1 As 361/2016 — Nejvyšší správní soud

39 A 19/2025- 42 - text  8 39 A 19/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: R. P. zastoupený advokátem Mgr. Martinem Kolářem, se sídlem Karlovo nám. 28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti: ČEPS, a. s., IČO: 25702556 se sídlem Praha 10, Elektrárenská 774/2, PSČ 10152 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2025, č. j. DESU/031/029581/25, ve věci omezení vlastnického práva, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní námitky a stanoviska žalovaného a OZNŘ 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 12. 2025 domáhal rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2025, č. j. DESU/031/029581/25, kterým bylo ve prospěch osoby zúčastněné na řízení omezeno vlastnické právo žalobce zřízením věcného břemene spočívajícího ve zřízení služebnosti strpění modernizace a posílení liniové stavby vedení přenosové soustavy, přetnutím vyvlastňovaných pozemků vodiči vedení přenosové soustavy, a to v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení. Plošný rozsah činí 493,90 m2 u pozemku p. č. X, 843,10 m2 u pozemku p. č. XA, 788,50 m2 u pozemku p. č. XB, 947,60 m2 u pozemku p. č. XC, 830,40 m2 u pozemku p. č. XD, 358,80 m2 u pozemku p. č. XE, 474,20 m2 u pozemku p. č. XF, 643,90 m2 u pozemku p. č. XG, 15,10 m2 u pozemku p. č. XH, 0,60 m2 u pozemku p. č. XCH, 554,40 m2 u pozemku p. č. XI, 38,50 m2 u pozemku p. č. XJ, 88,30 m2 u pozemku p. č. XK, 749,40 m2 u pozemku p. č. KL, 150,90 m2 u pozemku p. č. XM a 101,00 m2 u pozemku p. č. XN, všechny v k. ú. X. Dále bylo rozhodnuto, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění ve lhůtě 4 let od nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce v žalobě předně namítl (první námitka), že došlo k porušení ustanovení § 33 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť žadatel – společnost ČEPS, a. s., byl zastoupen společností ČEPS Invest, a. s., která byla dále zastoupena společností INKOS-OSTRAVA, a. s. Správní řád však neumožňuje mít v řízení více než jednoho zástupce. Navíc dualita zástupců způsobovala nejistotu, kdo vůbec byl oprávněn obrátit se na žalobce jménem ČEPS, a. s., s požadavkem na uzavření smlouvy o zřízení služebnosti a zda je splněna podmínka vyčerpání možnosti dosažení dohody s vyvlastňovaným. 3. Dále (druhá námitka) žalobce namítl porušení ustanovení § 3a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „urychlovací zákon“). Zatímco zákon stanoví, že smlouva má založit právo vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájen účel převodu do 5 let od uzavření smlouvy, což podle žalobce znamená možnost výpovědi smlouvy nebo odstoupení od smlouvy, předložený návrh smlouvy uváděl, že v případě nezahájení záměru se oprávněný zavazuje na návrh povinného přistoupit na vrácení převedených práv zrušením věcného břemene. Žalobce má za to, že mu smlouvou byla poskytnuta jen možnost požádat oprávněného o zrušení věcného břemene, přičemž k tomuto zrušení dojde až souhlasným projevem vůle obou stran, jehož podmínky nejsou předem dány. 4. V třetí námitce žalobce namítl, že v napadeném rozhodnutí není řádně zdůvodněna převaha veřejného zájmu nad zachováním práv žalobce; odvolal se na závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku ze dne 29. 8. 2017, č. j. 8 As 187/2016-51, a nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04. Vyplývá-li veřejný zájem ze zákona (jako v projednávaném případě), musí být stále prokázána převaha tohoto veřejného zájmu nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Žalovaný přitom pouze konstatoval, že veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Takové konstatování je pak dle názoru žalobce nepřezkoumatelné, jelikož není podloženo konkrétními úvahami. 5. Žalobce rovněž uvedl (čtvrtá námitka) žalobce namítl, že žalovaný neprovedl žádnou analýzu možných variant, žádné technické srovnání tras a neuvedl žádné odůvodnění, proč nelze vést vedení v jiné trase nebo s menším rozsahem břemene. Pouhé odkázání na pravomocné územní rozhodnutí nemůže postačit, protože žalovaný má samostatnou přezkumnou povinnost této okolnosti. Žalovaný neprovedl test proporcionality a nezkoumal, zdali by postačilo užší vymezení práv, nezkoumal časové omezení a nehodnotil kumulativní dopad na hospodaření žalobce, ačkoli předmětné pozemky jsou orná půda a představují pro žalobce zdroj obživy. 