3 As 22/2006 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 152/2011- 159 - text - 5 - 42Ad 152/2011 – 159 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Dalilou Marečkovou v právní věci žalobce R. Č., , nar. x, trvale bytem x, zmocňujícího pro doručování JUDr. Kateřinu Větrovcovou, Jana Vaita 1051, 272 04 Kladno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě na zrušení rozhodnutí vydaného žalovanou dne 10. 05. 2011, č. j. x, o převedení důchodových práv, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce je od 01. 12. 2006 úředníkem Evropských společenství (dále jen „ES“). Před tímto datem byl účasten od 01. 10. 1996 v českém systému důchodového pojištění a zaměstnavatelé za něj do tohoto systému odváděli pojistné. Dne 28. 11. 2008 žalobce požádal u Evropské komise na základě ustanovení článku 11 odst. 2 přílohy VIII Služebního řádu, o převod důchodových práv získaných v České republice. Tato žádost byla Evropskou komisí postoupena dne 27. 03. 2009 žalované. Žalovaná vydala na základě žádosti žalobce dne 08. 02. 2011 rozhodnutí, č. j.x , kterým nabídla k převodu částku 523.584 Kč. Při výpočtu částky žalovaná postupovala podle vnitrostátní právní úpravy představované ustanovením § 105a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni podání žádosti (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a § 2 nařízení vlády č. 587/2006 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropských společenství (dále jen „nařízení vlády č. 587/2006 Sb.“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které žalovaná rozhodnutím ze dne od 10. 05. 2011, čj. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítla a současně potvrdila rozhodnutí ze dne 08. 02. 2011. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce ke Krajskému soudu v Praze dne 12. 05. 2011 žalobu, v níž se domáhal jeho zrušení. Žalobce ve své žalobě, shodně jako v námitkách uplatněných v rámci předchozího správního řízení namítal, že vypočtená částka důchodových nároků, jež byla nabídnuta k převodu, je podle něj v rozporu s požadavky práva EU, přičemž žalovaná se s touto skutečností nevypořádala ani na základě podaného opravného prostředku. Žalobce konkrétně namítal, že výpočet zakotvený ve vnitrostátních předpisech odporuje ustanovení článku 11 odst. 2 přílohy VIII Služebního řádu ve spojení s čl. 10 Smlouvy o založení Evropských společenství (nyní čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy). Žalobce uvedl, že před účinností nařízení Rady č. 723/2004, tj. před 01. 05. 2004, umožňoval služební řád členským státům nabídnout k převodu buď pojistně-matematickou protihodnotu důchodových nároků, nebo jejich paušální odkupní hodnotu. Po tomto datu (tj. i v případě žalobce) však měla být k převodu nabídnuta kapitálová hodnota nároků. Výpočet zakotvený v příloze nařízení vlády č. 587/2006 Sb. je však podle žalobce založen na výpočtu jakési teoretické hodnoty, která nemůže být kapitálovou hodnotou nároků. V případě žalobce je totiž jejím výsledkem částka odpovídající pouze 48,26 % objemu pojistného (1.084.922,05 Kč), které bylo za žalobce do českého důchodového systému odvedeno jde o částku vypočtenou soudem - žalobce uváděl částku 1.124.633,40 Kč odpovídající 46,5 % odvedeného pojistného, vycházejíc ze sazby pojistného 28 %; v období 1996-2003 však sazba pojistného činila jen 26 % . Žalobce dodal, že kapitálová hodnota nároků na důchod by se měla blížit celkové částce uhrazeného pojistného či dokonce ji přesahovat. I pokud by bylo přípustné vyčíslit nárok metodou stanovení pojistně-matematického ekvivalentu, nesmí se vypočtený nárok lišit od částky zaplaceného pojistného takovou měrou, jako tomu je v jeho případě. Připuštěním takového výsledku by podle žalobce došlo k porušení zásady rovného zacházení, kdy úředníci ze států, jež převádějí paušální odkupní hodnotu nároků, by byli systematicky zvýhodňováni oproti úředníkům ze států, které užívají metodu stanovení pojistně-matematické protihodnoty. Zcela konkrétně pak žalobce napadal skutečnost, že žalovaná při výpočtu jeho důchodových nároků nepřihlížela k době, po niž trvala jeho účast v důchodovém systému ES, tj. k období od 01. 12. 2006 do 28. 11. 