1 As 149/2019 — Nejvyšší správní soud

22 A 59/2024- 31 - text  12 22 A 59/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: BIKERS CROWN, s.r.o., IČO 25988140 sídlem Pražská 481, Chlumec nad Cidlinou IV, 503 51 Chlumec nad Cidlinou zastoupený advokátem JUDr. Jakubem Havlíčkem sídlem Jana Koziny 1295/2a, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2024 č. j. MPO 15346/2024, ve věci přestupku na úseku regulace reklamy takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2024 č. j. MPO 15346/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 4. 1. 2024 č. j. MSK 151859/2023, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 8a odst. 1 písm. b) zák. č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zák. č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), jehož se dopustil tím, že v rozporu s § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy a na něj navazujícím čl. 2 nařízení Statutárního města Ostravy č. 2/2020 (dále jen „Nařízení města“), kterým se stanoví zákaz šíření reklamy na veřejně přístupných místech mimo provozovnu, jako šiřitel reklamy dle § 1 odst. 7 zákona o regulaci reklamy v době od 15. 12. 2021 do 13. 5. 2022 šířil na veřejně přístupném místě mimo provozovnu reklamu, a to na plachtě umístěné na boční stěně budovy na adrese Frýdlantská 3375/7, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, tedy v rozporu s čl. 4 písm. e) Nařízení města a na místě vymezeném v čl. 2 písm. b) tohoto nařízení, tj. v ulici Frýdlantská. Za spáchání přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 10 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1)Nezákonnost napadeného rozhodnutí je založena na extenzivním výkladu ust. § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy a Nařízení města žalovaným, resp. správním orgánem I. stupně. Jednání žalobce, tj. umístění reklamní plachty na boční stěnu budovy, která je v jeho vlastnictví a ve které má provozovnu, nemohlo naplnit skutkovou podstatu předmětného přestupku. Nařízení města stanoví zákaz šíření reklamy na veřejně přístupných místech mimo provozovnu uvedených v čl. 2 tohoto nařízení. Pojem „veřejně přístupné místo mimo provozovnu“ je vymezen v čl. 1 odst. 2 Nařízení města tak, že se veřejně přístupným místem mimo provozovnu rozumí všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Statutární město Ostrava pro účely pojmového vymezení „veřejně přístupné místo mimo provozovnu“ využilo poměrně extenzivní definici veřejného prostranství dle § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní řízení), v platném znění (dále jen „zákon o obcích“). Zákon o regulaci reklamy sice umožňuje obcím, aby v rámci své působnosti upravily a vymezily, co se rozumí veřejně přístupným místem, na kterém je reklama zakázána (§ 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy), nicméně obec je povinna postupovat obezřetně a hledat smysl a účel tohoto zákonného ustanovení. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 1 As 149/2019-42, jehož závěr lze podle žalobce vztáhnout i na nyní souzenou věc. Soud v tomto rozhodnutí vyložil smysl a účel zák. č. 384/2005 Sb., kterým se mění zákon o regulaci reklamy (dále jen „novela č. 384/2005 Sb.“), jímž byla doplněna ustanovení o možném zákazu reklamy šířené mimo provozovny na místech veřejně přístupných a dána pravomoc obcím tuto problematiku korigovat. Dle důvodové zprávy k tomuto zákonu bylo hlavním účelem novely č. 384/2005 Sb. zrušit reklamu šířenou živelným způsobem, obtěžující okolí, tak, aby nehyzdila památkově chráněné objekty atd. a dále se jednalo o ochranu před „reklamním smogem“, přílišným obtěžováním reklamou, hyzděním veřejného prostoru reklamou, znečišťováním veřejného prostoru (např. rozhazování reklamních letáků apod.). Smyslem takové regulace není zakázat veškerou reklamu, a dokonce ani veškerou reklamu ve veřejném prostoru. Žalobce má za to, že samotná budova, ve které má umístěnu svoji provozovnu, nenaplňuje pojmové znaky „veřejně přístupného místa mimo provozovnu“. Umístění reklamy na této budově, a to v kontextu samotného okolí budovy (tj. nejsou zde památky ani veřejný park, budova je umístěna na pozemku žalobce i okolní pozemek je ve vlastnictví žalobce, reklama