— Nejvyšší správní soud

45 A 25/2013- 65 - text - 12 - 45 A 25/2013-65 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Olgy Stránské a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně A., se sídlem D. , P., zastoupené Mgr. Přemyslem Drvotou, advokátem se sídlem Jugoslávských partyzánů 952/30, 160 00 Praha 6, proti žalovanému Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2013, č. j. 2552/2013/41220, PID MIPOX01OICML, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), doručenou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2013, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2013, č. j. 2552/2013/41220, PID MIPOX01OICML (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru vnitřních věcí a krajského živnostenského úřadu (dále jen „krajský úřad“) ze dne 7. 12. 2012, č. j. 174309/2012/KUSK, sp. zn. SZ_009735/2012/KUSK/25, a toto rozhodnutí potvrdil. Uvedeným rozhodnutím krajský úřad uložil jako orgán příslušný k výkonu dozoru podle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 275/2012 Sb. (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) žalobkyni pokutu ve výši 60.000,- Kč za spáchání správního deliktu podle § 8a odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy, jejž se měla dopustit tím, že zadala reklamu nabízející automobil Porsche Cayenne S 4.8, 283 kW, 2007, šířenou ve formě inzerátu umístěného na webových stránkách v období od 29. 9. 2011 do 21. 12. 2011 pod URL , přičemž v období od 14. 12. 2011 do 21. 12. 2011 bylo vozidlo již prodáno a nemohlo být zákazníkům k dispozici. Podle krajského úřadu tak celá reklama v období od 14. 12. 2011 do 21. 12. 2011 představovala nepravdivou informaci o dostupnosti konkrétního vozu s konkrétními parametry a nepravdivé byly tedy i veškeré údaje o vozidle. Žalobkyně spolu s návrhem na zrušení napadeného rozhodnutí s odkazem na § 78 odst. 2 s. ř. s. uvedla, že uložený trest je zcela zjevně nepřiměřený okolnostem skutku, v němž je spatřován správní delikt žalobkyně, a navrhla dle § 65 odst. 3 s. ř. s. od něj upustit nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených. Podle žalobkyně uvedeným skutkem nebyla a ani nemohla být způsobena jakákoliv škoda jak potenciálním zákazníkům, tak jakékoliv třetí osobě. V tomto ohledu se tedy částka 60.000,- Kč jeví jako zcela nepřiměřená. Podle žalobkyně ve věci rozhodovaly správní orgány věcně k řízení nepříslušné, když uvedení nabízeného vozidla v seznamu zboží žalobkyně bylo nesprávně posouzeno a vyhodnoceno správními orgány obou stupňů jako reklama. Podle žalobkyně nebyl krajský úřad k řízení vůbec příslušný. Námitku nepříslušnosti vznesla žalobkyně již v odvolání, ale žalovaný se s touto námitkou nikterak nevypořádal. Kromě toho správní orgány došly podle žalobkyně k nesprávným skutkovým závěrům, které byly v rozporu s provedeným dokazováním, a dopustily se nesprávné aplikace obecně závazných právních předpisů. Krajský úřad a žalovaný založili podle žalobkyně svá rozhodnutí i úvahy o své příslušnosti na posouzení prezentace automobilu na internetových stránkách žalobkyně jako reklamy ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy. Názor žalovaného, podle kterého předmětná prezentace naplňuje znaky reklamy, neboť se jedná o prezentaci šířenou na veřejně přístupné URL adrese prostřednictvím internetu a jejím cílem je podpora prodeje automobilů, tedy podnikání žalobkyně, je nesprávný. Napadený text je pouhým uvedením vlastností a znaků konkrétního zboží (automobilu) z nabídky žalobkyně, nikoliv reklamou. Podstatou reklamy jsou různé formy upoutávek, které mají sloužit k podpoře prodeje zboží. Mají potenciálního zákazníka přimět k návštěvě nějakého obchodu či provozovny a přesvědčit jej k tomu, aby si zde nějaké zboží zakoupil. Popřípadě slouží výrobcům jednotlivých druhů zboží, aby přesvědčili zákazníky o tom, že právě jejich zboží je to pravé. Uvedení vlastností a technických údajů o jednotlivých automobilech („karta vozu“), popřípadě uvedení seznamů automobilů na internetových stránkách žalobce však neslouží k přesvědčování, aby si zákazníci zakoupili automobil v provozovně žalobce, nýbrž slouží k orientaci zákazníků v množství automobilů nabízených žalobcem. Zákazník tedy po zadání konkrétních požadavků na značku, rok výroby apod. má možnost filtrovat nabídku mnoha automobilů v nabídce žalobkyně tak, aby nalezl ten, který hledá. Po „rozkliknutí“ karty daného vozu pak získá pouze konkrétní informace o hledaném voze. Karta vozu tedy není a ani nemůže být reklamou, která by měla podporovat prodej zboží žalobce, ale pouhým výpisem ze seznamu jím nabízeného zboží. Žalobkyně současně poukázala na rozhodnutí České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) ze dne 8. 