vedeno trestní řízení. Tímto jednáním tedy úmyslně neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci, za což byla žalobci uložena pokuta 3 000 Kč. 2. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 19. 2. 2025, č. j. X byla zamítnuta žádost žalobce o povolení obnovy řízení v uvedené přestupkové věci. Důvodem návrhu na obnovu řízení byla skutečnost, že na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 11. 10. 2024, č. j. 55 To 270/2024-87, bylo rozhodnuto, že jednání, ze kterého byl žalobce obviněn (nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 a 4 trestního zákoníku), není trestným činem. V důsledku toho dle žalobce odpadla formální podmínka pro postup policisty podle § 65 odst. 1 písm. a) zákona o policii, a policejní orgán tak nebyl oprávněn předmětnou výzvu vůči žalobci vůbec učinit. 3. Odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým byla zamítnuta jeho žádost o povolení obnovy řízení, žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. II. Argumentace stran 4. Žalobce se domáhal zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Dle žalobce rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně spočívají na nesprávném právním posouzení, nesou znaky zneužití mezí správního uvážení a trpí zásadními vadami právními a faktickými, jež mají za následek nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Dle žalobce se jeho trestní stíhání v důsledku pravomocného usnesení odvolacího trestního soudu stalo ex tunc k okamžiku jeho zahájení nezákonným, pročež je za nezákonnou nutno považovat i dotčenou výzvu policisty. V důsledku nerespektování nezákonné výzvy pak není možné uznat žalobce vinným předmětným přestupkem. Existence trestního stíhání je totiž podmínkou sine qua non pro výzvu policejního orgánu podle § 65 odst. 1 písm. a) zákona o policii. Byl tak naplněn jednak důvod obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť zrušením usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce došlo ke zrušení rozhodnutí, které bylo podkladem pro příkaz, jímž byl žalobce uznán vinným z dotčeného přestupku. Sama nezákonnost výzvy policisty k podrobení se identifikačním úkonům pak představuje skutečnost, která je žalobci ku prospěchu a kterou nemohl v původním řízení uplatnit, neboť rozhodnutí odvolacího trestního soudu bylo učiněno až ex post. Byl tak naplněn i důvod obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Uvedené skutečnosti současně v souladu s § 100 odst. 1 aliena druhá odůvodňují jiné řešení otázky, jež byla předmětem řízení, a sice vydání rozhodnutí, že se přestupek nestal. Za novou skutečnost přitom žalobce neoznačuje vydání usnesení odvolacího trestního soudu, ale jeho konkrétní právní účinky, pročež je odkaz správního orgánu I. stupně na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011 nepřiléhavý. 5. Žalobce dále tvrdil, že usnesení odvolacího trestního soudu není procesní okolností, jak tvrdily správní orgány, neboť existence trestního stíhání žalobce je formální podmínkou pro zákonnost získání osobních údajů dle předmětného ustanovení zákona o policii, pročež otázka zákonnosti stíhání žalobce je tak v tomto smyslu okolností skutkovou. Obdobně dále rozporoval i tvrzení žalovaného o možnosti domáhat se náhrady škody v podobě zaplacené pokuty prostřednictvím zákona o odpovědnosti státu za škodu, neboť škoda vznikla v příčinné souvislosti s vydáním (pravomocného) správního rozhodnutí. Nadto i pokud by taková náhrada škody byla přípustná, přestupek je zaznamenán v evidenci přestupků, přičemž jeho výmaz z této evidence není možný, je-li rozhodnutí o přestupku v právní moci. 6. Dle žalobce je nadto absurdním projevem právního formalismu v přímém rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí a zásadou legální licence setrvávat na povinnosti žalobce podrobit se (nezákonné) výzvě policisty za situace, kdy nerespektováním dané (nezákonné) výzvy policisty nevznikla třetí osobě ani veřejnému zájmu jakákoliv újma. Subjektivní práva žalobce na respektování jeho práv a veřejný zájem na správním trestání osob toliko za podmínek aprobovaných zákonem má zajisté přednost před objektivně pochybným veřejným zájmem na respektování nezákonných výzev orgánů moci veřejné. Konečně s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 263/97 žalobce zdůraznil, že se povinnosti zaplatit pokutu za spáchaný přestupek podrobil a odstranění následků vzniklé nespravedlnosti se domáhá až v okamžiku pravomocného soudního rozhodnutí, že podmínky pro daný postup policisty nebyly splněny. Dle žalobce tak uplatnění daného judikátu způsobem, k němuž správní orgány přistoupily, je hrubě nepřiléhavé a neústavní, a to i s přihlédnutím k obecně restriktivnímu výkladu podmínek zákonnosti výzvy dle § 65 odst. 1 písm. a) zákona o policii. 7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že s žalobními námitkami nesouhlasil a měl za to, že se s nimi v plném rozsahu vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. III. Posouzení věci soudem 8. Krajský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni rozhodnutí správního orgánu podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). O věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 9. Podstatou sporu je jediná právní otázka, a sice zda výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci (stíhané jednání nebylo trestným činem) naplňuje některý ze zákonných důvodů pro obnovu řízení v přestupkové věci žalobce. Jinými slovy jde o posouzení otázky, zda uvedený výsledek trestního řízení měl zpětně vliv na naplnění skutkové podstaty dotčeného přestupku a odůvodňuje tak jiné rozhodnutí ve věci. 10. Jakkoliv žalobce nejprve obecně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů napadeného rozhodnutí, tuto námitku nijak neodůvodnil. Pro absenci jakýchkoliv konkretizujících tvrzení soud uvedenou námitku nepovažoval za řádný žalobní bod, pročež se jí nezabýval. 11. Podle § 100 odst. 1 správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými [písm. a)], nebo bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno [písm. b)], a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. 12. Obnova řízení je mimořádný opravný prostředek (případně dozorčí prostředek, je-li zahájována ex offo), který směřuje proti pravomocným správním rozhodnutím. Obnova řízení je určena k nápravě skutkových nesprávností. K nápravě právních omylů a vad slouží institut přezkumného řízení. Podstatným rysem obnovy řízení je to, že umožňuje z důvodu skutkových omylů zjištěných až po právní moci rozhodnutí znovu rozhodnout ve věci samé a prolomit tak překážku věci rozhodnuté (shodně viz FIALA, Z., FRUMAROVÁ, K., VETEŠNÍK, P., a kol. Správní řád: Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-6-19]. ASPI_ID KO500_p12004CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.). V řízení o povolení obnovy se tedy nepřezkoumává zákonnost a správnost původního rozhodnutí, ale je nutné p