78 Az 3/2025 – Krajský soud v Ostravě

78 Az 3/2025- 21 - text  6 78 Az 3/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: P. G., narozený dne X státní příslušnost: Gruzie bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobce dne 30. 8. 2023 požádal o mezinárodní ochranu v ČR. V žádosti a při pohovoru k žádosti uvedl, že je gruzínské státní příslušnosti, ale národnost má ázerbájdžánskou, přičemž domluví se jen ázerbájdžánsky a turecky. Gruzii opustil už v roce 2012, pak pobýval dva roky v Ázerbajdžánu v Baku, pak další dva roky v Turecku, poté znovu dva roky v Baku, ale stále měl problém najít práci, tak odcestoval do Evropy. Nejprve byl 21 měsíců v Polsku, a pak přijel do ČR, kde má kamarády a kde se mu víc líbí, tak zde požádal o mezinárodní ochranu. Za důvod opuštění Gruzie označil nedostatek práce, přičemž překážkou v hledání práce pro něj byla i neznalost gruzínštiny, neboť vyrůstal ve vesnici azerské menšiny a ve škole se učil také ázerbájdžánsky. Práci potřebuje, aby se mohl postarat o svou nemocnou matku, která žije v Baku a aktuálně o ni pečuje švagrová. V Baku má také vdanou sestru, zbytek rodiny žije v Gruzii, v případě návratu do vlasti by se ale neměl kam vrátit, neboť tam nemá žádný domov. V Gruzii neměl žádné problémy s policií nebo státními orgány, nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem politické strany a ani nebyl politicky aktivní. Při seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí doplnil, že v ČR má přítelkyni, se kterou se plánují vzít. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. B) Shrnutí obsahu podání účastníků řízení 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalovaný podle něj nepostupoval v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nezjistil aktuální informaci o zemi původu. Vycházel totiž ze zpráv týkajících se informací o Gruzii, které byly vydány v době předcházející aktuální politické situaci. Dne 26. 10. 2024 se v Gruzii konaly parlamentní volby, v nichž zvítězila politická strana Gruzínský sen. Podle OBSE nebyly uvedené volby svobodné a spravedlivé, přičemž po nich počaly protesty gruzínských občanů, které trvají do současnosti. Evropský parlament přijal dne 13. 2. 2025 usnesení č. 2025/2522, o dalším zhoršení politické situace v Gruzii (dále „usnesení EP“), z něhož vyplývá, že současný režim zosnoval protiústavní převzetí moci a systematicky ničí demokratické instituce, oslabuje nezávislost soudů a oklešťuje základní svobody a právní stát. V usnesení EP je taktéž vytýkána nedemokratická volba nového prezidenta. Podle zpráv obsažených v uvedeném usnesení stávající vládnoucí garnitura směřuje k totalitnímu režimu a radikálnímu omezování lidských práv. Žalobce se obává, že současná situace povede k vnitřním ozbrojeným konfliktům, takže se v případě návratu do Gruzie obává o své zdraví. Dále žalobce dodal, že žalovaný opatřil pouze jednu aktuální zprávu týkající se politické a bezpečnostní situace z listopadu 2024. Tato zpráva je však obecná, vydaná pravděpodobně krátce po uvedených volbách, nepopisuje situaci v Gruzii, ani zda, případně jak dochází k omezování základních lidských práv a svobod. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že o situaci v zemi původu shromáždil dostupné adekvátní informace, přičemž zdůraznil, že žalobce ani po seznámení se s podklady rozhodnutí a ostatně ani v žalobě nepoukázal na další možné zdroje informací o zemi původu v návaznosti na svůj azylový příběh. Tvrzení o hrozbě ozbrojených konfliktů v Gruzii označil žalovaný za spekulativní a tvrzení o směřování Gruzie k totalitnímu režimu a o protestech občanů za obecná. Poukázal také na to, že žalobce ve vlasti nevyvíjel politické aktivity, za něž by mohl být následně azylově relevantním způsobem pronásledován. C) Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), s korekcí podle § 32 odst. 9 zákona o azylu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud ve věci bez jednání. 