není nijak vulgární apod.), není jednáním, kterému by se smysl a účel právní úpravy snažil zamezit, a to zakázat reklamu obtěžující a hyzdící okolí, šířenou živelným způsobem atd. Žalovaný i správní orgán I. stupně však pouze mechanicky převzali úpravu obsaženou v Nařízení města, aniž by řádně zhodnotili a odůvodnili, z jakého důvodu je reklama žalobce v tomto konkrétním případě nezákonná. Žalobce je navíc přesvědčen, že stavba, ve které má umístěnu provozovnu, nemůže z povahy věci pojmově spadat pod „veřejně přístupné místo mimo provozovnu“. Pokud je reklamní plocha umístěna na budově žalobce, což je i skutkový závěr správního orgánu I. stupně, lze uzavřít, že tato reklama je umístěna na provozovně, nikoliv mimo provozovnu. 2)Napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní a srozumitelnou argumentaci, jakým způsobem byly správním orgánem I. stupně odstraněny vady vytýkané mu dříve žalovaným. Předchozí rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 23. 11. 2022 č. j. MSK 96507/2022 bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, jelikož postrádalo řádné odůvodnění týkající se argumentace žalobce, zejména stran interpretace zákona o regulaci reklamy a aplikace příslušného nařízení. Dle žalobce nové rozhodnutí správního orgánu I. stupně tyto nedostatky nadále vykazuje a napadené rozhodnutí je nenapravilo. Správní orgán I. stupně se primárně zaměřil na rekapitulaci dosavadního průběhu správního řízení a vypořádání námitek žalobce zůstalo zcela povrchní. Namísto věcné argumentace se správní orgán I. stupně omezil na tvrzení, že jako dozorový a sankční orgán nemá kompetenci vyjadřovat se k obsahu a smyslu předmětného nařízení. Žalobce tak postrádá jasnou úvahu žalovaného, na jejímž základě považuje nové rozhodnutí správního orgánu I. stupně za přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné pro účely správního řízení o přestupku. Zejména v otázce výkladu smyslu a účelu Nařízení města odvolací orgán hodnotí odůvodnění správního orgánu I. stupně v celkovém kontextu jako dostatečné a omlouvá určitou formální neobratnost. Žalobce naopak tuto neobratnost vnímá jako projev nedostatečné, resp. absentující argumentace, která rozhodnutí správního orgánu I. stupně činí opět nepřezkoumatelným. Podle žalobce je správní orgán oprávněn a zároveň povinen při rozhodování o přestupcích vykládat předmětné nařízení a příslušná ustanovení zákona o regulaci reklamy a posuzovat smysl a účel těchto právních předpisů, jelikož to je základním předpokladem rozhodování o tom, zda jednání naplňuje skutkovou podstatu konkrétního přestupku na úseku regulace reklamy či nikoliv. Závěr správního orgánu I. stupně (potvrzený žalovaným) by při jeho rozvedení ad absurdum znamenal, že jakákoliv úprava přijatá představiteli územního samosprávného celku nemůže nikdy překročit meze dané zákonem a regulaci reklamy, pokud je jejím cílem ochrana občanů před zahlcením reklamním smogem, což je zjevně neudržitelný závěr, popírající samotný smysl zákona o regulaci reklamy. Smysl a účel právní úpravy je jednoduše zjistitelný z důvodové zprávy k novele č. 384/2005 Sb., jak již žalobce uvedl. Žalobci není z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, z jakého důvodu považuje žalovaný vznesené námitky žalobce za liché, mylné nebo vyvrácené (viz rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009 č. j. 9 As 71/2008-109), neboť správní orgán se nevypořádal se vznesenými námitkami, pouze vyslovil svoji nezpůsobilost věc posuzovat a žalobce odkázal, aby ke své obraně využil jiných právních nástrojů a obrátil se se svým podnětem např. na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, na Statutární město Ostrava či na příslušný stavební úřad s žádostí o povolení stavby pro reklamy. 3)Statutární město Ostrava při vydání nařízení překročilo rámec svých zákonných pravomocí, zejména zákonného zmocnění dle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy, čímž jednalo v rozporu se zásadou ultra vires. Město vyložilo ust. § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy v rozporu s jeho účelem a smyslem a přijalo nařízení s rozsahem širším, než zákon o regulaci reklamy umožňoval. Vybočení z mantinelů pro přijetí nařízení o