74 Az 3/2025 – Krajský soud v Ostravě

74 Az 3/2025- 25 - text  6 74 Az 3/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobce: A. E. státní příslušník Turecké republiky bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem sídlem Vrázova 1324/40, 703 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Věc se týká zastavení řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. 2. Žalobce je příslušníkem Turecké republiky. Do ČR přicestoval v roce 2018 letecky z Istanbulu do Prahy. Dne 17. 9. 2018 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž za důvod jejího podání označil skutečnost, že žil v oblasti poblíž syrské hranice, která se po zahájení války stala nebezpečnou, protože turecká amáda začala v Sýrii zasahovat a bojovat s milicemi YPG. Uvedl, že úřady začaly obtěžovat jeho otce i tetu a když začaly obtěžovat i jeho, tak mu otec nařídil odjezd za strýcem do ČR. Hovořil i o své kurdské národnosti a sympatiím k hnutí HDP. Správní orgány však neshledaly naplnění žádného z důvodů pro možnost udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany, žalovaný tak rozhodnutím ze dne 17. 1. 2023, které nabylo právní moci dne 14. 2. 2023, žádosti žalobce nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 8. 2024, č. j. 62 Az 23/2023-62, zamítl. Žalobce pak neuspěl ani u Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“), který jeho kasační stížnost proti uvedenému rozsudku odmítl usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. 1 Azs 223/2024-78. 3. Dne 3. 2. 2025 podal žalobce novou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný ji ale posoudil jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a v záhlaví označeným rozhodnutím řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. 4. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalobce má za to, že byly splněny důvody pro udělení doplňkové ochrany, jelikož v případě jeho návratu zpět do Turecka by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalobce se obává, že by po návratu do Turecka mohl být perzekuován jako neúspěšný žadatel o mezinárodní ochranu, jelikož Turecko nedodržuje lidská práva tak jako státy Evropské unie. Turecké úřady a policie se po jeho návratu mohou začít o něj zajímat a mohl by být vystaven nebezpečí na zdraví či životě, a to stejně jako v případě Kurda, který v říjnu 2024 zemřel za podivných okolností v tureckém vězení. Ke skutečnosti, že politickým vězňům, kterým by se po návratu do Turecka mohl reálně stát, hrozí v tureckém vězení mučení a smrt, odkázal na internetovou zprávu z října 2024 o vězni, který v tureckém vězení zemřel za podezřelých okolností, a dále popisoval obsah tohoto článku. Žalobce tedy spatřuje vady napadeného rozhodnutí v tom, že skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, nemá oporu v provedeném dokazování, a dále v nesprávné aplikaci dotčených právních předpisů. 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, které označil za řádně odůvodněné a skutkový stav za dostatečně zjištěný. Dále shrnul judikaturu k posuzování opakovaných žádostí, zdůraznil, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), s korekcí podle § 32 odst. 9 zákona o azylu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud o věci bez jednání. 7. Rozsah přezkumné činnosti soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí o nepřípustné opakované žádosti je značně omezený. V rozsudku ze dne 8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011-74, NSS zdůraznil, že „[b]ylo-li řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno pro nepřípustnost podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zkoumá správní soud pouze to, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení. Důvody uváděné žadateli se zabývá pouze z toho hlediska, zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních či legitimních subjektivních příčin uvést.“ 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce v prvém řízení o udělení mezinárodní ochrany označil za důvod podání žádosti obavu ze zadržení kvůli dvojímu nelegálnímu překročení hranice do Sýrie v roce 2014. Žalobce poskytoval přeshraniční pomoc pro bojovníky v Sýrii, když v té době hranice nebyla hlídaná, nesl jim potraviny a léky. V roce 2014 také protestoval ve Virasenhiru proti bojům v Sýrii, šlo o mnohatisícovou a zhruba hodinu trvající demonstraci, která byla rozpuštěna policií. Otec žalobce byl zadržen policií a bit, protože rodina posílala do Sýrie humanitární pomoc, potraviny a léky, otec byl pak soudem podmínečně odsouzen. Žalobcova babička byla odsouzena na pět let. Žalobce rovněž uvedl, že sympatizuje se stranou HDP, kteréžto sympatie projevuje tak, že jí fandí. Dle žalobce turecká policie nějak prověřovala jeho cesty do Sýrie v roce 2014, jeho otce občas policie navštívila a ptala se, kde se žalobce nachází. Ohledně návratu do Turecka se žalobce domníval, že tam bude zabit nebo skončí ve vězení. 9. V nové žádosti ze dne 3. 2. 2025 žalobce uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá ze stejných důvodů, které uváděl v prvním řízení. Uvedl, že nyní je pro něj zásadní, že se mu v ČR narodilo dítě. Jeho partnerka je Ukrajinka, která se domů kvůli válce nemůže vrátit, a žalobce nechce opustit své dítě a partnerku. Následně ještě v rámci vyjádření se k podkladům rozhodnutí doložil svoji písemnou prosbu, ve které apeloval na poskytnutí šance k životu v ČR a možnosti vybudovat zde stabilní zázemí pro svoji rodinu. 10. Podle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se pro účely tohoto zákona rozumí opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou před nabytím právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo kdykoli po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. 11. Podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 12. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podá-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost takové žádosti ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodu pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení, b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákon o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. 13. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 14. V posuzované věci je nesporné, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 3. 2. 2025 byla opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Z citovaných ustanovení pak vyplývá, že opakovanou žádost o mezinárodní ochranu lze věcně posoudit, jen uvedlli žadatel (nebo se jinak objevily) nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění žadatele předmětem zkoumání dříve a které svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a téhož zákona. K otázce opakované žádosti o mezinárodní ochranu již existuje ustálená judikatura, podle níž je pro přípustnost opakovaných žádostí třeba, aby v konkrétním případě existovaly „nové skutečnosti nebo zjištění“ mající určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti. Smyslem je totiž na jedné straně umožnit nové posouzení v případech, kdy nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na druhé straně zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (viz rozsudky NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65, či ze dne 27. 3. 2020, č. j. 5 Azs 325/2019-16, č. 4012/2020 Sb. NSS). Věcné projednání opakované žádosti je podle rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65 výjimkou, „kterou je třeba