2008 (den podání žádosti). Tento postup (upravený v ustanovení § 2 odst. 2 větě druhé nařízení č. 587/2006 Sb.) podle žalobce odporuje závěrům Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“) vyjádřeným v rozsudku ze dne 16. 12. 2004, Gregorio My proti Office national des pensions (ONP), C – 293/03, a potvrzeným v usnesení ze dne 09. 07. 2010, Luigi Ricci a Aduo Pisaneschi proti Instituto nazionalle della previdenza sociale (INPS), spojené věci C – 286/09 a C – 287/09. Kromě námitek napadajících rozpor české právní úpravy a postupu žalované s evropským právem žalobce ještě namítl, že napadeným rozhodnutím byl porušen ústavní pořádek ČR, především čl. 30 Listiny základních práv a svobod, podle kterého mají občané právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří s tím, že odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/07. Žalovaná námitce neslučitelnosti české právní úpravy s právem EU oponovala tvrzením, že k návrhu nařízení vlády č. 587/2006 Sb. měla Evropská komise možnost uplatnit své námitky a tyto námitky také vláda v přijatém textu nařízení v plném rozsahu zohlednila. Použití metody pojistně-matematické protihodnoty mělo být přitom České republice Evropskou komisí přímo doporučeno, a proto podle žalované nemůže být namítán rozpor této metody s ustanoveními práva EU. Stejně tak skutečnost, že při výpočtu výše důchodových nároků žalobce nebyla zohledněna doba jeho účasti v důchodovém systému ES, vyplývá přímo z ustanovení nařízení vlády č. 587/2006 Sb. zohledňujícího připomínky Evropské komise. Ze skutečnosti, že právo EU v oblasti sociálního zabezpečení je založeno pouze na principu koordinace národních právních úprav, nikoliv jejich harmonizace, vyplývá logicky i důsledek v podobě odlišné situace úředníků EU pocházejících z různých členských zemí. Žalovaná proto odmítla, že by její postup bylo možné označit za diskriminační. Krajský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejprve zabýval tvrzeným rozporem napadeného rozhodnutí s čl. 30 Listiny základních práv a svobod. Této námitce soud nepřisvědčil. Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 8/07, na který žalobce odkázal, sice zrušil § 15 zákona o důchodovém pojištění, který byl použit i při výpočtu výše důchodových práv žalobce, nicméně vykonatelnost tohoto nálezu byla odložena do 30. 9. 2011 s tím, že do té doby má být toto ustanovení nadále aplikováno (bod 99 nálezu). Jeho aplikace je sice pro žalobce nepříznivá, nicméně byla učiněna zcela v souladu se shora uvedeným nálezem Ústavního soudu. Žalovaná proto v projednávané věci nikterak nepochybila, argumentaci žalobce v tomto směru nepovažuje soud za důvodnou. Další námitky žalobce směřovaly na rozpor české vnitrostátní úpravy s evropským právem, a to pokud jde o použití metody pojistně matematické protihodnoty při stanovení výše převáděné částky obecně, poté specificky pokud jde o konkrétní řešení zvolené Českou republikou a konečně též o otázku, zda má být žalobci započtena doba, po niž trvala jeho účast v důchodovém systému ES, tj. k období od 01. 12. 2006 do 28. 11. 2008 (den podání žádosti). S ohledem na to, že v případě shora uvedených námitek bylo třeba provést výklad evropského práva, který nebyl ani acte claire ani acte eclaire, postupoval soud podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie a položil Evropskému soudnímu dvoru následující otázky: 1. Jak je třeba rozumět pojmu „kapitálová hodnota nároků na důchod“ obsaženému v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Společenství, ve znění nařízení Rady č. 723/2004 (dále jen „Služební řád“)? Zahrnuje tento pojem výši důchodových nároků stanovenou jak formou pojistně-matematické protihodnoty, tak i formou paušální odkupní hodnoty ve smyslu čl. 11 odst. 2 přílohy VIII Služebního řádu, ve znění před účinností nařízení Rady č. 723/2004, nebo je třeba jej ztotožnit jen s jedním z těchto pojmů, a pokud nikoliv, čím se od těchto pojmů liší? 2. Brání čl. 11 odst. 2 přílohy VIII Služebního řádu, ve spojení s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, ve znění Lisabonské smlouvy, použití metody výpočtu důchodových nároků upravené v § 105a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a v nařízení vlády č. 587/2006 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systém