8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

22 Af 23/2024- 46 - text  12 22 Af 23/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Zory Šmolkové, ve věci žalobce: SEADON s.r.o., DIČ CZ 28601505 sídlem Rovniny 116/45, 748 01 Hlučín zastoupený společností Rambousek a partner a. s. sídlem Křišťanova 4/1544, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2024 č. j. 14941/24/5300-22441-712084, ve věci daně z přidané hodnoty takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2024 č. j. 14941/24/5300-22441-712084, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 29. 4. 2020 č. j. 1951074/20/3211-50525-803045, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2016. 2. V žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1)Žalovaný v napadeném rozhodnutí nepostupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 15. 7. 2022 č. j. 4 Afs 23/2022, který rozhodl v téže věci žalobce v rámci prvního soudního přezkumu. Žalovaný ani v nyní napadeném rozhodnutí neopustil svou dřívější argumentaci, že nebyly naplněny podmínky zprostředkování ve smyslu § 2445 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“). Pojmy v oblasti DPH jsou v rámci eurokonformního výkladu pojmy autonomními, a to bez ohledu na to, jaký význam jim přikládá soukromé právo jednotlivých členských států. Nelze proto připustit výklad žalovaného, který mechanicky přebírá instituty OZ a ignoruje význam těchto institutů v judikatuře SDEU. Žalobce příkladmo poukázal na bod 23 napadeného rozhodnutí, který citoval. Žalovaný nevzal v potaz závěr NSS, že pro účely DPH nemusí být naplněna kritéria podle soukromoprávních předpisů definujících zprostředkování, a tak je napadené rozhodnutí postaveno na chybném základním předpokladu. Žalobce se také z důvodu častých zmínek pojmu zprostředkování použitých žalovaným domnívá, že závěr NSS, že pro účely DPH nemusí být naplněna kritéria soukromého práva, žalovaný neaproboval. 2)V napadeném rozhodnutí zůstalo neměnné hodnocení svědeckých výpovědí, a proto žalobce zopakoval žalobní body z předchozí žaloby. Žalobě s těmito body krajský soud v rozsudku ze dne 10. 8. 2023 č. j. 22 Af 3/2022-50 vyhověl a žalovaný závěry soudu v nyní posuzované věci nerespektoval. Žalovaný zpochybnil zprostředkování na základě svědeckých výpovědí, které posoudil v rámci volného hodnocení důkazů. Svědci přitom vypovídali v souladu s kontextem rozsudku NSS, který uvádí: Za takové situace se dá předpokládat, že svědci nebudou uvádět podrobné detaily, za kterých obchodní transakce probíhaly; naopak lze říci, že příliš podrobné odpovědi vzbuzují za takových okolností podezření a pochybnosti. Žalovaný postupoval v rozporu s právními větami tohoto rozsudku. a) Ing. K. K. (protokol ze dne 4. 12. 2017): Žalobce namítl, že pokud svědkyně tvrdí, že probíhalo řádné výběrové řízení, pak není pro zprostředkovatele místo. Pokud však svědkyně tvrdí, že probíhalo standardní výběrové řízení, kterého se zúčastnily čtyři firmy, ale v další odpovědi uvádí, že byly osloveny pouze dvě firmy, je zjevné, že výběrové řízení neprobíhalo standardně a transparentně. Proto je nutno zkoumat, proč byly osloveny právě dvě konkrétní firmy a kdo tuto skutečnost ovlivnil. Je zřejmé, že zprostředkovatel se mohl v této věci aktivně angažovat. Výpověď svědkyně jeho účast nevylučuje. Svědkyně rovněž nepopírá později zjištěnou skutečnost, že žalobce věděl o výběrovém řízení dříve, než bylo zveřejněno. b) Ing. V. P. (protokol ze dne 4. 12. 2017): Svědkyně vypověděla, že neví, zda byl zprostředkovatel na jednáních, s tím, že má špatnou paměť na jména. Telefonát svědkyně další osobě, kterým si ověřila dané skutečnosti, nelze vyhodnotit jako součást svědecké výpovědi. Informace z telefonátu navíc nevyloučily přítomnost zprostředkovatele. c) Ing. P. M. (protokol ze dne 26. 3. 2018): Svědek potvrdil, že daňový subjekt měl informaci o zakázce ještě před tím, než byla oficiálně vyhlášena, takže to potvrzuje fakt, že se žalobce o zakázce dozvěděl neoficiální cestou. Tomu odpovídá i tvrzení žalobce, že mu tuto informaci poskytl zprostředkovatel. Svědek potvrdil provedení změn v projektu, díky nimž došlo k úspoře, což nepřímo potvrdila i svědkyně Ing. V. P. Svědek ukončil pracovní poměr ještě před začátkem realizace projektu, takže mu nemohlo být známo přesné postavení zprostředkovatele. d) Ing K. M. (protokol ze dne 28. 