4 Azs 230/2016 — Nejvyšší správní soud

45 A 24/2015- 85 - text pokračování -10- 45 A 24/2015 45A 24/2015 – 85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: M. R., státní příslušník Ukrajiny, bytem X, zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Čižinským, se sídlem Ječná 547/7, 120 00 Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2015, č. j. MV-74493-3/SO-2015, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1 Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 3. 4. 2015, č. j. OAM-1756-81/PP-2011 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanovení § 87b v návaznosti na ustanovení § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 17. 12. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2 Žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nesouhlasil s žalovanou, že ustanovení § 15a odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců předpokládá, aby k vyživování docházelo již v zemi původu. Oporu v zákoně nemá podle žalobce ani tvrzení žalované, že k aplikaci ustanovení § 15a odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců je třeba, aby žalobce byl nezaopatřený ve smyslu ustanovení § 15a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalobce uvedl, že je v současnosti na matce a otčímovi závislý výživou, neboť není schopen sehnat dlouhodobé zaměstnání. Pro posouzení žádosti žalobce je podstatný pouze faktický stav, správnímu orgánu nepřísluší posuzovat, zda je vyživovací povinnost s ohledem na věk a zdravotní stav žalobce přiměřená. Žalobce dále namítal, že podle žalované neunesl důkazní břemeno ohledně kvality vztahu s otčímem, avšak není specifikováno, v čem konkrétně. Jediný důkaz, který byl fakticky proveden, byl výslech žalobce a jeho otčíma, přičemž žalobce nesouhlasí se závěry, které z nich ministerstvo, resp. žalovaná dovodila: tedy že jejich vztah není obdobný vztahu rodinnému. Otčím přitom uvedl řadu věcí, které by bez intenzivního soužití s žalobcem uvést nemohl. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 3 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobce přes výzvu nedoložil žádný doklad potvrzující jeho postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie. Ohledně žalobních námitek dále odkázala na napadené rozhodnutí. 4 Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 20. 1. 2011 Ministerstvu vnitra žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Usnesením ministerstva ze dne 18. 2. 2012 bylo řízení zastaveno z důvodu, že žalobce v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které bránily pokračování v řízení. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce rozhodnutím žalované ze dne 20. 4. 2012 zrušeno a věc vrácena ministerstvu k novému projednání. Dne 27. 5. 2014 ministerstvo rozhodlo o zamítnutí žádosti žalobce z důvodu nesplnění podmínek ustanovení § 87b v návaznosti na § 15a zákona o pobytu cizinců. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání. Žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 10. 2014, č. j. MV-83713-3/SO-2014, rozhodnutí ministerstva ze dne 27. 5. 2014 zrušila a věc vrátila ministerstvu k novému projednání s tím, že je nutno posoudit, zda lze vztah mezi žalobcem a manželem jeho matky považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému, tedy zda mezi žalobcem a manželem jeho matky existuje dlouhodobá úzká citová a jiná vazba, na jejímž základě by bylo možné vztah přirovnat ke vztahu otce a syna. Pokud by tomu tak bylo, bylo by dále nutné ověřit existenci společné domácnosti. Žádost by pak mohla být posuzována dle ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Následně byl žalobce dne 6. 11. 2014 Ministerstvem vnitra vyzván, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy doložil doklad o zdravotním pojištění a doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie. Byl vyzván, aby definoval, dle jakého ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců se považuje za rodinného příslušníka občana Evropské unie, a aby svá tvrzení doložil relevantními důkazy. Výzva byla právnímu zástupci žalobce doručena 13. 11. 2014. 5 Dne 5. 12. 