8. 2012, č. j. 10/0809/12/34, podle kterého je třeba karty vozů žalobkyně hodnotit jako „konkrétní nabídku vozidla, přičemž v této nabídce vozidel se spotřebitel orientuje dle svých specifických požadavků na vozidlo a teprve následně po zadání kriterií je konkrétní vozidlo systémem dle přání spotřebitele vyhledáno. O tom, že se nejedná o reklamu, svědčí také skutečnost, že v rámci nabídky vozidel má spotřebitel možnost si u vozidel vypočítat výši možných splátek.“ Žalobkyně dodala, že se s tímto výkladem zcela ztotožňuje a označila postup správních orgánů za rozporný se zásadou předvídatelnosti zakotvenou v § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Odkázala rovněž na § 8 správního řádu a povinnost správních orgánů postupovat ve vzájemném souladu. Podle žalobkyně žalovaný i krajský úřad vycházeli z nesprávných skutkových závěrů, kdy ze dvou verzí karty vozu (jednu předložila žalobkyně, jednu krajský úřad), které měli k dispozici, účelově použili jako podklad pro své rozhodnutí pouze tu verzi, kterou pořídil krajský úřad. Ta byla na rozdíl od verze předložené žalobkyní pořízena až po více než 6 měsících od prodeje automobilu, přičemž její obsah je oproti verzi žalobkyně odlišný. Nic nevypovídá o tom, jak bylo vozidlo v rozhodné době na internetu prezentováno. Pořízení karty krajským úřadem je špatně provedeno, protože nezobrazuje konec internetové stránky, kde jsou uvedeny podmínky užití, popřípadě jiné vysvětlující a upřesňující ustanovení. Internetové stránky se v průběhu času vyvíjí a přizpůsobují potřebám na aktuálnost. Stejně tak stránky, na které odkazuje žalovaný a krajský úřad, se s velkou pravděpodobností od prosince 2011 do července 2012 změnily. Tuto svou argumentaci žalobkyně dále rozvedla s tím, že žalovaný bez zdůvodnění vycházel pouze z první verze reklamy v české mutaci. Podle žalobkyně byla porušena zásada in dubio pro reo. Konečně žalobkyně uvedla argumentaci, proč se v předmětném skutku nemohlo jednat nejen o reklamu, ale ani o klamavou obchodní praktiku. Spotřebitel byl informován o skutečnosti, že žalobce neodpovídá za aktuálnost nabídky jednotlivých vozů na internetu a že databáze je aktualizována jednou týdně. I verze karty vozu použitá správními úřady obsahuje ve své spodní části odkaz na podmínky užití, které obsahují upozornění na skutečnost, že dostupnost vozidla je nutno ověřit. I v případě, že si spotřebitel nepřečetl upozornění, je obchod s ojetými vozidly natolik specifický, že průměrný spotřebitel si je vědom toho, že každý vůz je co do technických vlastností a parametrů originálem a bývá k dispozici jeden jediný kus. Současně si je vědom toho, že obchod s ojetými automobily probíhá velmi rychle a že je nutné si vždy ověřit dostupnost určitého vozu, případně si jej předem zarezervovat. Obvyklou praxí v obchodu s ojetými automobily je, že nabídka není aktualizována na denní, ale často ani na týdenní bázi. Každý průměrný spotřebitel před tím, než učiní jakékoliv obchodní rozhodnutí, si vhodným způsobem ověří, zda toto vozidlo je stále dostupné. V případě žalobkyně má zákazník možnost dostupnost zjistit vyplněním rezervačního formuláře nebo kontaktováním zákaznické linky. Podle žalobkyně její jednání nesplňuje ani základní podmínku klamavé reklamy – nepravdivost údajů. Skutečnost, že karta vozu byla ponechána na internetu i 7 dnů po jeho prodeji neznamená, že tyto údaje jsou nebo byly nepravdivé. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a k jednotlivým žalobním bodům uvedl následující. Podle § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy se reklamou rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené komunikačními médii mající za cíl podporu podnikatelské činnosti. Předmětná prezentace šířená na webové stránce žalobkyně naplňuje znaky reklamy, neboť se je