— Nejvyšší správní soud

46 A 73/2013- 37 - text - 8 - pokračování 46 A 73/2013 46 A 73/2013 - 37 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci žalobců a) Zemědělského družstva Bavoryně, sídlem Bavoryně 80, 267 51 Bavoryně a b) J. M., bytem tamtéž, zastoupených Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 39, Praha 5, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2013, č. j. 104096/2013/KUSK, o neustanovení mysliveckého hospodáře, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2013, č. j. 104096/2013/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Hořovice ze dne 6. 5. 2013, č. j. MUHO 8127/2013, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 18.729,20 Kč k rukám jejich právního zástupce Mgr. et Mgr. Václava Sládka, advokáta. Odůvodnění: Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobci domáhali zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Hořovice ze dne 6. 5. 2013, č. j. MUHO 8127/2013. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl zamítnut návrh žalobce a) jako uživatele honitby na ustanovení žalobce b) mysliveckým hospodářem v honitbě č. 12 ZD Bavoryně (dále jen „honitba“). Žalobci nesouhlasili s tím, že správní orgány zamítly návrh uživatele honitby na ustanovení žalobce b) mysliveckým hospodářem, protože nesplňuje podmínku bezúhonnosti. Správní orgány dle žalobců nesprávně dovodily, že mají-li právo při posuzování bezúhonnosti mysliveckého hospodáře vyžádat si dle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, opis z jeho Rejstříku trestů, pak je tím myšleno uplatnění stejného pravidla při posuzování bezúhonnosti jako u myslivecké stráže dle ustanovení § 12 odst. 5 zákona o myslivosti. Žalobci připomněli, že odsouzení žalobce b) bylo zahlazeno, proto se na něj ve smyslu ustanovení § 106 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, hledí, jako by odsouzen nebyl. K zahlazení v jeho případě došlo uplynutím doby, a jestliže nespáchal žádné přestupky na úseku myslivosti, je ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti osobou bezúhonnou. Pokud správní orgán prvního stupně a žalovaný k zahlazení odsouzení nepřihlédli, překročili zákon, neboť na žalobce b) měli hledět jako na kandidáta bezúhonného ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti. Toto ustanovení přímo odkazuje na ustanovení § 12 odst. 4 téhož zákona, vztahujícího se k podmínkám pro ustanovení myslivecké stráže. Přitom podmínky bezúhonnosti u myslivecké stáže jsou zpřísněny ustanovením § 12 odst. 5 zákona o myslivosti, kde je pro mysliveckou stáž stanoveno, že k zahlazení odsouzení dle trestního zákona se nepřihlíží. Pokud by podle tohoto ustanovení mělo být postupováno i v případě mysliveckého hospodáře, zákon by tak stanovil. Žalobci také odkázali na důvodovou zprávu k novele zákona o myslivosti č. 59/2003 Sb., podle níž myslivecký hospodář není oproti myslivecké stráži veřejným činitelem, a proto je nesprávné, pokud by pro něj byla uplatňována stejná kritéria. Navíc Policie ČR provádí šetření zejména spolehlivosti a bezúhonnosti uchazečů o zbrojní průkaz ve smyslu zákona o zbraních a střelivu, není dán důvod, aby byl myslivecký hospodář stejné proceduře podroben dvakrát. Z uvedených důvodů žalobci navrhovali zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že pro mysliveckého hospodáře platí stejná kritéria bezúhonnosti jako pro mysliveckou stráž a k zahlazení odsouzení se nepřihlíží, jak plyne ostatně i ze skutečnosti, že bezúhonnost se dokládá opisem z rejstříku trestů, ve kterém jsou uváděna i zahlazená odsouzení, a navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud v Praze zjistil ze správního spisu následující skutečnosti: Dne 12. 4. 2013 obdržel správní orgán prvního stupně žádost žalobce a) na ustavení žalobce b) mysliveckým hospodářem honitby. Správní orgán prvního stupně si vyžádal opis z evidence Rejstříku trestů, v němž bylo vedeno odsouzení žalobce rozsudkem Okresního soudu v Berouně s poznámkou, že odsouzení bylo zahlazeno dne 23. 4. 1991. Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2013 správní orgán prvního stupně zamítl návrh na ustanovení žalobce b) mysliveckým hospodářem v honitbě. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce b) nesplňuje podmínku bezúhonnosti dle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, které bylo žalovaným zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 12 odst. 4 zákona o myslivosti nestanoví žádné časové omezení, po kterém by již spáchaný trestný čin nebyl zohledňován. Dále poukázal na ustanovení § 35 odst. 2 zákona o myslivosti, podle kterého si k ověření bezúhonnosti vyžádá správní orgán opis z rejstříku trestů, nikoliv pouze výpis. Pokud tedy opis z rejstříku trestů obsahuje záznam, že dotyčná osoba spáchala úmyslný trestný čin, pak nemůže být ustanovena mysliveckým hospodářem, neboť nesplňuje podmínku bezúhonnosti. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s., vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu dle ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Skutkové okolnosti nebyly mezi účastníky řízení sporné. Žalobce byl odsouzen pro úmyslný trestný čin rozsudkem Okresního soudu v Berouně, dle opisu z evidence Rejstříku trestů je jeho odsouzení zahlazeno. Spornou otázkou je otázka právní, a to zda u něj byla splněna podmínka bezúhonnosti dle ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře. Pro posouzení sporné právní otázky jsou podstatná následující ustanovení zákona o myslivosti. Podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, ve znění zákona č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. 7. 2008, je mimo jiné předpokladem pro zastávání funkce mysliveckého hospodáře bezúhonnost osoby s odkazem na ustanovení § 12 odst. 4 (jedná se o ustanovení, které se vztahuje k ustanovení myslivecké stráže a podle něhož za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona), s dovětkem, že k uloženým pokutám za přestupky na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky). Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona o myslivosti orgán státní správy myslivosti, který rozhoduje o ustanovení mysliveckého hospodáře, si k ověření bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. c) vyžádá podle zvláštního právního předpisu opis z evidence Rejstříku trestů (v elektronické podobě). Ke splnění podmínky bezúhonnosti je také třeba předložení čestného prohlášení, jímž fyzická osoba prokáže, že na úseku myslivosti jí nebyla pravomocně uložena sankce za spáchání přestupku podle zákona o přestupcích, ani jí nebyla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona s tím, že k uloženým sankcím za přestupky na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky. Bezúhonnost jako podmínka pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře je tedy definována odkazem na bezúhonnost stanovenou pro mysliveckou stráž. I pro ověření podmínky bezúhonnosti je správní orgán rozhodující o ustanovení myslivecké stráže oprávněn podle ustanovení § 12 odst. 5 cit. zákona vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů (rovněž v elektronické podobě). Přitom je v ustanovení § 12 odst. 5 věty druhé cit. zákona výslovně stanoveno, že při posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona (s odkazem na ustanovení § 69 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon). Pro úplnost soud uvádí, že bezúhonnost osoby je rovněž posuzována pro účely vydání loveckého lístku. Bezúhonnost podle ustanovení § 47 odst. 3 písm. d) zákona o myslivosti je také definována s odkazem na ustanovení § 12 odst. 4, ovšem s tím rozdílem, že podle ustanovení § 47 odst. 4 zákona o myslivosti orgán státní správy myslivosti, který vydává lovecké lístky, si k