3. 2018): Svědek potvrdil, že zprostředkovatele zná a že s ním pracovně jednal. Svědek nemá informaci o tom, že se zprostředkovatel podílel na změnách projektu, protože ten se k němu dostal již pozměněný. Svědek nevyloučil práci jiného rozpočtáře. e) M. V. (protokol ze dne 16. 5. 2018): Svědek na straně 4 protokolu výslovně potvrdil práci zprostředkovatele na změně projektu a konkretizoval ji. V protokolu bohužel není zapsána otázka, na kterou svědek odpovídá (str. 6 protokolu), avšak z jeho odpovědi vyplývá, že žalobce byl seznámen s celkovou nabídkou konkurence, což potvrzuje původní závěr, že výběrové řízení neprobíhalo zcela standardně. f) J. S. (protokol ze dne 5. 12. 2017): Svědek podrobně vysvětlil, jak celá spolupráce probíhala a zároveň vysvětlil rozpory, které žalovaný spatřuje v jiných svědeckých výpovědích. Svědek uvedl, jak probíhala fakturace, a vysvětlil také nepřesný text na faktuře. Potvrdil skutečnost, že jeho zapojení jako dodavatele nevylučuje jeho účast na technicko-realizačních činnostech. Žalobce dodal, že pozdější sepsání smlouvy o zprostředkování nevylučuje předchozí dohodu. V praxi je běžné, že se nejprve řeší podstatné věci, tj. v tomto případě získání zakázky, a teprve následně věci podružné, jako je sepsání smlouvy. U stálých obchodních partnerů, kteří dlouhodobě spolupracují, je běžné, že ústní smlouva předchází smlouvě písemné. Dále žalobce poukázal na vyhodnocení výpovědí svědků v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2023 č. j. 22 Af 3/2022-50, odst. 21-25, které částečně citoval a doplnil, že soud v odkazovaném rozsudku žalovanému uložil, aby rozkryl a hodnotil předmětné plnění optikou rozsahu služeb uvedených v dílčí smlouvě a rámcové smlouvě. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí setrval na mechanickém hodnocení kritérií podle definice zprostředkování soukromého práva, jak bylo podrobně rozebráno již výše. V rámci hodnocení svědeckých výpovědí se žalovaný vrátil k prvotnímu názoru, aniž by zkoumal plnění optikou rozsahu služeb dle smlouvy, namísto hodnocení optikou institutů OZ. Tím nedostál požadavkům krajského soudu na podobu nového rozhodnutí. 3)Žalovaný neprovedl žádné další dokazování. Svůj předchozí právní názor odůvodnil pomocí jiných slov, snažil se hodnotit původní svědecké výpovědi jinými slovy, aby obhájil svůj názor, který zaujal již dříve. Svědecké výpovědi hodnotil pouze individuálně, nikoliv ve vzájemných souvislostech a činil tak s důrazem na občanskoprávní význam pojmu zprostředkování, bez jakýchkoliv nových skutečností, v rozporu se závěry krajského soudu i se závěry NSS. Pouhou reformulací stejného názoru nedošlo k naplnění požadavků soudu. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl: K pojmu zprostředkování dle OZ a rozporu se závěry NSS: Žalovaný svůj závěr o neunesení důkazního břemene žalobcem nezaložil na tom, že činnosti, které měl J. S. pro žalobce provést, nesplňují definici zprostředkovatelské činnosti dle § 2445 OZ (body 22-49 a 50 napadeného rozhodnutí). Jedná se pouze o účelové tvrzení žalobce a žalovaný odmítá, že by v bodech 21až 46 napadeného rozhodnutí posuzoval činnost J. S. v intencích zprostředkování tak, jak je vymezeno v OZ. Žalovaný v bodě 23 napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že rámcová smlouva v čl. I. odst. 2 vymezuje zprostředkování de § 2445 OZ, ovšem toto vymezení dále rozvíjí čl. IV. rámcové smlouvy, který svým obsahem již obecné vymezení dle § 2445 OZ přesahuje. Tuto skutečnost pak žalovaný ve své další argumentaci respektoval a činnosti, které měl J. S. pro žalobce provést, posuzoval vždy ve vztahu k jejich specifikaci ve smlouvě, nikoliv ve vztahu k ust. § 2445 OZ. To, že žalovaný na několika místech napadeného rozhodnutí používá pojem „zprostředkování“ nebo „zprostředkovatelská činnost“ nijak neimplikuje, že by tyto pojmy vztáhl k definici dle OZ. Žalovaný u těchto pojmů vždy uvedl „dle rámcové smlouvy ze dne 1. 4. 2015“ (viz body 32, 36, 42, 54, 57, 59, 68 a 71 napadeného rozhodnutí), tj. tuto činnost vždy vztahoval k tomu, jak byla definována v rámcové smlouvě ze dne 1. 4. 2015. Z toho plyn