6. Konečně žalobce uvedl (pátá námitka), že žalovaný se snaží vytvořit dojem, že vyvlastnitel nabídl za zřízení věcného břemene vyvlastňovanému mnohonásobně více, něž jak to stanovil znalecký posudek. Zákon však neumožňuje postupovat jinak než dle znaleckého posudku určujícího cenu zjištěnou. Ta je však „absurdně nízká“ a nevyvažuje faktické omezení vlastnického práva. Argumentaci žalovaného, že žalobce mohl předložit vlastní znalecký posudek, považuje žalobce za irelevantní, jelikož by cena zjištěná byla určena ve stejné výši, v jaké byla zjištěna znaleckým posudkem vyvlastnitele, jelikož při určení „ceny zjištěné“ není dán prostor pro úvahu znalce. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zrekapituloval průběh řízení. K první námitce (vada v zastoupení žadatele) uvedl, že vyvlastnitelem je nesporně společnosti ČEPS, a.s. Ta v řízení neměla více zástupců, ale došlo k jejich řetězení, což § 33 správního řádu výslovně připouští. V řízení za žadatele vždy vystupoval jen jeden řádně identifikovaný zmocněnec. Ke druhé námitce (nedostatečné založení práva na vrácení převedených práv) odkázal na její vypořádání v napadeném rozhodnutí a dodal, že dle návrhu smlouvy se měl oprávněný (vyvlastnitel) zavázat k přistoupení na návrh na vrácení převedených práv zrušením věcného břemene, nebude-li účel do 5 let zahájen, a tedy není pravdou, že by navrácení práv bylo ponecháno na vůli oprávněného (vyvlastnitele). Ke třetí námitce (nedostatečné posouzení převahy veřejného zájmu) žalovaný uvedl, že rozhodnutí obsahuje podrobné a konkrétní odůvodnění veřejného zájmu a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ke čtvrté žalobní námitce (nezjišťování méně invazivních možností) žalovaný uvedl, že to, že stavbu nelze realizovat na jiných pozemcích, je podloženo pravomocným územním rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj, které stanovuje trasu vedení a vymezuje nezbytné pozemky pro realizaci záměru. Vyvlastňovací úřad proto nemusel provádět samostatnou analýzu alternativních tras ani technické srovnání variant. Věcné břemeno je přitom zřízeno v nezbytném rozsahu vymezeném geometrickým plánem a předmětným územním rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj. Kumulativní dopad na hospodaření žalobce byl zohledněn v rámci posouzení nezbytnosti a rozsahu břemene. K páté námitce (nízká náhrada za vyvlastnění) žalovaný uvedl, že tuto shledává jako neopodstatněnou. Cena byla stanovena znaleckým posudkem v souladu se zákonem a představuje „cenu zjištěnou“. 8. Osoba zúčastněná na řízení k řetězení zplnomocnění uvedla, že toto je výslovně umožněno ustanovením § 33 odst. 3 správního řádu. Po celou dobu negociačního procesu i vyvlastňovacího řízení nebylo pochyb o tom, kdo je za ČEPS, a. s., vůči žalobci i žalovanému oprávněn jednat. Veškerých jednání se nadto účastnil vždy jen jeden zástupce společnosti ČEPS, a. s. Ke druhé námitce uvedla, že znění článku 4.3 návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene je v souladu s § 3a urychlovacího zákona. Ke třetí námitce plně odkázala na odůvodnění žalovaného uvedené v napadeném rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě. Rozhodnutí bez jednání a zjištění ze správního spisu 9. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení i osoba zúčastněná na řízení souhlasili s rozhodnutím bez jednání, soud rozhodl ve věci bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Z obsahu správních spisů soud zjistil následující. Před zahájením vyvlastňovacího řízení zaslala zúčastněná osoba žalobci dne 12. 2. 2025 návrh smlouvy, obsahující v čl. 4.3 text následujícího znění: „Pokud oprávněný nezahájí do 5 let od uzavření této smlouvy uskutečňování účelu, pro který bylo zřízeno Věcné břemeno, zavazuje se oprávněný na návrh povinného přistoupit k vrácení převedených práv zrušením Věcného břemene podle této smlouvy.“ K návrhu sdělil žalobce, že nesouhlasí s navrhovanou výší náhrady za zřízení věcného břemene ve výši 29 650 Kč