63 Az 12/2026 – Krajský soud v Ostravě

63 Az 12/2026- 27 - text  10 63 Az 12/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci žalobce: S. L. st. přísl. Ukrajina toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 21 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 4. 2. 2026, č. j. OAM-1207/BA-BA01-VL15-PZ-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2026, č. j. OAM-1207/BA-BA01-VL15-PZ-2025, se ruší. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 87 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 4. 2. 2026, č. j. OAM-1207/BA-BA01-VL15-PZ-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu dobu trvání zajištění prodloužil do 3. 3. 2026. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které zejména namítal, že nebyly splněny podmínky pro to, aby byl žalobce zajištěn. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje rozhodnutím ze dne 18. 10. 2025, č. j. KRPP-145708-11/ČJ-2025-030022, podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobce zajistilo za účelem správního vyhoštění. 3. Žalobce dne 23. 10. 2025 požádal o udělení mezinárodní ochrany. 4. Rozhodnutím o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 24. 10. 2025, č. j. OAM-1207/BA-BA01-BA03-Z-2025, žalovaný zajistil žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu v zařízení pro zajištění cizinců a rozhodl, že ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 9. 2. 2026. 5. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 12. 11. 2025 žalobce uvedl, že z Ukrajiny vycestoval v létě 2021, jel do České republiky za prací, v době vycestování měl české vízum a platný cestovní doklad. Vízum si neměl možnost prodloužit, jelikož jej v roce 2023 zavřeli ve Slovinsku, kde byl odsouzen za trestný čin – jako řidiči Bolt si jej ve Slovinsku objednal muž arabské národnosti, kdy mu do auta mu nastoupili tři lidé, načež je následně kontrolovala policie a tito tři cestující neměli doklady, žalobce byl poté obviněn z převážení migrantů, byl zbaven osobní svobody na rok a půl. Poté se žalobce vrátil do České republiky, aby si vyřídil doklady, přičemž jej sebrala policie. Bylo mu sděleno, že má 7 dnů na vyřízení dokladů, žalobce požádal o vízum za účelem strpění pobytu, bylo mu řečeno, aby čekal 30 dnů, po uplynutí 30 dnů se mu však nikdo neozval. Následně jej zatavila policie, když jel autem a překročil povolenou rychlost, byl odvezen na cizineckou policii v Plzni. Zde bylo žalobci oznámeno, že vízum strpění mu neudělí, jelikož byl odsouzen ve Slovinsku a deportace se týká celé Evropy. V České republice nemá žádné rodinné příslušníky, celá rodina je na Ukrajině – otec, matka a sestra žijí ve Lvovské oblasti. Na Ukrajinu se nechce vrátit kvůli válce, kdyby se vrátil do vlasti, odvedli by jej do armády, žalobce uvedl, že nechce do války, nechce, aby z něj byl invalida nebo zemřel. 6. Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2026, č. j. OAM-1207/BA-BA01-K07-2025, žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, §14, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 23. 2. 2026 žalobu, která je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 63 Az 13/2026, o níž dosud nebylo soudem rozhodnuto. 7. Dne 4. 2. 2026 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, jímž rozhodl o prodloužení zajištění tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu dobu trvání zajištění stanovil do 3. 3. 2026. III. Žaloba 8. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a to zejména co do odůvodnění neexistence důvodů znemožňujících vycestování a nezákonné, neboť žalobce dostatečně nevysvětlil neaplikaci zvláštního opatření a ani nebral v potaz okolnosti navrhované v řízení žalobcem. Napadené rozhodnutí nereaguje na návrhy žalobce, jeho situaci paušalizuje, není dostatečně individualizované. 