5 Afs 93/2008 — Nejvyšší správní soud

46 Af 17/2015- 33 - text - 11 - 46Af 17/2015 – 33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: V. T. P., bytem X, zastoupen Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2015 čj. 8972-2/2015-900000-304.7, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Vymezení věci Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 17. 12. 2012 platební výměr čj. 43737/2012-176900-24, jímž žalobci vyměřil spotřební daň z lihu za zdaňovací období březen 2012 ve výši 51.300 Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podal žalobce prostřednictvím svého zástupce odvolání. O odvolání rozhodl správce daně poté, co mu bylo odvolání žalovaným vráceno postupem podle § 116 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), rozhodnutím ze dne 12. 12. 2013, čj. 3623-39/2013-610000-11.2, tak, že odvolání žalobce částečně vyhověl a vyměřil žalobci daň ve výši 34.485 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví rozsudku. Žalovaný rozhodl o odvolání žalobce tak, že změnil výrok rozhodnutí mimo jiné co do výše vyměřené daně a vyměřil žalobci daň v částce 24.795 Kč. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl výčet dokladů, které dle něj prokazují zdanění vybraných lihovin, a rozhodnutí správce daně tak částečně korigoval ve prospěch žalobce. Zároveň žalovaný uvedl výčet dokladů, které zdanění lihovin řádně neprokazují, protože nesplňují náležitosti uvedené v § 5 ve spojení s § 74 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Obsah žaloby a vyjádření k žalobě Žalobce namítl, že žalovaný neuznal ty doklady, kde není uveden odběratel, a doklady, které jsou vystaveny na jiný subjekt. Žalobce tvrdí, že v situaci, kdy je mu dodatečně vyměřena daň s ohledem na to, že tyto výrobky skladoval, je zcela bez významu, která osoba je uvedena na dokladu jakožto odběratel. Jedinou podstatnou skutečností je, zda byla řádně odvedena spotřební daň. Ze skutečnosti, že předmětné lihoviny byly skladovány v prostorách žalobce, nelze jednoduše dovozovat, že všechny nalezené lihoviny rovněž vlastnil. Dle žalobce ani není vlastnictví nalezených lihovin rozhodné, protože rozhodné je pouze to, zda byla spotřební daň uhrazena. Žalovaný nemůže dle žalobce odmítnout jako důkaz faktury jen proto, že jsou vystaveny na jiného odběratele, když je žalobci doměřena daň s ohledem na skutečnost, že předmětné lihoviny skladoval. Žalovaný ve svém rozhodnutí výslovně uvedl, že „pro posouzení zákonnosti vyměření spotřební daně vůbec není rozhodující otázka, kdo byl vlastníkem předmětných lihovin, ale výhradně otázka, zda žalobce, jakožto skladovatel těchto lihovin prokázal jejích zdanění“. Podstatné dle žalobce tedy je, aby bylo prokázáno zdanění předmětných lihovin, které měl žalobce skladovat, bez ohledu na to, kdo tyto lihoviny vlastní. Žalobce je přitom přesvědčen, že jasně prokázal, že předmětné výrobky byly zdaněny, a není důvod, aby byly daněny opakovaně. Tyto závěry je nutno vztáhnout zejména k dokladům, v nichž je jako odběratel uveden odlišný subjekt a žalobce zde figuruje jako příjemce. Stejně tak je žalobce přesvědčen, že zdanění předmětných výrobků bylo dostatečně prokázáno předloženou kupní smlouvou a dalšími paragony. Žalobce je tedy přesvědčen, že žalovaný v rozporu s právními předpisy nepřihlédl ke všem relevantním podkladům, což zapříčinilo nesprávné vyměření spotřební daně z lihu, a tedy i vydání nezákonného rozhodnutí. Dle žalobce byly předloženy doklady, které pokrývají veškeré nalezené výrobky a prokazují jejich řádné zdanění. Proto je nadbytečné, aby byla žalobci nad rámec ukládána další daňová povinnost. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce v žalobě uplatňuje tytéž námitky, které byly uplatněny již v odvolání proti rozhodnutí správce daně a které dle svého přesvědčení vypořádal beze zbytku a dostatečným způsobem v napadeném rozhodnutí. Žalovaný tak jen odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí. Dle žalovaného je žaloba nedůvodná, a proto navrhl, aby ji soud zamítl. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadených rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadená rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Skutková zjištění vycházející z obsahu daňového spisu Z daňového spisu soud zjistil následující skutečnosti. Dne 14. 3. 2012 proběhlo v provozovně žalobce v jeho nepřítomnosti místní šetření vedené správcem daně podle § 80 daňového řádu. Předmětem tohoto šetření byl nákup, skladování a prodej vybraných výrobků, které jsou předmětem spotřební daně podle § 67 a § 101 zákona o spotřebních daních, tedy lihovin a tabákových výrobků. Součástí protokolu o místním šetření byla i výzva správce daně, aby žalobce předložil doklady prokazující zdanění tabákových výrobků a lihovin. Za tímto účelem byla žalobci stanovena lhůta v délce 15 dnů. Správce daně zároveň tyto výrobky zajistil podle § 42 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních z důvodu, že nebylo prokázáno jejich zdanění v souladu s § 5 zákona o spotřebních daních. Seznam výrobků, které byly správcem daně zajištěny a u nichž byl žalobce povinen prokázat jejich zdanění, je přílohou protokolu o zajištění vybraných výrobků ze dne 14. 3. 2012 a součástí daňového spisu jako dokument č. 3. Dne 20. 11. 2012 vydal správce daně rozhodnutí, kterým žalobce vyzval k podání přiznání ke spotřební dani z lihu za zdaňovací období březen 2012. Toto rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobce neprokázal zdanění zajištěných lihovin. Správce daně zároveň žalobce poučil o tom, že nevyhoví-li této výzvě ve stanovené lhůtě, může správce daně vyměřit daň podle pomůcek v souladu s § 145 daňového řádu. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, a tak správce daně vydal dne 17. 12. 2012 platební výměr, kterým žalobci vyměřil spotřební daň ve výši 51.300 Kč podle pomůcek. Žalobce proti tomuto platebnímu výměru podal dne 15. 1. 2013 blanketní odvolání, které dne 19. 2. 2013 doplnil. Zároveň předložil doklady, jimiž prokazoval zdanění zajištěných lihovin. V odvolání žalobce namítl, že je nezákonné, aby mu byla vyměřena spotřební daň, pokud nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro vznik daňové povinnosti. Dle žalobce byly doloženy veškeré daňové doklady, resp. faktury o nákupu lihu, a tudíž byly splněny požadavky obsažené v § 5 zákona o spotřebních daních. Žalobce poukázal na to, že spotřební daň byla, resp. měla být zaplacena již jeho dodavatelem, případně dodavatelem jeho dodavatele, tudíž byl žalobce v dobré víře, že daň již byla odvedena, nekrátí daňovou povinnost a vyhověním výzvě správce daně k podání daňového přiznání by došlo ke dvojímu zdanění a vzniku přeplatku na dani, jelikož žalobcova skutečná daňová povinnost je nulová. Dle žalobce není možné vycházet z toho, že se daňový subjekt stává plátcem daně, pokud prokázal, že předchozím vlastníkem výrobků byla jiná osoba, která k nim měla daňovou povinnost. Dále žalobce uvedl, že veškeré výrobky byly označeny kontrolní páskou ve smyslu zákona o povinném označování lihu. Na rozdíl od označování tabákových výrobků sice zakoupení a vylepení kontrolní pásky nenahrazuje povinnost přiznat a uhradit daň z lihu, nicméně vzhledem k velmi podobné, místy až identické právní úpravě značení tabákových výrobků a lihu ve spotřebitelském balení lze pomocí analogie dovodit, že u výrobku opatřeného kontrolní páskou lze předpokládat i úhradu spotřební daně. Dne 11. 11. 2013 vrátil žalovaný na základě § 116 odst. 3 daňového řádu odvolání správci daně k postupu podle § 113 odst. 1 písm. b) daňového řádu, protože po přezkoumání řízení před správcem daně a odvolacích námitek zjistil, že jsou splněny podmínky pro částečné vyhovění odvolání. Zároveň žalovaný správce daně zavázal postupovat tak, že ve svém rozhodnutí odvolání částečně vyhoví v rozsahu dokladů prokazujících zdanění a změní výrok napadeného rozhodnutí ve výši vyměřené spotřební daně. Žalovaný dále správce daně zavázal, aby podrobněji vysvětlil, jakou kontrolu u žalobce prováděl a na základě jakých provedených řízení a jakých