72 Ad 55/2025 – Krajský soud v Ostravě

72 Ad 55/2025- 38 - text  9 72 Ad 55/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: P. H. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2025, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Spor byl o to, jestli žalobce zvládal základní životní potřeby tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Olomouci (dále jen „úřad práce“) z 1. 4. 2025, č. j. X, kterým úřad práce rozhodl žalobci poskytovat příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč měsíčně od listopadu 2023 a ve výši 14 800 Kč měsíčně od července 2024. 3. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Žalobce nezvládá také základní životní potřeby (dále jen „ZŽP“) tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. Bližší argumentaci žalobce soud uvádí u posouzení těchto ZŽP. 4. Žalovaný vyložil pojem „přirozené sociální prostředí“ v rozporu se zákonem, protože zdůraznil, že nejde o prostředí nové nebo neznámé. Podle žalobce přirozené sociální prostředí zahrnuje i místa, kam se chodí k lékaři nebo na úřady. I tam se realizují běžné sociální aktivity. Pokud tam žalobce nezvládne očistu po výkonu fyziologické potřeby, je fakticky vyloučen ze společnosti. 5. Žalobce prokázal, že má v rukou neuropatii a těžké postižení zraku na úrovni slepoty, což žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, ale nepromítnul do posouzení sporných ZŽP. Právní závěry jsou v rozporu se skutkovými závěry. Žalovaný nezjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, nevycházel z podkladové dokumentace a učinil překvapivý závěr. Žalovaný porušil povinnost respektovat sociální šetření, hodnotit schopnost zvládat ZŽP s ohledem na funkční dopady onemocnění, nehodnotil zvládání jednotlivých aktivit u sporných ZŽP a nevyhodnotil všechny důkazy. Žalovaný porušil právo žalobce na přiměřené hmotné zabezpečení. Rozhodnutí nezohlednilo okolnosti případu podle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 6. Žalobce namítl podjatost Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“ nebo „posudková komise“), pokud ji soud požádá o zpracování posudku, neboť je organizačně a funkčně závislá na žalovaném, má systémovou motivaci šetřit prostředky státu a nemůže být objektivním znalcem. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a setrval na svých závěrech. Žalovaný se nepřipojil k návrhu na dokazování znaleckým posudkem, neboť tento důkaz je nadbytečný. 8. Žalobce v replice namítl, že žalovaný nezákonně vyložil neurčité právní pojmy „přirozené sociální prostředí“ a „přijatelný standard“. Přirozeným prostředím nevidomého člověka není sterilní laboratorní prostředí, ale reálný život. Absence zrakové kontroly objektivně znemožňuje bezpečné a samostatné zvládání sporných ZŽP. Žalovaný opomenul při zvládnutí ZŽP posoudit kontrolu správnosti úkonu a to, jestli žalobce nezvládá alespoň jednu aktivitu ZŽP. Žalovaný rozhodl v rozporu s čl. 10 Ústavy a Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, jmenovitě s respektováním důstojnosti a nezávislosti podle jejího čl. 3 písm. a) a f), s právem na nezávislý způsob života, na zapojení do společnosti dle čl. 19 a na přiměřenou životní úroveň a sociální ochranu dle čl. 28. Žalovaný setrvává na formalistickém a zužujícím výkladu práva, který neodpovídá reálným dopadům praktické nevidomosti na každodenní život. 9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 10. Úřad práce v rozhodnutí z 1. 4. 2025 zdůraznil, že u žalobce nejde o slepotu obou očí a na WC dojít zvládne. Očistu po výkonu fyziologické potřeby lze řešit omytím ve sprše. Manipulace s oblečením se hodnotí u jiné ZŽP. 11. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání uzavřel, že posudek posudkové komise shledal jako úplný a přesvědčivý. Argumentaci ke sporným ZŽP soud uvádí níže. 12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 13. Spor byl o to, jestli správní orgány zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, a ve smyslu s § 50 a násl. správního řádu. 14. U ZŽP výkon fyziologické potřeby podle přílohy č. 1 k vyhlášce se za schopnost zvládat tuto ZŽP považuje stav, kdy osoba je schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu, 5. používat hygienické pomůcky. 15. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že u žalobce nebyly prokázány inkontinence moče nebo stolice, ošetřování stomií, anatomické funkční ztráty úchopových schopností obou rukou a nohou ani těžké duševní onemocnění spojené se sociální dezintegrací. Podle sociálního šetření žalobce pozná potřebu, WC v domácím prostředí vyhledá, obslouží se na něm, provádí očistu, ale není schopen poznat, jestli ji provedl správně. Žalobce nepoužívá inkontinenční pomůcky a v důsledku častých průjmů a úniku stolice je třeba pomoc s výměnou oděvů. Podle posudku posudkové komise je žalobce schopen zvládat všechny aktivity ZŽP výkon fyziologické potřeby. Žalobce má funkční ruce a může se očistit toaletním papírem nebo vlhčenými ubrousky. Není důvod, aby se stále po stolici sprchoval, i když by i toto zvládl. Inkontinence stolice nebyla ve zdravotnické dokumentaci popsána. Schopnost osoby zvládat ZŽP se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí, a ne v prostředí novém či neznámém. Přirozeným sociálním prostředím se rozumí rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost posuzované osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity. Bere se v potaz nutnost uzpůsobit domácnost a využívat facilitační a zdravotnické pomůcky, například toaletní křeslo, bidet nebo ruční bidetová sprcha. Posudková komise nezjistila důvod, pro který by žalobce samostatně nezvládal jednotlivé aktivity sporných ZŽP. 16. Žalobce v žalobě namítal, že jádrem sporu je provedení očisty po výkonu fyziologické potřeby přijatelným způsobem. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že žalobce není schopen poznat, jestli provedl očistu správně a pozná to až z oděvu, jak vyplývá ze sociálního šetření. Žalovaný však na druhé straně konstatuje, že žalobce je schopen se očistit toaletním papírem, jak je to obvyklé. Toto tvrzení žalovaného nemá oporu ve spisové dokumentaci nebo šetření. V záznamu ze sociálního šetření je uveden opak. Žalobce již v odvolání namítal, že není schopen zrakem poznat dostatečnou očistu. Nejnovější posudek je nepřezkoumatelný pro obsahovou chudost. V České republice se běžně na veřejných záchodcích, na úřadech, v restauracích ani v dopravních prostředcích (vlak, dálkový autobus) nenalézají sprchová hadice u toalety, sprcha ani bidet. Žalobce rozporoval argument posudkové komise, že se může po výkonu fyziologické potřeby očistit pomocí spršky, ale žalovaný se s touto námitkou nevypořádal. Osoba ve věku žalobce realizuje běžné sociální aktivity mimo domácnost. Pokud na těchto místech žalobce nezvládne hygienu po toaletě, je fakticky vyloučen ze společnosti. Žalobce prokázal neuropatii rukou a těžké postižení zraku na úrovni slepoty, což žalovaný v napadeném rozhodnutí cituje (že byla prokázána těžká distální polyneuropatie horních a dolních končetin podle elektromyografického vyšetření z roku 2025, bez obrn a že žalobce trpí těžkým postižením zraku a omezením citu a svalové síly končetin). Přesto žalovaný neodůvodnil náležitě zvládání všech aktivit ZŽP výkon fyziologické potřeby, neodpověděl na odvolací námitky, nezjistil skutkový stav bez důvodných pochybností ve smyslu § 3 správního řádu, nevycházel z podkladové dokumentace a učinil překvapivý závěr. Žalovaný nevzal v potaz, že nezvládnutí jediné dílčí aktivity znamená nezvládnutí ZŽP, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 3 Ads 50/2013-32. Žalovaný pominul výsledky sociálního šetření a posudkové orgány žalobce osobně nevyšetřily v jeho prostředí. Správní orgány nerespektovaly lékařské zprávy, a přitom nemají zákonné oprávnění zpochybňovat tvrzení odborných lékařů (viz nález p