9. Žalobce uvedl, že je občanem Ukrajiny, kde probíhá ozbrojený konflikt a z tohoto důvodu má žalobce v případě návratu do vlasti oprávněné obavy o své zdraví a život. Ty jsou výrazně zvýšeny tím, že je mu známo, že v rámci Ukrajiny probíhá mobilizace mužů ve věku 18 – 60 let. Ti jsou po počátečním výcviku posíláni na frontu na východ Ukrajiny a jsou nuceni bojovat. Žalobce uvádí, že jednou ze zásadních překážek zákonnosti zajištění cizince je fakt, že v případě žalobce není realizovatelný účel zajištění, kterým je v konečném důsledku jeho vyhoštění. K tomu odkázal i na souvztažná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která tento závěr potvrzují. Nejvyšší správní soud konstantně klade důraz na to, aby orgány při rozhodování o zajištění cizince zvážily, zda výkon vyhoštění je alespoň potencionálně možný a zabývaly se možnými překážkami správního vyhoštění, vycestování nebo předání cizince v případech, kdy jsou tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo v řízení vyšly najevo. O zajištění cizince nelze rozhodnout, nebude-li zákonný účel omezení osobní svobody pravděpodobně možné uskutečnit. Bezpečnostní situace na Ukrajině pak v současné době představuje překážku vycestování ukrajinských státních příslušníků na Ukrajinu, a to i v případech, kdy jim bylo uloženo správní vyhoštění. 10. Žalobce dodal, že společně s dalšími zeměmi Česká republika po začátku invaze vojsk na Ukrajinu zavedla pro osoby prchající před válkou speciální režim dočasné ochrany, který je na úrovni Evropské unie opakovaně prodlužován. Žalobce byl v minulosti držitelem dočasné ochrany v České republice, z čehož vyplývá, že již jednou bylo zjištěno, že naplňuje osobní rozsah dočasné ochrany. I přesto, že o dočasnou ochranu přišel, se domnívá, že jeho nucený návrat na Ukrajinu nadále není možný, když v případě všech občanů Ukrajiny existuje překážka vycestování ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců, neboť by jim v případě návratu do vlasti mohlo hrozit skutečné nebezpečí porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V souvislosti s tím žalobce odkazuje i na závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 20. 5. 2022, dle kterého vycestování státních příslušníků Ukrajiny na Ukrajinu není možné. Žalobce uvedl, že je pravdou, že byl na území Evropské Unie jednou trestán. Trest odnětí svobody, který mu byl uložen, však na Slovinsku splnil a zároveň jeho závažnost není taková, aby se dalo automaticky předpokládat vyloučení aplikace důvodů znemožňujících vycestování dle § 179 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. 11. Žalovaný se ve svém rozhodnutí věnuje možnosti vycestování žalobce jen okrajově a shrnuje ji jednou větou, která je navíc vnitřně rozporná, neboť uvádí, že: „Jmenovaný sám neuvedl žádné objektivní překážky jeho vycestování do vlasti ve vztahu ke státním orgánům nebo bezpečnostním složkám země jeho původu, naopak vysloveně prohlásil, že na Ukrajině není žádným způsobem ohrožen na životě, ale je tam válka a nechce tam vycestovat.“ Právě válečný konflikt přitom je dle žalobce ohrožením na jeho životě, a to zejména v případě, kdy se nachází v odvodovém věku a osoby v jeho situaci jsou pravidelně odváděny na frontu. 12. Žalobce poukázal na to, že zajištění je možné použít až v krajním případě, kdy není možné užití mírnějšího prostředku; to musí být řádně odůvodněno. V případě uplatnění zajištění má žalovaný povinnost zkoumat, zda je takový postup skutečně nezbytný, a že by případné užití mírnějšího opatření nesplnilo účel. Žalovaný jednal v rozporu s tímto postupem. 13. Žalobce uzavřel, že žalovaný řádně neodůvodnil, proč neuložil některé ze zvláštních opatření, nezabýval se otázkou nezbytnosti a přiměřenosti při posuzování nutnosti užití zajištění, a uložením zvláštních opatření se zabýval v rozhodnutí pouze obecně a formalisticky, kdy odůvodnění vykazuje známky mechanického přebírání a šablonovitosti. Žalobce upozornil, že v jeho případě lze účinně uplatnit zvláštní opatření zejména dle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, kdy žalobce by bydlel a zdržoval se na adrese Pobytového střediska Havířov, když na takové ubytování má nárok ve smyslu § 42 zákona o azylu. 14. Z uvedených důvodů proto žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. IV. Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný nejprve do spisu zařadil podklad nazvaný „Možnost realizace extradice a trestu vyhoštění na území Ukrajiny v kontextu probíhajícího ozbrojeného konfliktu v důsledku a