19 Az 8/2026 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 8/2026- 29 - text  7 19 Az 8/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Ch. P. O. státní příslušnost Nigerijská federativní republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2026 č. j. OAM-200/BA-BA01-BA06-Z- 2026, o zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., čárka o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) rozhodnuto o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání zajištění byla stanovena do 5. 6. 2026. Žalobce namítal, že zajištění představuje mimořádný a krajní prostředek, kterým žalovaný zasahuje do ústavně zaručeného práva na osobní svobodu, přičemž vzhledem k charakteru zajištění by mělo být rozhodnutí o zajištění vyčerpávajícím způsobem odůvodněno. Žalovaný měl povinnost zabývat se alternativami k zajištění a přistoupit k němu teprve až poté, co by bylo prokázáno, že nelze účinně uplatnit jiná, mírnější opatření. Úvaha žalovaného tedy nesmí být vedena tím způsobem, že detence je preferovanou formou opatření a alternativy přicházejí v úvahu až druhotně. O tom vypovídá ostatně i samotný text § 46a odst. 1 zákona o azylu. Argumentace žalovaného, že uložení alternativy zajištění není možné v důsledku toho, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany se jeví žalovanému jako účelová, je v přímém rozporu se smyslem § 46a odst. 1 zákona o azylu. Pokud snad měl žalovaný pochybnosti o motivech jeho žádosti, nabízelo se v jeho případě zejména umístění do otevřeného pobytového střediska ve smyslu § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Nelze též přehlédnout, že žalovaný jej ani nevyslechl, omezil se na zjištění cizinecké policie v řízení o zajištění za účelem správního vyhoštění, které ale plní jiný účel, než je omezení svobody žadatele o mezinárodní ochranu. Dle žalobce žalovaný má povinnost aktivně zkoumat možnost aplikace alternativ k zajištění a v tomto kontextu se například dotázat osob, jichž se má opatření týkat na další informace potřebné pro posouzení možnosti alternativ. Pokud žalovaný nepřistoupí k provedení ani jednoho pohovoru před vydáním rozhodnutí o zajištění, je pak o to zásadnější, aby s informacemi obsaženými ve spise cizinecké policie pracoval v jejich celkovém úhrnu a v rozhodnutí reflektoval jak skutečnosti svědčící v neprospěch žadatele o azyl, tak skutečnosti svědčící v jeho prospěch. To se v napadeném rozhodnutí nestalo. 2. Žalobce žalovanému vytkl, že naopak postupoval tak, že přistoupil k alternativě k zajištění jako k méně preferované variantě řešení jeho situace, a naopak k zajištění jako k opatření, které je třeba užít přednostně. S informacemi, které sdělil správním orgánům v předchozím řízení, pak zachází značně účelově, když přednostně zohledňuje informace svědčící v jeho neprospěch, zatímco skutečnosti, které hovoří v jeho prospěch, zcela opomíjí. Rozhodnutí o zajištění je nadto jednostranné, nepřiměřené a nezohledňující všechny relevantní skutečnosti, neboť žalovaný se zaměřil pouze na skutečnosti jdoucí v jeho neprospěch (nezákonný vstup), skutečnosti jdoucí v jeho prospěch (např. skutečnost, že se správními orgány od počátku aktivně spolupracuje pro vyřešení jeho situace) naopak nijak nezohlednil. Žalobce uvedl, že dokládá nájemní smlouvu o tom, že by se mohl zdržovat na adrese P., P. B. I č. p. X. 3. Další výhrady žalobce se vztahovaly k odůvodnění délky zajištění, které považuje za nedostatečné, čistě formální, vzbuzující dojem svévole. Zajištění je nepřiměřené a zbavuje jej práva na účinný soudní přezkum v rozumných intervalech. Délka povinnosti setrvat v zařízení pro zajištění cizinců by neměla být využívána paušálně, ale měla by odpovídat individuálním okolnostem případu. