73 A 5/2025 – Krajský soud v Ostravě

73 A 5/2025- 47 - text  16 73 A 5/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci navrhovatelů: a) prof. RNDr. Z. D., DrSc. bytem X b) MUDr. J. D. bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. Michalem Filoušem sídlem Ostravská 501/16, 779 00 Olomouc proti odpůrkyni: obec Samotišky sídlem Vybíralova 4/8, 779 00 Samotišky-Olomouc 9 zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Staňkem sídlem Žerotínovo náměstí 215/8, 779 00 Olomouc o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu obce Samotišky takto: I. Opatření obecné povahy č. 1/2024 – Územní plán Samotišky, vydaný Zastupitelstvem obce Samotišky dne 15. 10. 2024, účinný ode dne 31. 10. 2024, se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v textové i grafické části v rozsahu týkajícím se vymezení plochy zeleně se specifickým využitím – zemědělské, označené v územním plánu jako plocha ZX ve vztahu k pozemkům parc. č. X, parc. č. XA, parc. č. XB, parc. č. XC, parc. č. XD, parc. č. XE, parc. č. XF, parc. č. XG, parc. č. XH, parc. č. XI, parc. č. XJ a parc. č. XK v katastrálním území a obci X. II. Odpůrkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení navrhovateli a) částku 16 724,90 Kč a navrhovatelce b) částku 14 488,80 Kč, vše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Michala Filouše, sídlem Ostravská 501/16, 779 00 Olomouc. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Zastupitelstvo obce Samotišky vydalo dne 15. 10. 2024 opatření obecné povahy č. 1/2024 – Územní plán Samotišky, který nabyl účinnosti 31. 10. 2024 (dále jen „územní plán“). Navrhovatel a) je v území dotčeném územním plánem výlučným vlastníkem následujících pozemků: parc. č. XH, zahrada; parc. č. XI, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. ev. XL, jiná stavba; parc. č. XJ, zahrada; parc. č. XK, zahrada, vše v k. ú. X. Oba navrhovatelé jsou dále v režimu společného jmění manželů vlastníky následujících pozemků: parc. č. XF, zahrada; parc. č. XG, zahrada; parc. č. XB, zahrada; parc. č. XC, zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku se nachází stavba – budova bez čísla popisného/evidenčního, objekt k bydlení; parc. č. XD, zahrada; parc. č. XE, zahrada; parc. č. X, zahrada; parc. č. XA, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. ev. XM, stavba pro rodinnou rekreaci, vše v k. ú. X. V územním plánu jsou pozemky navrhovatele a) i společné pozemky obou navrhovatelů vymezeny v ploše ZX – plochy zeleně se specifickým využitím – zemědělské s přípustným využitím boží muka, kapličky, plastiky, sochy, odpočívadla, pěší stezky a údržba existujících staveb, s nepřípustným využitím spočívajícím v rozšiřování a umisťování nových pozemních objektů a staveb s výjimkou úkrytů na nářadí. Navrhovatelé s tímto vymezením nesouhlasí. II. Argumentace stran 2. Navrhovatelé se domáhali zrušení územního plánu v části vymezení plochy zeleně se specifickým využitím – zemědělské, označené jako plocha ZX, ve vztahu k jejich společným pozemkům vymezeným v předchozím odstavci. Navrhovatel a) se dále samostatně domáhal zrušení územního plánu v části vymezení totožné plochy ve vztahu k pozemkům v jeho výlučném vlastnictví vymezeným v předchozím odstavci. 3. Navrhovatelé předně namítali, že dle předchozího územního plánu byly pozemky navrhovatele a) i jejich společné pozemky zařazeny do plochy Zu (užitkové zeleně), jednalo se o plochy zahrad, rolí a sadů sloužící pro rekreaci a pěstování plodin v převažující míře pro vlastní spotřebu, přičemž na těchto pozemcích bylo přípustné realizovat oplocení a (pokud nebylo upraveno jinak) i zahradní domky, podmíněně přípustná byla realizace liniových staveb, nepřípustné bylo využití pozemků pro intenzivní formy hospodaření. Dle nového územního plánu jsou však pozemky zařazeny do plochy ZX, kde jsou přípustné toliko boží muka, kapličky, plastiky, sochy, odpočívadla, pěší stezky a údržba existujících staveb, zcela vyloučeno jako nepřípustné je jakékoli rozšiřování stávajících staveb, jakož i výstavba jakýchkoliv nových objektů kromě úkrytů na nářadí na pozemcích bez chat. Došlo tak k významnému zásahu do vlastnického práva navrhovatelů, kteří byli schválením územního plánu zásadně omezeni v možnosti využití jejich pozemků oproti předchozímu územnímu plánu. Navrhovatelé mají územní plán za nepřezkoumatelný, nezákonný a nepřiměřeně zasahující do jejich vlastnického práva. 