6. Jak vyplývá z výše uvedeného shrnutí obsahu žaloby, žalobce nijak nezpochybnil, že žalovaný označil za důvod podání žádosti žalobce o mezinárodní ochranu jeho ekonomické potíže v důsledku nemožnosti sehnat práci, absenci zázemí v Gruzii, neznalost jazyka a snahu o legalizaci pobytu zcela v souladu s obsahem jeho výpovědi. Rovněž nezpochybnil správnost závěru žalovaného o tom, že neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že by v Gruzii vyvíjel jakoukoli činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován, jež by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) zákona o azylu, ani správnost závěru žalovaného o tom, že žalobce netvrdil ani skutečnosti kvalifikovatelné jako odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, tj. podřaditelné pod některý z důvodů taxativně uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Rovněž žalobce nijak nepolemizoval se závěrem žalovaného, že jeho jazyková bariéra způsobená neznalostí gruzínštiny není relevantním důvodem pro udělení azylu, ani s důvodností výtky žalovaného, že v Gruzii neoslovil žádnou agenturu, která by mu mohla pomoci si najít, a taktéž neučinil ničeho, aby se gruzínsky doučil. Taktéž žalobce v žalobě nijak nenapadl správnost závěru žalovaného, že v jeho případě nejsou dány podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu, neboť žalobce v ČR žádnou rodinu nemá, ani humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, neboť je žalobce podle zjištění žalovaného dospělý, svéprávný, práceschopný a zdravý, není odkázán na péči jiné osoby a ani neexistují jiné skutečnosti bránící mu v Gruzii vést vlastní život, v případě návratu do vlasti mu nehrozí žádný postih ze strany státních orgánů z důvodu neúspěšné žádosti o azyl a nic nebrání ani možnosti žalobce odcestovat do Gruzie i s českou přítelkyní. Konečně nerozporoval ani závěr žalovaného, že Gruzie není zemí, jež by aktuálně čelila humanitární katastrofě a že nejsou splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany žalobci podle § 14a zákona o azylu. 7. Žalobce uplatnil v žalobě jediný žalobní bod, a to řádné nezjištění relevantních skutečností o aktuální situaci v Gruzii žalovaným s ohledem na tamní události po parlamentních volbách v říjnu 2014. 8. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Podle § 23c písm. c) zákona o azylu podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště. 10. Řízení ve věci mezinárodní ochrany se oproti jiným správním řízením vyznačuje několika specifiky, které souvisejí s tím, že se v něm často rozhoduje za důkazní nouze, že jde o prospektivní rozhodování a že nesprávné rozhodnutí má pro stěžovatele obzvláště závažné důsledky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70). Těmto specifikům odpovídá standard a rozložení důkazního břemene. Žadatele o mezinárodní ochranu stíhá břemeno tvrzení. Je především na něm, aby při pohovoru věrohodně tvrdil a v rámci svých možností prokázal skutečnosti, které mohou mít relevanci z hlediska některé z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný mu k tomu zejména musí vytvořit prostor vhodně kladenými otázkami během pohovoru. 11. Rozsah, v jakém má žalovaný povinnost následně si shromáždit informace o zemi původu, se však vždy odvíjí hlavně od sdělení samotného žadatele (srov. např. usnesení NSS ze dne 16. 12. 2021, č. j. 3 Azs 118/202139, bod [11] a tam citovanou judikaturu). Obecně pak platí, že pokud žadatel ani neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že došlo, nebo že by potenciálně mohlo dojít k zásahu do jeho lidských práv ve smyslu § 12 nebo § 14a zákona o azylu, pak není třeba se situací v jeho zemi původu do detailu zabývat. V takovém případě žalovaný splní svou povinnost řádně zjistit skutkový stav j