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí omezuje pouze na konstatování délky rozhodování spolu s možností případného podání žaloby a doby doručování dokumentů v rámci soudního řízení. Zdůraznil, že z rozhodnutí musí být zřejmé, jak dlouho je žadatele o azyl nezbytné držet v zařízení pro zajištění cizinců s ohledem na dosažení sledovaného cíle, nikoliv, jak dlouho je to maximálně možné. Délka trvání zajištění tak není přiměřená a budí dojem účelovosti, respektive paušálnosti a absence individuálního posouzení případu. 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval, stejně tak z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu. 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žádný z účastníků nenavrhl nařízení jednání, a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. Prahy, č. j. KRPA-55206-14/ČJ-2026-000022-ZSV ze dne 13. 2. 2026 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že 13. 2. 2026 byla kontrolována orgány policie jeho totožnost, žalobce předložil cestovní pas a polské povolení k pobytu. Při důkladné prohlídce a kontrole předloženého polského povolení k pobytu byl tento doklad označen jako padělek. 7. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 13. 2. 2026 č. j. KRPA-55206-12/ČJ-2026-000022-ZSV bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1, 4 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, a to na dobu 3 roků, jejíž počátek byl stanoven ode dne, kdy cizinec vycestuje z území Evropské unie a smluvních států. Doba k vycestování z území Evropské unie a smluvních států do Nigérie nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, byla stanovena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., žalobce naplnil tím, že se 13. 2. 2026 při pobytové kontrole Policií České republiky na označené adrese prokázal padělaným povolením k pobytu POL číslo X vystavené na jeho jméno, a to dne 13. 2. 2026, kdy byl Policií České republiky zadržen. Povolením k pobytu Polské republiky se prokázal policistům jako svým pravým, vlastním a tímto svým jednáním prokazatelně porušil právní předpisy České republiky. Dle odborného vyjádření Oddělení dokladů a specializovaných činností Praha pod č. j. KRPA- 55552-2/ČJ-2026-000021 bylo zjištěno, že žalobcem předložené povolení k pobytu uvedeného čísla je celkovým padělkem. Skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., žalobce naplnil tím, že pobýval na území České republiky od 14. 1. 2026 do 13. 2. 2026 neoprávněně, kdy byl zajištěn Policií České republiky. 8. Žalobce jako účastník správního řízení do protokolu o výslechu dne 13. 2. 2026 kromě jiného sdělil, že z Nigérie vycestoval v roce 2022 s platným cestovním dokladem do Polska. V pase měl vylepené francouzské schengenské vízum za účelem turistiky, které bylo platné čtyři týdny. Do Polska přicestoval v listopadu 2022 a po celou dobu se tam zdržoval. Mezitím mu skončila platnost cestovního pasu, a proto si nechal vystavit nový pas v Německu. Je si vědom toho, že v Polsku pobýval neoprávněně. Chtěl v Polsku požádat o pobyt, ale neučinil tak a nechal si vyřídit polské povolení k pobytu na jeho jméno. V Polsku pobýval do 14. 1. 2026 a téhož dne přicestoval do České republiky za účelem návštěvy kamaráda. Měl v úmyslu vrátit se do Polska 14. 2. 2026. Je si vědom toho, že pobývá na území Evropské unie a smluvních států neoprávněně. Na dotaz, proč se prokazoval padělaným dokladem, sdělil, že se domníval, že tento doklad je povolení k pobytu a nevěděl, že dokument je falešný. Na internetu hledal možnosti, jak může pracovat legálně na území Polska a v této souvislosti v roce 2025 našel na internetu inzerát a za doklad zaplatil 4 500 EUR v kanceláři v Polsku a na vyřízení dokladu čekal šest měsíců. Tento doklad si zařídil, aby si legalizoval v Polsku pobyt. Sdělil, že bydlí v Praze u kamaráda, který pochází také z Nigérie. Nemá žádnou nájemní smlouvu, je tam nekontaktní. Na území České republiky nemá žádný majetek, závazky ani pohledávky. Nežije