4. Navrhovatelé namítali nepřezkoumatelnost územního plánu. Vymezení ploch ZX je odůvodněno výhradně tím, že je třeba respektovat podmínky ochranného pásma areálu Baziliky Navštívení Panny Marie na Sv. Kopečku, dle navrhovatelů je však takové odůvodnění naprosto nedostatečné a neodpovídá požadavkům právních předpisů a ustálené judikatury správních soudů. Odůvodnění vymezení ploch ZX toliko odkazem na podmínky ochranného pásma stanovené v rozhodnutí z roku 1995, jemuž se dotčení vlastníci v době pořizování nemohli jakkoli bránit, nelze shledat řádným a přezkoumatelným. Fakticky by tím totiž bylo navrhovatelům i jiným dotčeným vlastníkům opětovně znemožněno domáhat se ochrany jejich vlastnických práv. S odkazem na judikaturu NSS dále navrhovatelé uvedli, že zájmy chráněné orgány státní památkové péče a orgány územního plánování nelze směšovat, neboť smysl a účel ochranného pásma dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní památkové péči“) není totožný se smyslem a účelem územního plánu a každý z těchto institutů chrání jiný veřejný zájem. Převzala-li tedy odpůrkyně regulaci zakotvenou v rozhodnutí o ochranném pásmu do nového územního plánu, bylo jejím úkolem posoudit a řádně zdůvodnit každou tuto jednotlivou regulaci, potřebu této regulace a přiměřenost této regulace z hlediska jí chráněných veřejných zájmů, což se nestalo. Navrhovatelé dále zdůraznili, že regulace území převzatá či vtělená přímo do územního plánu se stává regulativem územního plánování závazným pro rozhodování v území nehledě na existenci či neexistenci rozhodnutí o ochranném pásmu. Tedy přetrvá i v případě, že bude rozhodnutí o ochranném pásmu zrušeno či změněno. Odpůrkyně svým postupem nedůvodně narušila kontinuitu s předchozím územním plánem. Odpůrkyně změnila funkční využití pozemků navrhovatelů a znemožnila jim tím jakoukoliv novou výstavbu i změny, úpravy a modernizaci staveb stávajících, byť veškeré tyto stavební činnosti byly dle předchozího územního plánu přípustné. Odpůrkyně v územním plánu neuvádí, jaká relevantní změna okolností ji ke změně využití plochy, v níž se pozemky navrhovatelů nacházejí, vedla. Má-li být důvodem existence ochranného pásma, pak se zjevně nejedná o relevantní změnu okolností, která odpůrkyni ke změně vedla, neboť ochranné pásmo existovalo již v době pořizování a schvalování předchozího územního plánu. 5. Navrhovatelé dále namítali, že zatímco převzetím regulace ochranného pásma do územního plánu se tato stala závaznou z hlediska územního plánování, fakticky přitom dochází ke změnám ochranného pásma, příp. povolení výjimek z rozhodnutí o ochranném pásmu. Z Památkového katalogu Národního památkového ústavu na webových stránkách vyplývá, že ke změně rozhodnutí o ochranném pásmu či povolení výjimky z ochranného pásma již došlo vícekrát, k čemuž navrhovatelé předložili celkem 11 různých správních aktů o změně rozhodnutí o ochranném pásmu či povolení výjimky z ochranného pásma. Dle navrhovatelů je v případě existence i neexistence ochranného pásma nezbytné, aby regulace v novém územním plánu, která nehledě na tyto změny či zrušení ochranného pásma přetrvá, byla opřena o řádné zdůvodnění ospravedlňující zásahy do vlastnických práv vlastníků dotčených schválenou regulací, a tedy z hlediska požadavků právní úpravy samostatně obstála jako regulace souladná s požadavky zákona, a to z hlediska cílů a úkolů územního plánování. Územní plán a rozhodnutí o ochranném pásmu se liší mj. i v tom, jakým způsobem lze dosáhnout jejich změny. Dle § 17 odst. 4 zákona o státní památkové péči obecní úřad obce s rozšířenou působností může po vyjádření odborné organizace státní památkové péče opatření obecné povahy o ochranném pásmu změnit. I dle dřívější úpravy bylo možné dle § 17 odst. 5 zákona o státní památkové péči dosáhnout změny rozhodnutí o ochranném pásmu, a to vydáním rozhodnutí o změně ochranného pásma v případě, že zamýšlená výstavba či záměr není způsobilý poškodit zájmy památkové péče při ochraně dotčených památek a jejich prostředí. Dříve byly povolovány tzv. výjimky z ochranného pásma. V případě územního plánu je možné dosáhnout jeho změny výhradně pořízením a schválením změny územního plánu striktním a procesně náročným a zdlouhavým postupem dle stavebního zákona, a to výhradně za předpokladu vůle na straně obce takovou změnu pořídit a schválit. Navrhovatelé tak byli územním plánem dotčeni na svých právech, neboť i potenciální možnost realizace záměru, který nebude způsobilý poško