2014 proběhl výslech V. N., manžela matky žalobce (dále též jen „otčím“). Otčím nevěděl, kdy se žalobce narodil, ani jaké má vzdělání. K žalobci uvedl, že na Ukrajině pracoval jako pekař, do České republiky přijel za svou matkou, od roku 2011 bydlí s ním a s jeho manželkou na adrese R., na chodu domácnosti se podílí všichni společně. Věděl, že žalobce má dceru M., jméno její matky (družky žalobce) nevěděl. Uvedl, že žalobce za nimi často jezdí, avšak nevěděl, kde v současnosti žijí. Na otázku, zda žalobce studuje, případně na jaké škole a v jakém ročníku, odpověděl, že toto vůbec neví, to s žalobcem neřešili. Uvedl, že žalobce nemá zaměstnání, občas chodí pomáhat. Pravidelné kapesné nedostává, ale když je třeba, dávají mu s jeho matkou peníze. S žalobcem spolu vykonávají práce kolem domu a v domě. Žalobce nemá žádné zdravotní problémy. Byli na výletě v Poděbradech, Kutné Hoře a v Praze, na klasické dovolené nebyli. Řidičský průkaz ani automobil žalobce nemá. Vztah s žalobcem označil jako „normální.“ Na otázku, kdy ho začal žalobce vnímat jako nevlastního otce, uvedl, že od počátku, co s nimi žalobce bydlí. Vlastní otec žalobci zemřel. Žalobce nebyl na svatbě své matky a jejího manžela, neboť byl na Ukrajině. Ke své osobě otčím uvedl, že pracuje jako řidič, jezdí s nákladním autem a bagrem, má problémy s tlakem a užívá na to léky, běžný den tráví prací na zahradě a na domě. 6 Téhož dne proběhl výslech žalobce. Při něm žalobce vypověděl, že do České republiky přijel v roce 2011, protože chtěl za matkou a chtěl studovat. Na otázku, zda má v České republice další příbuzné, vyjmenoval matku a dceru, dále družku S. I. a manžela matky. K němu uvedl, že pracuje jako bagrista, má zdravotní problémy s tlakem, v zásadě znal jeho oblíbená jídla. Na svatbě matky a nevlastního otce nebyl, nemohl přijet. Dále vypověděl, že dříve studoval, ale nyní již nestuduje, pracuje nepravidelně brigádně, žije z podpory matky a z brigád. Kapesné dostává od matky a jejího manžela. Bydlí s matkou a jejím manželem na adrese R. na chodu domácnosti se podílí všichni. Za svou dcerou a její matkou jezdí často, převážně navštěvuje on je, ale jezdily i ony za ním. Nemá auto ani řidičský průkaz. Několikrát byli s matkou a jejím manželem na výletě, například v Kutné Hoře, na dovolené nebyli. Pokud jde o společné aktivity, dělají různé práce v domácnosti. Vztah s otčímem označil za dobrý. K dotazu uvedl, že jej začal vnímat jako nevlastního otce, když přijel do České republiky a blíže ho poznal. 7 Dne 2. 12. 2014 byla Policií České republiky provedena pobytová kontrola na hlášené adrese, kde se v tu dobu zdržovala matka žalobce, která sdělila, že žalobce je na návštěvě u své přítelkyně. Dále uvedla, že syn žije s ní a jejím manželem. Ukázala pokoj, který má žalobce k dispozici. 8 Dne 3. 4. 2015 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti němuž se žalobce odvolal. Žalobcovo odvolání žalovaná zamítla dne 24. 7. 2015 a toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou. 9 Krajský soud v Praze žalobu rozsudkem ze dne 13. 10. 2016 zamítl. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal kasační stížnost a Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zdejšího soudu zrušil rozsudkem dne 27. 4. 2017, č. j. 4 Azs 230/2016 – 54, s odůvodněním, že pojem příbuzenství nelze vykládat pouze v návaznosti na definice obsažené v § 774 občanského zákoníku, ale že je třeba vyjít primárně ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice“), jejíž článek 2 odst. 3 je do českého práva transponován právě v dané věci aplikovaným § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 17. 12. 2015. Pojem „příbuzný občana Evropské unie“ je tak třeba vykládat shodně s pojmem „ostatní rodinný příslušník“ uvedeným v čl. 2 odst. 3 směrnice, což je neurčitý právní pojem, jehož naplnění je třeba posoudit vždy v každém individuálním případě. Charakter příbuzenského vztahu tak není založen pouze na formalizovaných rodinných vazbách (byť určitý stupeň rodinné vazby je pro aplikaci tohoto článku směrnice nezbytný), ale také na specifických faktických okolnostech, jimiž může být úzký osobní vztah, ekonomická závislost, soužití ve společné domácnosti nebo vážné zdravotní důvody. Nej