19 Az 57/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 57/2025- 41 - text  6 19 Az 57/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: A. En státní příslušnost Turecko t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Brno, Moravské náměstí 13 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2025 č. j. OAM-1212/VL-VL17-VL11-PŘZ-2025, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný nevyhověl žádosti žalobce o propuštění ze zajištění a rozhodl, že ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů je i nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a podle § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 10. 2. 2026. K závěru žalovaného o nevěrohodnosti a účelovosti tvrzení o zajištění ubytování a finančního zabezpečení bratrancem, žalobce namítal, že žalovaný opomíjí, že v žádosti o propuštění ze zajištění navrhl poskytnutí veškeré součinnosti správnímu orgánu ke svým tvrzením a navrhl provedení pobytové kontroly, svůj výslech a výslech bratrance. S těmito důkazními návrhy se žalovaný nijak nevypořádal a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobce dále namítal, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o jeho dalším zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, aniž by z rozhodnutí vyplývalo, že jsou splněny zákonné předpoklady pro jeho použití. Podmínkou zajištění je, aby existovalo rozhodnutí nebo řízení, které by mohlo vést k jeho nucenému vycestování z České republiky. To znamená, že pokud takové rozhodnutí existovalo, avšak jeho platnost uplynula, neexistuje zákonná podmínka pro zajištění spočívající v „hrozícím vyhoštění“. Rozhodnutí je tak z hlediska splnění těchto podmínek nepřezkoumatelné. Žalovaný pouze na straně 2 konstatuje, že Policií České republiky bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění. Toto správní vyhoštění však nijak nekonkretizuje a není proto přezkoumatelné, zda se jedná o rozhodnutí, které již bylo vykonáno nebo o rozhodnutí, které ještě vykonáno nebylo a jeho výkon teprve hrozí. Podstatné přitom je, že pouze rozhodnutí vydané policií o správním vyhoštění, které ještě nebylo vykonáno, splňuje podmínky „hrozícího vyhoštění“ podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. 2. Žalobce žalovanému rovněž vytkl, že se nevypořádal s možností uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. V rozhodnutí žalovaný neuvedl žádné úvahy, proč v jeho případě nebylo možno uložit zvláštní opatření podle § 47 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 3. Dále žalobce namítal, že doba trvání zajištění byla stanovena podle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 10. 2. 2026. Dobu trvání zajištění však žalovaný nijak neodůvodnil. Rozhodnutí neobsahuje žádné úvahy, proč by měl být omezen na svém základním právu na osobní svobodu právě do 10. 2. 2026. 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal především na odůvodnění napadeného rozhodnutí a k žalobním námitkám zdůraznil, že rozhodnutí o správním vyhoštění bylo vydáno 20. 10. 2025 pod č. j. KRPB-209792-28/ČJ-2025-060022-SVZ, a to na dobu 3 roků, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Důvodem je jeho pobyt na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. Žalovaný dále uvedl, že v napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Žalovaný přitom odkázal na odůvodnění rozhodnutí a také na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ve věci sp. zn. 9 Azs 147/2025. Vyslovil názor, že posoudil vše a v rozhodnutí uvedl konkrétní důvod, pro který se v době vydání rozhodnutí nadále domnívá, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle Evropského zatýkacího rozkazu, a to s přihlédnutím ke zjištěním učiněným v průběhu řízení o mezinárodní ochranu. Co se týká možného účinného uplatnění zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu, žalovaný citoval z judikatury Nejvyššího správního soudu a uvedl, že z napadeného rozhodnutí, celého spisového materiálu, předchozího rozhodnutí o zajištění, je zřejmé, že posoudil individuální situaci žalobce na základě všech relevantních informací vyplývajících ze správního spisu a v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Mírnější opatření nelze aplikovat, protože opět zde není předpoklad, že by žalobce dodržoval zvláštní opatření a existuje důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění. 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje č. j. KRPB-209792-30/ČJ-2025-060022-SVZ ze dne 20. 10. 2025 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, za účelem správního vyhoštění. Rozhodnutí o správním vyhoštění bylo vydáno 20. 10. 2025 pod č. j. KRPB-209792-28/ČJ-2025-060022-SVZ, a to na dobu 3 roků, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Důvodem je jeho pobyt na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 19. 10. 2025 byl s žalobcem sepsán protokol o výslechu, v němž kromě jiného uvedl, že z Turecka odjel v roce 2022 a následně byl v období mezi zářím 2023 a říjnem 2025 vyhoštěn zpět do Turecka. V České republice opět pobývá od 18. 10. 2025. Do Schengenského prostoru naposledy přicestoval 15. 10. 2025, kdy přiletěl z Istanbulu do Sarajeva. Poté za úplatu 1 500 euro cestoval kamionem do Maďarska a následně autobusem do Vídně a autem do České republiky. Stálou adresu v České republice nemá, nemá zde ani žádné rodinné vazby. Žalobce se vyhnul hraniční kontrole v Maďarsku, protože si byl vědom toho, že vstupuje do Evropské unie bez platného oprávnění. K tomu doplnil, že pobytové oprávnění si nevyřídil proto, že vyřizování dokladů trvá dlouho a málokdo je obdrží. Na otázku, proč nepožádal o azyl v Bosně, odpověděl, že v Bosně se mu nelíbí, v České republice to již trochu zná. Avizoval, že chce požádat o azyl. K návratu do vlasti se vyjádřil tak, že mu v tom nic nebrání, nic mu tam nehrozí, chtěl by ale zůstat v České republice. Rovněž uvedl, že je zcela bez finančních prostředků. 7. V řízení ve věci správního vyhoštění žalobce uvedl, že v Turecku žil do roku 2022, poté se vydal do České republiky, neúspěšně požádal o azyl a byl následně na dva roky vyhoštěn, od září 2023 do září 2025. Do České republiky přicestoval opětovně 18. 10. 2025. Přicestoval sem, protože lituje, že se před dvěma lety vrátil do Turecka. 8. Ze správního spisu se dále podává, že dne 24. 10. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. 9. Rozhodnutí ze dne 27. 10. 2025 č. j. OAM-1212/VL-VL17-VL11-Z-2025 o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nabylo právní moci dne 31. 10. 2025. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal žádný opravný prostředek. 10. Ze spisu rovněž plyne, že rozhodnutím ze dne 27. 11. 2025 č. j. OAM-1212/VL-VL17-VL11-2025 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana. Rozhodnutí nabylo právní moci 4. 12. 2025. Dle informačního systému Krajského soudu v Ostravě žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal dne 17. 12. 2025 žalobu. Řízení je vedeno pod sp. zn. 78 Az 10/2025 a ve věci zatím rozhodnuto nebylo. 11. Dne 10. 12. 2025 podal žalobce žádost o propuštění ze zajištění a o znovu posouzení podmínek zajištění v souladu s § 46a odst. 10 zákona o azylu a dále návrh na vydání zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu. Co se týká odůvodnění této žádosti, soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť tam uvedená zjištění jsou správná a korespondují s obsahem správního spisu. 12. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní och