6 Ads 88/2007 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 11/2016- 41 - text 7 42 Ad 11/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Tomášem Kocourkem v právní věci žalobce: M. K., bytem N. V., Z. n. S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 7. 2016, čj. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce napadl žalobou shora označené rozhodnutí žalované ze dne 22. 7. 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2016, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím zamítla žalovaná žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení 883/2004“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení 987/2009“). 2. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že námitky žalobce nejsou důvodné, neboť k požadovanému datu přiznání starobního důchodu, tedy ke dni 11. 1. 2016, nezískal potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod dle § 29 odst. 1, 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění a zároveň nedosáhl věku potřebného pro splnění podmínek § 29 odst. 2 a 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění pro nárok na starobní důchod. Doby pojištění, které žalobce získal, mu byly započteny v souladu s platnými právními předpisy dle doložených evidenčních materiálů. K dalším okolnostem uváděným žalobcem nelze při posouzení nároku na důchod přihlížet, neboť ten je dle § 28 zákona o důchodovém pojištění založen výhradně splněním podmínky dosažení důchodového věku a získání potřebné doby pojištění. 3. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou, v níž uvedl, že se domníval, že v jeho případě bude zohledněno jeho perzekuování a šikana v bývalém komunistickém režimu. Proto také zaslal žalované své čestné prohlášení, jakož i čestné prohlášení jeho bratra, v nichž jsou upřesněny problémy, se kterými se musel potýkat. V Rakousku požádal v roce 1987 o politický azyl, který mu byl v roce 1988 udělen. Ze sdělení žalované má pocit, že by každý uprchlík měl v zemi, kam uprchl, pracovat. To však podle něj nebylo tak jednoduché, neboť bylo nejprve třeba zvládnout úřední jazyk a poté bylo složité hledat práci s azylovými doklady. Žalobce byl i s bratrem přeřazen na Rakouské internacionální umělecké zprostředkování, které pro něj bylo v té době úřadem práce. Přes toto zprostředkování hráli pouze několikrát do roka. Později si žalobce hledal práci sám a docházel na komparsy, stále však zůstával pod úřadem práce, kam po zrušení agentury patřili. V květnu 2016 obdržel od „Rakouského pensionního ústavu“ zprávu, že neexistuje žádný záznam o jeho pojištění. Jelikož s uvedeným závěrem nesouhlasil, obrátil se na ředitele tohoto ústavu, kterému sdělil, že byl krátce i v pracovním poměru a vlastní rovněž sociální pojišťovací kartu. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žaloba zjevně nesměřuje do odškodňovací agendy v rámci soudní či mimosoudní rehabilitace ani nerozporuje zápočet umělecké činnosti žalobce na území České republiky, ale i přesto nad rámec žaloby doplnila, jaké podmínky by musel žalobce splňovat, aby byl účasten soudní či mimosoudní rehabilitace. Dále zdůraznila, že pro nárok na starobní důchod jsou dle § 28 zákona o důchodovém pojištění zásadní dva faktory, a to dosažení potřebného věku a zároveň získání potřebné doby pojištění. Žalobce má dle platné právní úpravy nárok na starobní důchod při dosažení věku 63 let, kterého dosáhl dne 11. 1. 2016. Podle § 29 odst. 1 písm. h) zákona o důchodovém pojištění je vznik nároku podmíněn získáním 32 let doby pojištění, popřípadě dle § 29 odst. 3 písm. a) citovaného zákona 30 let pojištění bez náhradních dob. Při nesplnění těchto podmínek může žalobci vzniknout důchod též při získání alespoň 20 let doby pojištění dle § 29 odst. 2 písm. f) nebo 15 let dle § 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Při zhodnocení doby pojištění žalovaná vycházela z evidenčních listů důchodového pojištění, evidenčních listů důchodového pojištění o umělecké činnosti, potvrzení úřadu práce, rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení o péči o matku a potvrzení rakouského nositele pojištění. Na základě těchto podkladů vypracovala dne 2. 3. 2016 osobní list důchodového pojištěn, ze kterého vyplývá, že žalobce nezískal potřebných 32 let pojištění ani 30 roků doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 zákona o důchodovém pojištění, a nesplnil tak podmínky pro přiznání nároku. Pokud pak jde o žalobcem namítanou skutečnost, že mu nebyla potvrzena doba jeho pojištění v Rakouské republice, ačkoliv byl řádně pojištěn a evidován, tak tuto nelze v rámci nalézacího řízení nijak zpochybnit či ověřit. Žalovaná může vycházet toliko z údajů, které jí byly sděleny rakouskou stranou, a té předložila veškeré doklady, které jí poskytl žalobce. Z uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. 5. Žalobce v replice znovu poukázal na to, že jeho možnost sehnat si zaměstnání v Rakouské republice byla velice komplikovaná a rovněž bylo složité nechat si uznat vzdělání dosažené v České republice, což se mu nakonec nepodařilo. Dále popsal složitou rodinnou situaci, která jej čekala po návratu do České republiky, a obtíže při shánění zaměstnání přes úřad práce. Pokud pak jde o vyjádření žalované k žalobě, tak se žalobce zejména vymezil proti tvrzení, že jeho čestné prohlášení není úředním dokladem, neboť neměl jinou možnost, jak prokázat svoji perzekuci v komunistickém režimu. Poté znovu podrobně popsal, jak probíhaly jeho rekvalifikační zkoušky a s jakými problémy se musel před svojí emigrací potýkat. Skutečnost, že byl ze strany komunistického režimu pronásledován, pak byla uznána i na mezinárodní úrovni, když mu byl udělen politický azyl. Následně se mu však nepodařilo vyvázat se z českého státního svazku, a nemohl tak získat rakouské občanství. 6. Poté, co soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a po vyčerpání řádných opravných prostředků, přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez jednání, neboť oba účastnící vyjádřili s tímto postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 7. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 7. 10. 2015 požádal žalobce o přiznání starobního důchodu s požadovaným datem přiznání od 11. 1. 2016. Rozhodnutím ze dne 2. 3. 2016, čj. X, žalovaná zamítla žádost pro nesplnění podmínek § 28 zákona o důchodovém pojištění a s přihlédnutím k nařízení 883/2004 a nařízení 987/2009. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky. Námitky byly rozhodnutím žalované ze dne 22. 7. 2016, čj. X, zamítnuty. 8. Z osobního listu důchodového pojištění ze dne 2. 3. 2016 plyne, že žalobce dosáhl celkové doby pojištění do 11. 1. 2016 v rozsahu 26 roků a 358 dnů. Dle tohoto osobního listu vykonával žalobce doloženou uměleckou činnost v době od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1986 v rozsahu 365 dní a od 1. 1. 1987 do 30. 9. 1987 v rozsahu 273 dnů, přičemž tato mu byla v osobním listu s ohledem na překrývání s dobou zaměstnání v roce 1986 v rozsahu 82 dní a v období od 1. 1. 1987 do 25. 9. 1987 v rozsahu 112 dnů započtena v rozsahu zbývajícím do celkové získané doby pojištění, tedy od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1986 82 dnů zaměstnání a 283 dnů umělecké činnosti (celkem 365 dnů pojištění) a od 1. 1. 1987 do 30. 9. 1987 112 dnů zaměstnání a 161 dnů umělecké činnost (celkem 273 dnů pojištění). Zaměstnání v Rakouské republice je v osobním listu žalobce započteno v období od 1. 5. 1990 do 31. 5. 1990 v rozsahu 30 dnů, tedy v té míře, ve které bylo potvrzeno rakouskou stranou v osvědčení o průběhu pojištění pojištěné osoby vydaného v souladu s nařízením č. 883/2004 a nařízením č. 987/2009. S ohledem na skutečnost, že část námitek žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí směřovala proti tomu, že mu rakouským nositelem pojištění nebyla potvrzena všechna doba účasti na pojištění, požádala žalovaná o vyjádření rovněž rakouskou stranu. Ze sdělení rakouského nositele pojištění ze dne 23. 5. 2016 plyne, že žalobcem předkládané doklady nejsou důkazem ohledně doby pojištění, ale jsou pouze dokladem vztahujícím se k úřadu práce, který byl předepsán magistrátem. Rovněž z tohoto sdělení plyne, že nejsou k dispozici žádné doklady prokazující další doby pojištění v Rakouské republice. 9. Relevantní právní úpravu v projednávané věci představuje pře