9 Afs 69/2024 — Nejvyšší správní soud

22 Af 33/2024- 35 - text  11 22 Af 33/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Gbagbos system a.s., IČO 27828026 sídlem Dlouhá třída 1161/97, 736 01 Havířov - Podlesí zastoupený advokátkou Mgr. Karin Kulčárovou sídlem Dlouhá třída 1161/97, 736 01 Havířov - Podlesí proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 702 00 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2024 č. j. 3242522/24/3210-50525-804369, ve věci námitky proti vyrozumění o úroku z prodlení takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2024 č. j. 3242522/24/3210-50525-804369, jímž bylo částečně vyhověno námitce žalobce a změněno vyrozumění Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 18. 4. 2024 č. j. 1593440/24/3210-50525-804369, o předpisu úroku z prodlení úhrady daňových povinností dle § 252 daňového řádu, a to způsobem specifikovaným ve výroku napadeného rozhodnutí. 2. Žalobce v podané žalobě nejprve přiblížil rozhodný skutkový stav. 3. Žalobce uvedl, že finanční orgány vedly ohledně žalobcových daňových povinností na dani z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) dvě daňová řízení, a to řízení týkající se dodatečného daňového přiznání (dále jen „DDP“) na DPPO za zdaňovací období od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2017 (dále jen „první zdaňovací období“) a dále řízení týkající se doměření daňových povinností na DPPO za zdaňovací období od 1. 7. 2018 do 30. 6. 2019 (dále jen „druhé zdaňovací období“). Podle žalobce spolu obě daňová řízení úzce souvisí navzdory rigoróznímu pohledu finančních orgánů, které jejich provázanost odmítají. Z pohledu žalobce výsledek jednoho řízení nutně ovlivňuje výsledek řízení druhého. 4. Ke skutkovým okolnostem žalobce uvedl, že ke dni 27. 3. 2017 evidoval jako dlužník dluh ve výši 86 103 980 Kč vůči společnosti FAU s.r.o. (dále jen „FAU“) z titulu povinnosti zaplacení kupní ceny za dodané pohonné hmoty. Ke stejnému datu žalobce evidoval vůči této společnosti pohledávku ve stejné výši z titulu nároku na náhradu škody způsobené ukončením podnikatelské činnosti společnosti FAU. S ohledem na existenci pohledávky a protipohledávky žalobce oznámil společnosti FAU, resp. jejímu insolvenčnímu správci, jednostranné započtení vzájemných pohledávek a dluhů mezi žalobcem a společností FAU ve smyslu ust. § 1982 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „jednostranné započtení“ nebo „započtení pohledávek“). Žalobce zastával názor, že toto započtení pohledávky proběhlo řádně a v souladu se zákonem. 5. Na základě uvedeného žalobce při sestavování daňového přiznání k DPPO za první zdaňovací období zahrnul výnos ze započtení pohledávek do příjmů a z tohoto příjmu také odvedl daň. Dne 3. 11. 2020 žalobce obdržel předžalobní výzvu insolvenčního správce společnosti FAU, jenž se domáhal úhrady kupní ceny ve výši 86 103 980 Kč z titulu povinnosti zaplacení kupní ceny za dodané pohonné hmoty a namítl neplatnost jednostranného započtení provedeného žalobcem, a to z důvodu neexistence pohledávky žalobce vůči společnosti FAU. 6. Žalobce v návaznosti na uplatnění pohledávky insolvenčním správcem požádal daňového poradce společnost ABC.TAXES, s.r.o. (dále jen „daňový poradce“) o posouzení daňově právních dopadů případné neplatnosti jednostranného započtení pohledávek. Daňový poradce vydal dne 27. 11. 2020 stanovisko, v němž žalobci doporučil podat DDP k DPPO za první zdaňovací období, což žalobce učinil dne 22. 12. 2020. Žalobce se vůči správci daně domohl účinnosti tohoto DDP až po extrémně dlouhých procesních peripetiích, včetně využití žalob proti nečinnosti. 7. Správce daně nakonec revidoval své závěry a dne 9. 4. 2024 vydal dodatečný platební výměr, kterým vyhověl DDP žalobce ze dne 22. 12. 2020 a výnos ze započtení pohledávek dosud zahrnutý do základu DPPO za první zdaňovací období oddanil. Žalobce se tedy teprve dne 9. 4. 2024 domohl účinnosti DDP ze dne 22. 12. 2020. Vydáním dodatečného platebního výměru ze dne 9. 4. 2020 č. j. 1423828/24/3210-50525-804369 se uzavřela procesní linie DDP k DPPO za první zdaňovací období. Paralelně však probíhalo řízení ohledně DPPO za druhé zdaňovací období, v němž správce daně již dne 27. 4. 2021 doručil žalobci výzvu k podání DDP za toto zdaňovací období z důvodu, že započtení pohledávek mezi žalobcem a společností FAU nebylo účinné, a proto nedošlo k zániku dluhu žalobce vůči společnosti FAU ve výši 86 103 980 Kč. Jelikož tento dluh byl více než 30 měsíců po splatnosti, měl žalobce zvýšit svůj výsledek hospodaření za druhé zdaňovací období o částku odpovídající výši tohoto neuhrazeného dluhu. 8. Žalobce v reakci na výzvu správce daně za druhé zdaňovací období upozornil na DDP ze dne 22. 12. 2020 za první zdaňovací období, jímž se správce daně odmítl zabývat. Současně žalobce poukázal na svou obavu, že postupy správce daně mohou směřovat ke dvojímu zdanění příjmu plynoucího z téže obchodní transakce. Následně správce daně zahájil u žalobce daňovou kontrolu na DPPO za druhé zdaňovací období, v jejímž důsledku byl vydán dodatečný platební výměr ze dne 16. 5. 2022. Následně žalovaný vyrozuměl žalobce o úroku z prodlení, proti čemuž podal žalobce námitku, o níž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. 9. Žalobce s ohledem na výše uvedené specifické skutkové okolnosti má za to, že nikdy nebyl a z povahy věci ani nemohl být v prodlení s úhradou DPPO za druhé zdaňovací období. Je nutno přihlédnout k tomu, že daňové povinnosti žalobce za obě zdaňovací období spolu věcně souvisí a vztahují se ke zdanění obchodní spolupráce žalobce se společností FAU. Obě daňové povinnosti nemohou existovat najednou, neboť žalobce buď řádně započetl pohledávky, a tedy nutně zákonně zdanil výnos ze započtení, nebo neprovedl řádné započtení a pak má skutečně dojít ke zdanění dluhu vůči společnosti FAU. To ovlivňuje i posouzení právní otázky, zda žalovaný vůbec může po žalobci požadovat úrok z prodlení za druhé zdaňovací období. 10. K doměření daňové povinnosti na DPPO za druhé zdaňovací období došlo výlučně v důsledku postupu žalovaného v řízení o DDP vztahujícímu se k prvnímu zdaňovacímu období. Žalobce byl připraven dobrovolně přiznat a uhradit DPPO za druhé zdaňovací období před zahájením doměřovacího řízení i v jeho průběhu a neučinil tak jen z toho důvodu, že žalovaný odmítal až do 9. 4. 2024 přiznat právní relevanci DDP ze dne 22. 12. 2020. Žalovaný dlouhodobě odmítal oddanit žalobci výnos ze započtení pohledávek dříve zahrnutý do základu DPPO za první zdaňovací období, který žalobce nejen že zdanil, ale také uhradil ve prospěch účtu žalovaného. Žalobce v souvislosti s realizací obchodního případu se společností FAU provedl ve prospěch správce daně úhradu daně, jakkoliv se nejprve formálně jednalo o úhradu daňové povinnosti plynoucí z výnosu ze započtení pohledávek v rámci DPPO za první zdaňovací období. 11. Doměřená daň na DPPO za druhé zdaňovací období byla splatná až dne 2. 1. 2020 a v této době již podle žalobce žalovaný materiálně disponoval přeplatkem žalobce na DPPO za první zdaňovací období, neboť i sám žalovaný dovodil, že ke zdanění výnosu ze započtení pohledávek nemělo dojít. Úhrada však proběhla a není možné ji ignorovat. S ohledem na faktickou existenci přeplatku nemohl žalobce z povahy věci nikdy být v prodlení s úhradou DPPO za druhé zdaňovací období. 12. Podle žalobce je rozhodné, že žalovaný měl prokazatelně již před 2. 1. 2020 k dispozici žalobcovy finanční prostředky, které mohl využít pro fiskální účely státního rozpočtu. V důsledku jednání žalobce z materiálního pohledu nikdy nedošlo k tomu, že by státní rozpočet neměl finanční prostředky od žalobce včas k dispozici, a že by finanční prostředky od žalobce ve státním rozpočtu chyběly. K této specifické a výjimečné okolnosti měl žalovaný přihlédnout. Pokud žalobce byl, a to jen ryze formalisticky, v prodlení s úhradou daňové povinnosti, jednalo se o prodlení, které nemělo žádný negativní materiální přesah vůči státnímu rozpočtu a v konečném důsledku se na státním rozpočtu nijak negativně neprojevilo. 13. Žalobce měl původně za to, že výnos ze započtení pohledávek podléhá zdanění. Jakmile dovodil, že je zde riziko, že je započtení pohledávek neúčinné, provedl příslušné procesní kroky a podal DDP, v němž ustoupil od svého původního daňového tvrzení. To však neznamená, že by se chtěl bránil úhradě zvýšené DPPO za druhé zdaňovací období. 14. Podle žalobce je tak na místě zohlednit, že daňové povinnosti na DPPO za první zdaňovací období žalobce nikdy neměl hradit, a pokud tak učinil, vznikl mu v okamžiku úhrady z materiálního pohledu přeplatek, k němuž měl žalovaný při svých úvahách o úroku z prodlení přihlédnout. 15. Podle žalobce není na místě lpět na tom, že DDP má mít